Moje sezóna 2019

Se závěrem roku se každoročně pojí zhodnocení toho, co se zažilo, co se udělalo dobře, ale i špatně a člověk se chce poučit do budoucna. Motocyklová sezóna je za námi a díky aktuálnímu volnu jsem měla čas se podívat do diáře a zhodnotit, jaká byla moje „závodní“ sezóna.

Dakar 2019

Dlouhé čekání na jaro a klasickou motocyklovou sezónu si každoročně krátím sledování rallye Dakar. Tak jako loni, i letos se podařilo navázat na spolupráci s Ondrou Klymčiwem. I přesto, že Ondra kvůli zranění z předchozího ročníku nezávodil, na Dakar do Peru vyrazil se svým týmem a nyní byl v roli manažera. Od toho se odvíjely také tiskové zprávy, které byly tentokrát jiné. Ondra už nebyl ten, který hodnotil etapy z pohledu jezdce, ale z pohledu organizačního. Člověk tak zase o něco víc nahlédl do zákulisí slavné rallye. Po Dakaru to bylo o pár besedách, které jsou s tímto závodem spojené a následovalo několik dní klidu, než se vše rozjede naplno.

Zlatý volant 2019, foto: Lubor Horák

Zlatý volant, Ples AMK Hořice, Motosalon 2019 a beseda v Hořicích

Zlatý volant je velice prestižní akcí a vůbec poprvé jsem se tam podívala i já. Večer se vydařil, navíc jsem dostala možnost udělat rozhovor s Alexem Barrosem, který byl oceněn zlatými řidítky za celoživotní přínos. Alex byl během rozhovoru skvělý, měla jsem ho dřív, než Česká televize a bylo vidět, že je rád, že si má mezi všemi autaři s kým popovídat o tom, co má nejradši.

Hořice jsou srdcovka a každý rok AMK kromě závodů pořádá i svůj ples. V Hořicích nemůžu chybět jak na závodech, tak samozřejmě na plese. Navíc tu byla spousta známých tváří z road racingu. Před sezónou se tu konala i beseda se závodníky, která na novou sezónu dobře naladila.

Pomyslný start sezóny bývá vždy na výstavě Motosalon, který byl letos v Praze. Novinářský den je ve čtvrtek, navíc tu bývá nejméně lidí a člověk má čas si více prohlédnout všechny modely. Nakonec jsem tu díky možnosti přespání u kamaráda zůstala ještě na pátek, kdy už to bylo o tom si prohlédnout ještě to, co se v pátek nestihlo.

Mogul Dakar setkání Sosnová 2019

Po návratu techniky z Peru se v Sosnové sešli všichni nadšenci rallye Dakar. Naši jezdci nám předvedli, jak své stroje skvěle ovládají. Nejpůsobivější pro mě byly kamiony a jejich skoky a jízda smykem. K tomu tu byla i driftovací show a bohužel závěr nedopadl dobře, když jedno takové auto shořelo. Nepřítomnost zásahuschopných hasičů v areálu byl velký malér a než přijely jednotky z venčí, z auta nic nezbylo.

WorldSBK Assen 2019

WorldSBK Assen 2019

První závodní víkend mě čekal při mistrovství světa Superbiků v Assenu. Díky spolupráci s Jakubem Smržem jsem se stala součástí ACCR Czech Talent Team – Willi Race pro tiskové zprávy. V Assenu jsem nikdy předtím nebyla, takže jsem se snažila užít vše, co na legendárním místě bylo. Výborná byla procházka po trati, kdy kluci řešili každý nájezd a výjezd ze zatáčky. Člověk pak trať vnímal úplně jinak, než když na ni kouká v televizi nebo na tribuně. Počasí nám ale nepřálo a nejen, že byla hrozná zima, ale navíc foukal vítr a nepomáhalo ani několik vrstev oblečení. V sobotu do toho začalo sněžit, takže byly některé závody zrušeny. Jak jsme se všichni shodli, takové počasí jsme na závodech ještě nezažili a kam se hrabe „Zimní“ cena Brna.

