Lukáše Kvapila dnes zastavila porucha

Lukáše Kvapila dnes zastavila porucha

Lukášovi Kvapilovi se dnes při 10. etapě Africa Eco Race rozbil motor na jeho motorce. Díky pomoci místních se dostal do bivaku včas a má tak šanci pokračovat v závodě.

Lukášovi Kvapilovi se dnes při 10. etapě Africa Eco Race rozbil motor na jeho motorce. Díky pomoci místních se dostal do bivaku včas a má tak šanci pokračovat v závodě.

Zdroj a foto: Radoslav Holan

Desátá etapa (Amodjar – Akjoujt) měla mít pro Lukáše Kvapila zvláštní příchuť, protože se jela v den jeho narozenin. Člověk by si v takový den přál nějaké dobré umístění, jenže Lukáše dnes zhruba po asi osmdesáti kilometrech rychlostní zkoušky zradila v posledních dnech hodně zkoušená technika, a tak v závodě nemohl pokračovat. To je samozřejmě nejhorší možná varianta, protože do konce Africa Eco Race zbývají už jen dvě etapy, navíc v délce necelých dvě stě čtyřiceti ostrých závodních kilometrů. Našemu jezdci se ale podařilo včas dostat do dnešního bivaku a motorka je už v rukou jeho mechanika, takže by se zítra měl, byť s penalizací, postavit na start předposlední etapy, která už bude končit v Senegalu.

Lukáš Kvapil

Lukáš Kvapil – nedojel etapu pro poruchu

„Do dnešní etapy jsem nastupoval s tím, že musím hlavně dojet. To se mi vcelku dařilo, dokonce jsem na jednom kontrolním bodu objížděl jezdce, kteří tam uvízli v dunách. Na osmdesátém prvním kilometru, v lehkých dunách, ale opravdu lehkých, mi najednou začal jít dým od motoru. Ovšem takovým způsobem, že jsem se lekl a pískem jsem začal hasit motorku. Odněkud musel téct olej! Motorku jsem nechal vychladnout a za pět set metrů to stejné, takže jsem musel zastavit nadobro.“

„Dneska se mi ale opravdu vyplatilo, že mluvím francouzsky. Přišel za mnou jeden místní člověk a nabízel mi pomoc. Tak jsem mu říkal, že bych hrozně rád, ale co tady uprostřed dun? A on, že doběhne pro pomoc a po hodině a půl opravdu dojel frajer s Hiluxem a začali jsme se domlouvat. Nejdřív teda začal na 400€. To sice bylo hezký, ale já věděl, že mám s sebou jen 150€. Tak mu říkám, že dobrý, ale že mám jenom stovku. A on, že to né,… prostě taková ta klasická smlouvačka. Asi po dvaceti minutách jsem vytáhl pas a nabídl mu těch 150€ s tím, že víc nemám, ať bere nebo nechá. Vlastně to byla jediná moje záchrana, protože Balai (sběrná Tatra) nás sice dojel, ale hrozilo, že by nás do bivaku mohl dovézt až druhý den odpoledne a pravidla jsou bohužel v tomhle neúprosná. Říkají totiž, že do bivaku musím s motorkou dojet nejpozději do startu prvního jezdce. A to bych nemohl ráno odstartovat. Takže teď složíme motorku a Tomáš na ní začne hned pracovat. V každém případě jsem rád, protože skončit těsně před cílem by byla škoda. A myslím, že když dneska mám ty narozeniny, že jsem vlastně dostal ten nejlepší dárek – jsem v depu a mám šanci pokračovat dál v závodě!“