Tak jako každý rok, člověk se přes zimu těšil na to, co nás bude čekat během nové motocyklové sezóny. Plány byly opět takové, že jsem chtěla navštívit většinu road racinových závodů u nás, vybrané závody IRRC, MotoGP v Brně a v zahraničí a také vyrazit na závody Superbiků.
Vzhledem k tomu, že cestování na závody a veškerý provoz na nich není nejlevnější, musela jsem si začít hledat stabilní práci, při které bych měla stále možnost na závody dál jezdit. Spousta z vás mě zná osobně, takže již víte, že jsem na podzim 2019 začala hledat novou práci. Nakonec jsem se různými okolnostmi ocitla v depu v Hradci Králové a ucházela se o pozici strojvedoucí. Pohovory jsem prošla a musela jsem si jen počkat, než se dostanu na řadu ke vstupním prohlídkám atd. To mělo proběhnout během zimy, takže ideální čas na to si vše vyřítit ještě před tím, než začne sezóna.
Zlatý volant 2020
Jednou z prvních letošních akcí pro mě byl Zlatý volant, který byl 6. února. Ten byl tentokrát uspořádán v Cubex Centru v Praze, kde jsou moc pěkné reprezentační prostory. Ještě před tím, než vše oficiálně začalo, jsme se přivítali například s Karlem Hanikou, Gabčou Novotnou (tehdy) nebo Kamilem Holánem. Hvězdou večera pro všechny byl Giacomo Agostini. Ten si do Prahy přijel pro cenu Zlatá řidítka. S italskou legendou se mi podařilo již před akcí domluvit rozhovor, takže jsem byla ve sedmém nebi. Takový jezdec a bude si povídat se mnou, navíc v klidu bez shonu, který bývá na závodech. Pan Agostini byl velice milý, usměvavý a moc hezky se s ním povídalo. Byl to zážitek a pěkná třešnička na dortu k hezky strávenému večeru v dobré společnosti automobilových a motocyklových závodníků. Rozhovor poté vyšel v časopisu Motohouse.
Motosalon Brno 2020
V březnu začínalo sílit šílenství ohledně koronaviru a začala se postupně stahovat mračna nad motocyklovou sezónou. Jednou z posledních akcí, která se stihla před všemi omezeními uspořádat, byl brněnský Motosalon. Já jsem do Brna vyrazila jen na skok. Vždy tam jezdím ve čtvrtek, kdy probíhají tiskové konference a navíc tu nebývá tolik návštěvníků jako o víkendu. Stejně jako každý rok jsem tu potkala spoustu známých a kamarádů a pořád jsme tak nějak všichni doufali, že se uvidíme i na závodech.
Virtuální závody MotoGP
Sezóna MotoGP se sice rozjela v Kataru, ale jen třídami Moto3 a Moto2 a další závody byly odkládány. Aby fanoušci MotoGP nepřišli o zábavu, rozhodli se uspořádat virtuální závody přes hry MotoGP. Těch se postupně účastnili různí vybraní jezdci. Samozřejmě, že to byla alespoň nějaká „cena útěchy,“ ale pravé závody to nenahradí. Každopádně když se začínal rušit jeden závod za druhým, i já si tuto hru nakonec pořídila a začala jsem si po večerech hrát.
Sedět doma budeš!
Jak se rušily jedny závody za druhými, znamenalo to pro mě jediné, že nebudu mít žádný příjem z tiskovek, rozhovorů ani dalších článků týkajících se závodů. Bohužel v tu chvíli mi bylo z Autoklubu ČR navíc oznámeno, že z důvodu šetření končí moje práce v psaní tiskových zpráv pro Filipa Salače. To mě moc mrzelo, protože jsme s Filipem spolupracovali od Rookies Cupu a myslím, že spolupráce fungovala výborně. Filip se ale dostal do Czech Talent týmu vedeným AČR a tak jsem musela akceptovat jejich rozhodnutí.
Pokud jde o závody MotoGP nebo WSBK, tak na ty se bohužel nešlo dostat, protože promotér Dorna si vybral jen některé novináře a fotografy, které si na závody pustil. S tím, že na tyto závody nejezdím dlouho a navíc nejsem permanentní fotograf/novinář, bylo předem jasné, že se do toho úzkého výběru nedostanu. Nedostali se tam ani mnohem zkušenější kolegové. MotoGP bylo letos velice zajímavé ve všech třídách, můj favorit Enea Bastianini dokonce oslavil titul, ale nějak mě to celkově nebavilo tak, jako dříve. Důvod je jednoduchý, chyběla mi nějaká výrazná osobnost, která by byla ta nejlepší a také hlavně ta možnost, tam být, ať už jako novinářka nebo fanynka. I když jsem dříve nejezdila na všechny závody, měla jsem v hlavě to, že tam můžu. Teď to nešlo a bohužel některé závody mě nebavily tak, jako jindy.