IRRC Hengelo 2019

Velice hektický byl můj odjezd na IRRC v Hengelu, kde se rozjela letošní sezóna mezinárodního road racingového šampionátu. S mojí účastí na tomto závodu jsem vůbec nepočítala, ale ve středu navečer mi přišla zpráva od kamaráda, zda nechci jet. Já mám ráda neplánované akce a proč bych se nepodívala na místo, kde jsem ještě nikdy nebyla. Takže se rychle sbalit a hurá znovu do Holandska. Pořád jsem doufala, že tam bude už lepší počasí, než před měsícem v Assenu. Bylo lépe, ale že by bylo teplo, tak to se říct nedá. Skvělý zážitek byl umocněn díky všem českým klukům, dobré atmosféře v depu i na trati. Více o zážitcích jsem napsala hned po víkendu do samostatného článku.

Jak se říká, nejlepší akce jsou ty neplánované

Skvělá parta! – IRRC Hengelo

300 zatáček Gustava Havla Hořice 2019

Hned víkend po Hengelu se jelo v Hořicích. Ty mám naštěstí kousek, takže se hodně ušetří čas na cestě. Do Hořic jsem tentokrát vyrazila již ve čtvrtek…. No ještě, že se v pátek nic nedělo… To byla zase akce :-D. Do toho tam bylo pár cizinců z IRRC, ke kterým jsem teď měla blíž právě díky předchozímu Hengelu. V pátek byla otevřena nová expozice muzea CRR, tak to bylo hezké zpestření závodního víkendu, který byl opět perfektní.

Cena města Jičína 2019

Další domácí závod se jel v Jičíně na začátku června. Kdo by to v tu chvíli tušil, že se tím odstartuje šňůra šesti závodních víkendů v kuse. V Jičíně se jely hlavně závody jízd pravidelnosti historických závodních motocyklů (JPHZM), ale dopnili je i jezdci na SPčkách a Jawách, takže to bylo velice pestré. Do Jičína to není daleko, takže se zvládalo dojíždět. Závody se vydařily, bylo hezké počasí, navíc jsem poznala další nové lidi, ze kterých se později stali dobří přátelé.

MotoGP Katalánska 2019

MotoGP Katalánska 2019

Teď to bude trochu delší, protože Barcelona byla sice na dva dny, ale zážitek! Vzhledem k bídné finanční situaci, kdy není možné se čistě jako sportovní motocyklová novinářka uživit, jsem ani neplánovala, že letos navštívím více závodů MotoGP. Oproti loňsku, kdy na MotoGP padly úspory, jsem letos takovou rezervu neměla. Do toho přišly komplikace v tom, že mi jeden z partnerů neplatil faktury a když se peníze objevily na účtě měsíc po splatnosti, mohla jsem být ráda. Proto jsem nežádala ani o akreditaci, ale nakonec mě kamarád fotograf přesvědčil, že Barcelonu dáme, jen na víkend. Narychlo jsem prosila o akreditaci a díky tomu, že jsem u Dorny zatím neměla žádný průser a vždy odvedla dobrou práci, byla mi schválena dodatečně. Peníze na letenku přišly ve čtvrtek, tedy pár hodin před odletem, hotel rezervoval kamarád.

Když jsem v pátek ráno nasedla do vlaku při cestě do Prahy, že se alespoň na telefonu  podívám na první volné tréninky, volá kámoš. Vzhledem k zácpám v Brně mu jeho spoj ujel a další měly velká zpoždění. Neměl šanci se do Prahy dostat včas, takže mi oznámil ať letím sama.  „No výborně, hlavně, že jsem ani nechtěla jet a nakonec musím sama.“ Přes mobil tak rušíme hotel, který by pro mě samotnou byl moc drahý, rezervuji si nejlevnější hostel a prostě to dám sama, no. Když si vezmu, že jsem teprve před třemi lety letěla poprvé a vůbec nevěděla, co na letišti dělat, je to velký posun…

Do Barcelony jsem přiletěla po půlnoci, takže žádné MHD už nejelo a tak si vystojím kilometrovou frontu na taxík. Když vidím, jak tam skáče jedno euro za druhým, říkám si, že budu asi celý víkend jen o vodě. Zastavilo se to na 38 Eurech a ve dvě ráno jsem byla před hostelem někde v centru Barcelony. Moc jsem toho nenaspala, protože brzy ráno jsem mazala na metro, abych dojela za dalším kamarádem fotografem, který měl půjčené auto, aby mě svezl na okruh. Naštěstí jsem nemusela přestupovat a metro v Barceloně bylo v pohodě.

