Lukáš Kvapil po 2. náročné etapě Africa Eco Race

Lukáš Kvapil po 2. náročné etapě Africa Eco Race

Závodníky letošní soutěže Africa Eco Race dnes čekala druhá etapa, která se ukázala jako velice náročná a prověřila schopnosti všech jezdců. Jak ji hodnotí Lukáš Kvapil?

Závodníky letošní soutěže Africa Eco Race dnes čekala druhá etapa, která se ukázala jako velice náročná a prověřila schopnosti všech jezdců. Jak ji hodnotí Lukáš Kvapil?

Zdroj a foto: Radoslav Holan (mechanik a PR týmu)

Druhá etapa (La Momie-Agdal) letošní Africa Eco Race byla i podle zkušených matadorů hodně obtížná a působila dojmem pomyslného síta. Byla složená z necelých tří kilometrů přejezdu, po kterém následovalo ostrých 431 km až do dnešního bivaku. Po cestě na závodníky čekala nejen obtížná navigace, ale také velké duny či zrádná velbloudí tráva.

Lukáš Kvapil

Lukáš Kvapil – 38. místo (36. místo průběžně)

„Trochu mě překvapilo, že jsme startovali ze stejného místa, z jakého jsem před dvěma lety startoval Merzouga rally. V ten moment jsem si řekl, že to bude asi hodně výživná etapa, protože jsem tak nějak tušil, že by to mohlo vést stejnými místy. Nakonec to vedlo jinudy a bylo to ještě těžší…“

„Těch 430 km rychlostní zkoušky jsem si říkal, že bude ubíhat dobře, jenže… neskutečné skály, velké kameny, takže to bylo jak na enduru. Potom přišly takové dlouhé pisty. Tam to byly moc pěkné vypalováky, kde se mi jelo skvěle. Pak ale přišla velbloudí tráva, což je tráva v písku a ona někdy není vidět. Najednou je podklad tvrdý, dostaneš ránu a je to takové pomalé, že se to nedá jet. No a když tohle všechno skončilo, tak nás čekaly obrovské marocké duny, které jsou trochu jiné než v Tunisku, protože jsou prašnější. Tam mě zachránila guma, kterou jedu a kterou pomáhal vyvíjet Ervín Krajčovič. Po těch 30 nebo 50 km v dunách jsem myslel, že chcípnu. Udělalo se mi tam pěkně zle a musel jsem se vysvléknout. Ostatním jsem ukazoval, že jsem ok, ale představ si, jak uprostřed dun stojíš v trenkách, protože si musíš sundat komplet spodní prádlo. Dopadlo to dobře, jen kalhoty jsem tam teda musel nechat, protože se mi nikam nevešly.“

„Před cílem pak byly opět moc pěkné vypalováky, ale v tom písku byly schované kameny, takže 2 km před cílem mě jeden poslal takovým způsobem, že jsem to málem rozvěsil. Vtipné bylo, že jsem na to zrovna myslel: „Ty jo, tady kdybych jí dostal, tak to by bylo hezký…“ A taky jsem jí dostal, ale ustál jsem to, ale dost možná to bylo spíš moje štěstí, než umění.“

„No a jsem v cíli. Navigace byla hrozně těžká, ale jsem spokojený, stejně tak s tempem, protože mě čeká ještě 12 dnů. Není to o tom, že by tam závodnické srdce nebylo, spíš se to jenom snažím potlačit, abych viděl cíl. Ona ta únava, opotřebení… to všechno přijde a já se nechci vydat hned na začátku. Rozhodně jsem nejel na jistotu, ale jel jsem tak, abych mohl pokračovat. A zítra pokračujeme dalšími 415 km, z nichž 400 bude ostrých.“

Lukáš Kvapil