Původní plány se tak postupně změnily jen v to, že mým nejdelším výletem bude cesta na nákup a že budu ráda, zda se vůbec podívám na některé domácí závody. Domácí nudu jsem se snažila vyplnit alespoň výlety do okolí, či projížďce na krosce.
Pro mě všechny tyto okolnosti znamenaly jediné – skončila jsem na pracáku, protože se mi také pozastavilo přijímací řízení u Českých drah. V tuhle chvíli musím poděkovat hlavně rodičům a příteli, kteří se o mě z hlediska financí postarali.
Jarní cena Brna 2020
Na první letošní závody jsem vyrazila až v červnu na odloženou Jarní cenu Brna. Moc si vážím toho, že jsem se dostala mezi hrstku vybraných novinářů a mohla jsem na závody jet. Jarní cena byla skvělou vzpruhou do této doby, opět spousta kamarádů a známých z řad jezdců a mechaniků. Všechny jsem moc ráda viděla a popovídala si s nimi. Navíc již od loňské sezóny spolupracuji s Petrem Najmanem, takže jsme mohli konečně poslat do světa něco aktuálního ze závodů.
Nová práce
Do nové práce jsem se nakonec dostala až 1. července. Konečně mi tak spadl kámen ze srdce, že už se to někam pohnulo a nebudu viset někomu na krku. Tahle práce je pro mě opravdu velká výzva. Pokud by vás zajímalo něco víc, tak veškeré zážitky a moji cestu stát se strojvedoucí píšu do článků sem: https://strojvedouci.eva-moto.com/.
V tuhle chvíli musím říct, že příprava je hlavně náročná na čas a učení. Je to spousta techniky, předpisů a pravidel, které musí člověk nacpat do hlavy, takže na jednu stranu se mi hodilo, že se tolik nezávodilo a měla jsem na učení čas.
Letní cena Brna 2020
Po velkém úspěchu Jarní ceny Brna se pořadatelé rozhodli narychlo uspořádat i premiérovou Letní cenu Brna. Ta už byla bez větších omezení a my na ní vyrazili i s rodinou. Kvůli jiným povinnostem to tentokrát bylo jen na sobotu. Každopádně sobotní program je velice nabitý a člověk viděl nejen kvalifikace, ale i první závody. Sice moc nepřálo počasí a pršelo, ale to by nebyla Jarní nebo v tomto případě Letní cena, vždyť špatné počasí tyto závody doprovází téměř každý rok 😀 .
Nepomucký trojúhelník 2020
Jediné závody na přírodních tratích pod taktovkou AČR se nakonec u nás uspořádaly v Nepomuku. Na těchto závodech jsem nikdy předtím nebyla, protože je to dost daleko a také jsem měla většinou jiné závody ve světě. Tentokrát to vyšlo a já do Nepomuku vyrazila vlakem, takže mě čekala čtyřhodinová cesta s několika přestupy. Cesta nakonec utekla docela rychle a v pátek odpoledne jsem byla na místě. Koukla jsem na technické a administrativní přejímky, nechyběla procházka depem a pozdravení se s kamarády. V Nepomuku se jezdí závody v pravidelnosti, takže tu byla spousta historických skvostů a byla radost se dívat. Tím, že se nic jiného nejelo, tak měli všichni své stroje vyšperkované na jedničku. Večer jsem si stihla projít trať, abych viděla jak vypadá a kde bych mohla fotit. To se vyplatilo, protože sobotní tréninky šly jedny za druhými a poznávat trať už by bylo těžší. Bohužel i zde dění ovlivnilo počasí a někteří museli jet na vodě. Nedělní závody byly parádní podívanou a reportáž vyšla opět v časopisu Motohouse.
Road Racing Free Party Hořice 2020
Závody v Hořicích jsou srdeční záležitostí, ale letos se bohužel neuspořádaly ani jedny. Myslím, že to zamrzelo všechny jezdce i fanoušky. Nakonec v Hořicích proběhla Road Racing Free Party, na kterou se také sjela spousta jezdců. Ti odjeli dvě čestná kola a zaplnili celé nádvoří zámku, kde sídlí Museum CRR. Jezdci i diváci pak mohli poměřit své síly při závodech na náměstí na pit bicích.