Konečně jsme na okruhu, vyzvedáváme akreditaci a utíkáme na obslužku, ať z toho něco máme. Odpoledne Peter pospíchal za rodinou, která s ním přiletěla do Barcelony, takže hned po trénincích mizíme z okruhu a volný čas vyplňuji procházkou po přístavu a pláži. I když byla půlka června, na koupání to nebylo, alespoň pro mě. Ale ono vidět ty luxusní jachty, u kterých bych neměla asi ani na kliku od dveří, nebylo k zahození :-D. Neděle už probíhala jako po másle, místo Warm Upů rychle projít depo, nakoupit nějaké suvenýry a pak šel jeden závod za druhým. Kvůli letadlu jsme ale museli zase pospíchat, takže stupínky MotoGP byly jen na skok. Nedělní půlnoc a jsem zpátky doma. Nakonec to bylo na skok do Barcelony, s náročným začátkem, ale byl to skvělý zážitek a výborná zkušenost.

WorldSBK Misano 2019

Jen dva dny po návratu z Barcelony se už odjíždělo do Misana, kde se jely další závody Superbiků a opět mě sebou vzali kluci z týmu. Cesta obytňákem byla dlouhá, ale zase jsme si užili srandu a docela to uteklo. V Misanu už jsem byla na MotoGP, takže to tam znám a šla jsem si rovnou zařídit místo v tiskovém. Paní si mě dokonce z loňského MotoGP pamatovala, že jí prý zaujalo moje příjmení. Volný čtvrtek jsem využila k návštěvě památníku Nickyho Haydena, který je nedaleko trati, a také jsem si udělala procházku k moři. Od pátku už to bylo zase o práci. Domů jsme přijeli v pondělí ráno, kdy se jelo přes noc a hned v úterý se zasedalo na Autoklubu, takže další cestování.

WorldSBK Misano 2019

Radvanice 2019

Další víkend v pořadí se jela příroda u nás a to v Radvanicích. Tam jsem také ještě nikdy nebyla, ale domluvila jsem se s kamarády a mohla se tam podívat. S jedněmi jsem se svezla, u druhých jsem měla domluvené spaní, i když, až od pátku. Do Radvanic jsme vyrazili už ve čtvrtek, aby se zabralo dobré místo a postavilo zázemí. Já si postavila stan na tu jednu noc. Hned po příjezdu nás všichni vítali, zvali na panáky a pivka a také mi všichni chtěli pomoci postavit stan. Všem moc děkuji, ale myslím, že bych nebydlela ani dneska, kdybych to nechala jen na nich :-D. Během víkendu bylo hrozné vedro, že člověk nevěděl, jak se osvěžit. Závody byly velice podařené, až do chvíle, než přišla tragická událost Martina Prouzy. Zasáhlo to všechny kolem a cesta domů byla nekonečná…

Sbohem Martine

MotoGP Německo 2019

První červencový víkend se jelo MotoGP v Německu. To je kousek za hranicemi, takže to je dobré na dojezd. Po dobrých zkušenostech s naší dodávkou jsme se rozhodli, že na Sachsenring pojedeme s ní a ušetříme tak za hotel. Kamarád se nemohl rozmyslet, kdy k nám přijede, zda ve středu odpoledne nebo ve čtvrtek ráno. Nakonec mi v 11 večer ve středu volá, že už je na cestě z Brna a že u nás přespí. Tradičně pořád nějaká překvapení a změny :-D. Nakonec jsme si ale díky tomu mohli ráno trochu pospat. Vyrážíme směr Sachsenring, kam přijíždíme během odpoledne, tak máme čas na tiskovku a projití trati. Vzhledem k událostem z Radvanic a tomu, že Martin Prouza fandil Valentinovi Rossimu, snažili jsme se v Yamaze něco vzpomínkového domluvit, ale bohužel to neprošlo přes tiskového manažera. To mě mrzelo, ale vím, že jsme projevili snahu něco udělat. Kromě toho si tu odjely premiéru elektrické motorky MotoE. No upřímně, nezaujalo mě to. Do E-pole vyjela Maria Herrera dřív, takže hned dostala černou vlajku a celý tento trénink jsem nakonec prokecala s traťáky, kteří mi pověděli něco o tom, jaká opatření kvůli tomu vznikla i pro ně. Start do závodu jsme s Milošem Rejmanem promarnili, protože se nejelo zahřívací kolo, ale šlo o ostrý start, takže jsme koukali co se to děje a já mám jednu fotku. 😀 Ještě, že pak jely všechny klasické motorky a člověk si užil hlavně pořádný zvuk.