Dymokury 2020
Poslední letošní silniční závody pro mě byly v Dymokurech. Ty jsou prakticky domácím podnikem, takže tam nemůžu nikdy chybět. Na tyto závody jsem pozvala kamaráda fotografa z MotoGP Roberta Sobčáka, takže jsem se těšila, co se mu tady podaří vyfotit. Kvůli všem zrušeným závodům se do Dymokur nakonec sjela spousta závodníků i ze zahraniční a díky tomu to byly skvělé závody. Kdo tu nebyl, o hodně přišel. Spousta jezdců ve všech třídách, Superbiky musely být rozděleny na dvě skupiny, souboje napříč celým startovním polem a do toho velice přehledný okruh, takže se dalo všechno dobře sledovat. Jen v sobotu navečer všechny překvapil přívalový déšť, kdy jsme během pěti minut byli všichni durch mokří. V neděli už bylo krásně a vše probíhalo bez jediného problému. Bylo jasné, že ani z tohoto podniku nebude chybět moje reportáž v časopisu Motohouse.
Sajdkárkros Dobřany 2020
Další obrovský zážitek byl na sajdkárkrosu. Závody jako takové jsou hodně zajímavé, ale když se k tomu přidá celovíkendový déšť, zážitek to umocní ještě víc. Na pozvání jsem vyrazila do Dobřan, což je také docela z ruky a opět mě čekala jízda vlakem přes půl republiky. Už při příjezdu pršelo a vzít si sebou gumáky byla dobrá taktika. Tuny bláta, vody a v tom všem motorky, které nebylo možné po minutě rozeznat. K tomu byla hrozná kosa a člověk byl rád, že se na chvíli zahřeje ve vyhřátém karavanu. Zážitek to byl parádní a když bláto, tak pořádný!
Virtuální zeď fanoušků
Když už se nedalo dostat na MotoGP osobně, jednou za čas jsem si přečetla také e-mail, který chodí k placenému videopassu. Zjistila jsem, že se dá přihlásit na virtuální zeď fanoušků, kteří se zobrazují během přímého přenosu. Zkusila jsem tam poslat přihlášku a kupodivu to hned vyšlo na první závody ve Valencii. Nakonec jsme se tam s mámou opravdu dvakrát objevily. Celá tato virtuální zeď probíhala tak, že na mail zaslali odkaz do aplikace/programu Zoom. Virtuální konference začala chvíli po 13:00 před hlavním závodem. Sem se postupně přihlásili všichni další fanoušci napříč celým světem. Na začátku šlo pozdravit ostatní, ale poté moderátor vypnul všem zvuk a říkal, co se bude dít. Když se měl blížit vstup do přenosu, začal nás pobízet k fandění, což hezky vtáhlo do děje. Když jsem zpětně koukala, kdy jsme se tam objevily, protože během přímého přenosu jsme se s mámou nenašly, tak nás nakonec rozdělili na dvě skupiny, které se v přenosu střídaly. Je to sice „taková blbost,“ ale bylo to pěkné zpestření. Proto jsem zkusila štěstí i na další závod. Ten také vyšel, opět na závod ve Valencii, takže dva víkendy v řadě jsem si mohla virtuálně sednout ve Valencii na tribunu.