MotoGP Německa 2019

IRRC Těrlicko 2019

O závodech v Těrlicku jsem toho slyšela strašně moc a že tam musím určitě jet. Proto jsem se hned další víkend rozhodla, že tam s mámou vyrazíme. Opět dodávkou. Přijíždíme v pátek, parkujeme kousek od přehrady a šly jsme si projít trať. Na stadionu potkáváme staré dobré známé „Těrličáky,“ kteří jsou aktivní i v Hořicích a nás samozřejmě vítají panákem.  Závodní víkend byl bohužel dost ovlivněn počasím a hlavně v neděli pak nenadálými situacemi, kvůli kterým byl harmonogram opožděn. To, co se tam stalo, by nevymysleli ani nejlepší scénáristé a nakonec bylo rozumné závody ukončit. Každopádně i přes to na mě tohle místo zapůsobilo a za rok se tam asi ukážu znovu. Tím také na chvíli skončila šňůra závodních víkendů, i když ani ty další víkendy nebyly volné, ale spojené s oslavou mých narozenin.

MotoGP Brno 2019

Po neustálých dohadech o tom, zda se u nás Grand Prix pojede nebo ne, jsem k letošnímu Brnu přistupovala tak, že je poslední. Nebyla jsem jediná a spousta známých, které jsem během víkendu potkala, měla stejný pocit. Domácí závody jsou vždycky speciální. Vždyť v Brně jsem byla před lety poprvé, když jsem snila o tom se jednou podívat naživo na závody MotoGP. Ve čtvrtek jsem měla navíc domluvený rozhovor u Hondy. Původně to měl být Marc Marquez, ale nakonec to přehodili a že budu mít Jorgeho Lorenza. Na oba jsem se těšila, ale Jorge nakonec v Brně nejel kvůli zranění, takže jsem dostala náhradníka Stefana Bradla. I to byl zajímavý rozhovor, který měl poté velice dobré ohlasy. Večer pak Robert Sobčák pořádal vernisáž svých fotografií spojenou s aukcí, takže se s mámou v dodávce rychle hodit do gala a v šatech a podpatcích vyrazit někam do Brna – na skútru. Samozřejmě, že centrum Brna neznám a hezky jsme zabloudily. Bylo zajímavé sledovat okolí, jak nevěřícně kouká, co to vidí :-D.

Velkou radost jsem měla z akreditace, kdy jsem poprvé získala oranžovou kartu a to znamená jediné – možnost se podívat i na pit lane! A přes to, že už jsem dosáhla na tuto kartu (3. stupeň v pořadí), slečna security byla strašně důležitá a chytrá, takže mi neumožnila vstup k motorhomům jezdců, i když se tam dá jít s jakoukoliv akreditací. Vadilo jí, že mám foťák, který dle jejich slov byl kamerou, která je podle obrázku zakázána. Tento piktogram na kartě ale značí to, že jako obyčejní novináři nesmíme na Grand Prix nikde natáčet, protože na to mají vysílací práva televize či média, která tuto možnost získala. Bohužel byla strašně hustá a nepustila mě dál s tím, že právě můj foťák je zmiňovanou kamerou. No nic, obytňáky jsem si nafotila týden poté v Rakousku, kde nebyl problém. Bohužel není rok, kdy by nebyl v Brně problém se security, kteří nevědí, koho kam pustit. Je zajímavé, že na jiných GP se tohle nestává i přes to, že těch karet a vest je dost. V Brně jsem ještě zůstala na pondělní testy, které, jak se ukázalo, byly poslední.

MotoGP České republiky 2019

MotoGP Rakousko 2019

Po Brně jsem se letos rozhodla, že před MotoGP v Rakousku nepojedu zbytečně domů a zase za pár dní zpátky, ale že zůstanu na jižní Moravě. V dodávce jsem zvyklá spát a i s naloženým skútrem a věcmi jsem se tam vešla dobře. Udělala jsem si výlet za kamarádem a velkým fandou MotoGP, takže jsme měli celý večer co probírat. Poté výlet do Znojma a navíc se do toho řešila „aféra“ po Brně mezi našimi kluky Filipem Salačem a Kubou Kornfeilem, takže bylo i dost práce. Do Rakouska jsme měli odjíždět ve čtvrtek ráno, ale kámoš nezklamal a měl asi hodinové zpoždění. Na Red Bull Ringu to byla opět paráda. Skvělé zázemí, vše dotažené do dokonalosti. Sem se člověk těší a jak jsem několikrát říkala, když někam na MotoGP, tak do Rakouska. Také se tu jel druhý závod elektrik MotoE, ale co člověk nechtěl, jedna z nich chytla. V tu chvíli jsem byla nedaleko, ale okamžitě nám bylo zakázáno cokoliv fotit. Vycvičení hasiči přímo ze Španělska i se svým vozítkem provedli rychlý zásah a motorku odvezli mimo depo. Večer pak neustále chodili kolem všech a měřili teploty. Opravdu je tohle budoucnost?