Budoucnost MotoGP v Brně
Na podzim se začala řešit budoucnost motocyklové Velké ceny v Brně. Někteří mi psali, jak to vidím já. Svůj názor jsem napsala Karlovi Abrahamovi ml., když tento problém řešil při přenosech MotoGP a dám ho i sem:
Eva Koňáková: Karel Abraham „Kájo, nezlob se na mě, ale obyčejný selský rozum stačí snad na to, že majitel se má starat o svůj majetek a pokud jde o věc, která celý rok vydělává – závodní okruh, tak je u něj stěžejní záležitost mít v pořádku asfalt. To že to tam v Brně stojí za prd se ví už několik let a vždy se „zaplácá“ nějaká díra, ale v depu se už nějaký pátek pohybuji a už pár let mi jezdci z GP, sbk nebo i od nás říkají, jak je ten povrch mizerný, tak na tom asi něco bude a nechápu, proč by měl stát platit něco, na čem soukromá firma bude vydělávat celý rok a od ostatních si vybírá nemalý nájem … Jenže ono je lepší natáhnout ruku a chtít takový peníze po někom jiným a šikovně si proto napsat smlouvu, což je u vystudovaného právníka normální… A nevím proč odvádíš neustále pozornost na jinou sportovní akci (pozn. psal o investování do Giro Italia). Tady nejde o akci, ale majetek okruhu, který se tím zase zhodnotí a jak je vidět, peníze asi někde evidentně jsou když jde v posledních letech postavit hotel a polygon, víceméně blbosti kolem, a na to nejhlavnější peníze nejsou… Promiň, ale vždycky jsem tě jako jezdce podporovala, ale tohle podporovat nebudu…“
Karel Abraham: Eva Koňáková „Dobre, podivejme se tedy treba na dotace. Okruh zadne nedostava. Proc soukrome firmy maji dostavat dotace na svuj vlastni byznys? To je ok? Pro nektere soukrome firmy maji dotace treba i ve stovkach milionu??? Jeste jedna vec. OK, novy povrch se delat nebude. Okruh bude funogvat dal jak je. GP skonci. Vysledkem bude, ze stat behem X let nevydela diky GP stovky milionu. Podnikatele v Brne a okoli nevydelaji spousty penez. reklama pro CR diky GP take nebude. Je to lepsi varianta? Uz ani neberu v potaz to, ze Spolek podepsal smlouvu, kde se vedome zavazal k tomu, ze v urcite dobe je nutne povrch menit.“
Eva Koňáková: Karel Abraham „Dotace jsou věc druhá, to můžeš začít jmenovat další různé podpůrné prostředky ekonomiky v různých odvětvích. Tak si vyjednejte dotační program na závodní okruh a nevyhrožujte jen zrušením MotoGP. Pořád je to ale dotace za nějakým účelem a o dotaci může poté zažádat každý, kdo splní podmínky. Co se týče zisků státu, o tom nepochybuji a vždy jsem se proto zastávala, že mají platit zalistovací poplatek, ale proč by měli zhodnocovat váš majetek? Za chvíli nám spadne tiskový centrum na hlavu, boxy, záchody atd. tak se opět bude vyhrožovat zrušením MotoGP, protože ti mrdálisti z agentur tady můžou stát přeci pod stanem a okruh dál bude fungovat, a tak si pěkně necháme zaplatit od státu kompletní rekonstrukci trati kvůli MotoGP s tím, že v tom stát nemá žádný majetnický podíl…“
Dál už nemělo cenu se dohadovat, myslím, že můj názor byl vyjádřen dostatečně jasně. Vrcholem pak byl rozhovor s panem Abrahamem st. v jednom televizním pořadu, který mě utvrdil v tom, že ať mám motorky tak ráda a z Brna mám spoustu krásných vzpomínek, financování asfaltu podporovat opravdu nechci a ať si okruh strčí někam…
A co dál?
Vzhledem k tomu, jak vše letos probíhalo jsem moc ráda, že jsem si i přes všechna úskalí na začátku stihla najít novou práci. Díky tomu mám nějakou jistotu, protože pokud bych letos počítala jen s motorkami, skončím pod mostem. Je jasné, že nová práce na plný úvazek zabere spoustu času, takže musím psaní omezit. Tohle rozhodnutí mě částečně mrzí, ale na druhou stranu si myslím, že na závody budu mít. Je to jedno s druhým. Mým plánem do budoucna je si pořídit vlastní kvalitnější foťák, abych měla mnohem lepší fotky a závody se bavit tak, jako když jsem byla dříve fanynka. Nechci řešit, jestli musím napsat ještě jednu nebo dvě tiskovky, abych mohla státu zaplatit povinné platby. Letos se navíc ukázalo, že člověk může žít i bez toho a může si najít jinou zábavu. Přesto věřím, že se v příští sezóně opět někde všichni sejdeme.
Závěrem chci všem moc poděkovat za přízeň, za podporu a skvělé chvíle, které jsme v tak omezené sezóně mohli prožít. Moc děkuji za čtení a sdílení mých článků, lajkování fotek a za všechno, co s touto činností souvisí. Velké díky také patří časopisu Motohouse, kde dostávám prostor na mé sportovní články, Jakubovi a Matějovi Smržovým, se kterými jsem mohla opět spolupracovat, děkuji také TTRace za nové parádní rukavice na míru podle mého designu a zároveň díky všem nejbližším a kamarádům za podporu tohle dál dělat. Jsem moc ráda, že mám kolem sebe tak skvělé lidi.
P. S. Když tak koukám na tento článek a ty minulé, je to obrovský rozdíl, ale nedá se nic dělat a jen věřit, že tohle zvláštní období nepohřbí náš milovaný sport úplně.
Pro připomenutí…