IRRC Hořice 2019

Po návratu z Rakouska to bylo hlavně o přehození věcí a chystala jsem se do Hořic. Další víkend v dodávce :-D. Byl to tak opět skok z MotoGP na přírodu, ale tohle mě baví. Každá kategorie je jiná, má svá specifika a obojí se mi líbí. V Hořicích je to také o spoustě známých a kamarádů, takže jsem přijela už v pátek. Závody v neděli byly jedny z nejlepších, jaké jsme v Hořicích mohli za poslední roky vidět, než je pokazil jeden pitomec v autě, co vjel na trať. V tu chvíli jsem byla na věži a když jsme to slyšeli ve vysílačkách, nevěřili jsme vlastním uším, co se to děje. Bohužel se to potvrdilo a bylo štěstí, že se nic nestalo.

Dymokury 2019

Po Hořicích byl víkend volno, který jsem využila k návštěvě festivalu a trochu oddechnutí si od motorek, protože toho zatím bylo dost. Hned poté se ale jelo v Dymokurech, což je od nás taky kousek, vlastně nejblíže. To jsou s Jičínem závody, při kterých nespím v depu a jezdím se vyspat domů. Dymokury byly většinou studené nebo pršelo. Tentokrát bylo takové vedro, že se koupalo v rybníčku a já si tam byla také smočit nohy. Závody byly pěknou tečkou za naší road racingovou sezónou. V tu chvíli už jsem si říkala, že tím mi závodní sezóna končí, ale nebylo to tak.

Dymokury 2019

Branná 2019

Jak jsem zmínila před chvílí, Dymokury nakonec nebyly poslední. Hned víkend poté jsem vyrazila do Branné, kde se jely závody JPHZM. V Branné jsem byla také poprvé, jako letos na spoustě míst, takže to byl další pěkný zážitek. Malé město, ve kterém se parkuje všude, kde je místo, nabízí zajímavý a hezký okruh. Jezdí se kolem zámku a kostela, což přináší skvělou atmosféru. Jen škoda počasí, kdy nám lilo od rána do večera, hlavně v sobotu. Před vodou jsem bohužel neuchránila foťák, takže mi do něj napršelo a odnesla to elektronika. Zbytek víkendu jsem si proto užila jako divák, což také nebylo špatné. Kromě toho jsme si v pátek udělali výlet na protilehlý svah a nasbírali pár hub, takže byla i dobrá večeře v podobě řízků z pýchavky.

Holíč 2019

S Brannou skončily všechny závody u nás, ale to neznamená, že se jinde nezávodí. Opravdový konec sezóny pro mě byl až na Slovensku v Holíči. Někteří se divili, co tam dělám, ale když tu byl loni Giacomo Agostini, proč ne já letos :-D. Sjela se sem spousta zajímavých strojů a i když nemám zatím moc známých mezi klasiky, pár se jich tu také našlo. Depo přímo u zámku má také něco do sebe, ale město jako takové bylo zvláštní. Vše ale vylepšilo vítězství kluků v závodě, návštěva zámku a sobotní pivní slavnosti.

FMX Gladiator Games a vyhlášení sezóny SZM

První víkend v listopadu se konal další ročník FMX Gladiator Games. Stejně jako loni si bohužel stejný termín vybral i Autoklub České republiky k vyhlášení letošní sezóny silnice. To nakonec začalo dřív, takže jsem se po rychlém přesunu dostala i na Gladiatory a byla to skvělá, i když trochu hektická sobota. To, že mi upadly podrážky u obou bot byl takový bonus na závěr :-D.

Ukončení sezóny s týmem, beseda v Hořicích a dakarské tiskovky

Aby byla sezóna úplně ukončená, tak mě ještě čekaly dvě velice příjemné akce – ukončení sezóny s ACCR Czech Talent Teamem – Willi Race a road racingová beseda v Hořicích. Obě akce skvěle zakončily tento rok. Teď už jen trocha klidu, než to zase začne Dakarem, na který už ladily besedy a tiskovky před tím, než týmy odjedou do Saudské Arábie. 

Branná 2019

Závěrem chci moc poděkovat všem, kteří mě během letošní sezóny podporovali. Ať to bylo tím, že mě vzali na závody, pomohli s organizací, ale i propagací mojí stránky, čtení článků, sdílení fotek, komentáře. Konkrétně patří velké dík rodině, že můžu víceméně všechny své peníze vynaložit na to, co mě baví, všem kamarádům za podporu a že trpělivě poslouchají mé zážitky, časopisu Motohouse za výbornou spolupráci, celému ACCR Czech Talent Teamu – Willi Race, za to, že jsem mohla být součástí vaší první sezóny ve světě, Matějovi Smržovi, který mi dal příležitost na AČR, Ondrovi Klymčiwovi a jeho Terce za přetrvávající důvěru při Dakaru, dále děkuji Tomášovi Baťovi za velkou propagaci a nalepování nálepek, Petrovi Najmanovi, jeho tátovi a Mufovi, kteří mě vzali na některé závody, posádce sajdy Z80Robertovi, Irence a XiXaovi, že mě přijali mezi sebe, našla jsem u nich skvělé zázemí a ještě něco víc ^_^, Robertovi Sobčákovi za to, že máme závody veselejší, že je skvělý kamarád, učí mě fotit a že i když se někdy dohadujeme, tak mě to baví a jsem ráda, že nejezdím sama, Christopherovi Reevesovi a Stefanovi Wolfovi, kteří mě toho řekli spoustu o focení na MotoGP a Stefanovi navíc za to, že mi půjčil svou techniku, českým fotografům za spolupráci, když potřebuji galerie, a hezké chvíle na závodech, jako jsou Dušan Belica, Martin a Petra Peřinovi, Miloš Rejman, Peter Ruža, Roman Vlačiha, Lubor Horák, Petr Kuchařík a další… a v neposlední řadě všem závodníkům za spolupráci, i když věřím, že někdy jsou moje požadavky na ohlasy otravné.

Určitě jsem na někoho zapomněla, za to se omlouvám, ale celkově patří velký dík všem, kteří mě psychicky podporují, čtou a sdílí mé články a fotky. Všeho si moc vážím a jsem ráda, že se má práce líbí a má význam.

Shrnutí roku 2019:

  • 15 závodních víkendů (MotoGP, WSBK, road racing)
  • 6 nových okruhů (Assen, Hengelo, Radvanice, Těrlicko, Branná, Holíč)
  • 95 dní na cestách a mimo domov, 
    • z toho 61 dní na závodních víkendech a
    • 34 dní na jednodenních akcích a tiskovkách
  • 7 dní zimní dovolené, zbytek dní doma u PC při zpracování dat a fotek
  • náklady už jsem přestala počítat 😀 
    • vyjma pár závodů, na které jsem jela s týmem nebo jsme se podělili o cestovné, či občerstvení na některých závodech MotoGP, vše ze svého
    • jak se někteří diví, ano, nikdo mi moje výlety na závody a tiskovky neplatí, něco málo se vrátí při publikování článků v tisku a při psaní tiskových zpráv
  • určitě to neberte jako chlubení se nebo stěžování si, taková je letošní realita :-))

A co na konec? Byla to další skvělá sezóna, jiná, než ta předchozí, ale opět nezapomenutelná. Poznala jsem další nová místa, okruhy, lidi a nasbírala tolik zážitků a zkušeností, které mi nikdo nevezme. I když tahle práce není na uživení a už jsem si musela začít hledat stálé zaměstnání, nelituji ani jedné minuty, kterou jsem investovala do toho, co mě baví, do koníčku, který se na nějakou dobu stal mojí hlavní prací. Doufám, že mě to bude i nadále bavit a bude dost času v tom pokračovat. Děkuji všem a přeji krásné prožití vánočních svátků a co nejlepší vstup do nového roku.

moje sezóna 2019
letošní kartičky akreditací, škoda, že někde jsou jen pásky na ruku 🙁

Autor příspěvku: Eva

Už pár let se pohybuji v motocyklovém prostředí jako redaktorka, která přináší aktuální informace ze závodního dění různých šampionátů, ale zajímám se také o novinky motorek a vše, co je spojeno s jednou stopou.