Závod rallye Dakar včera skončil svou 10. etapou a zde je hodnocení z pohledu týmu Big Shock Racing.
Zdroj: TZ
Martin Macík s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Lukášem Kalankou ze sedlčanského týmu Big Shock Racing ve své žluté Liazce dojeli do cíle Dakaru 2019. V semi Dakaru vybojovali skvělé 2. místo. A v poslední etapě získali také 3. nejrychlejší čas mezi všemi kamiony. Sedlčanská posádka v legendárním závodu, který je považován za nejextrémnější na světě, dokázala směle konkurovat velkým továrním týmům. Frantu, jak říkají svému kamionu, dokázali čeští závodníci výbornými výkony dovést do cíle i přes řadu nečekaných událostí. Nezastavilo je ulomené kolo ani měnící se verdikt pořadatelů, který je v druhé půlce závodu přehodil z hlavní soutěže do kategorie „malého“ Dakaru. Neztratili chuť bojovat dál a udělali maximum pro to, aby dojeli do cíle.
Respekt si zaslouží i Jan Brabec, motocyklista týmu Big Shock Racing, který Dakar dokončil, navzdory hrozivě vypadajícímu pádu v předchozí etapě, na 29. místě a celkově získal 34. pozici. A chuť vždy závodit naplno mu nevzala ani 9hodinová penalizace, bez které by jeho výsledek byl v TOP 20.
Macík s Tomáškem a Kalankou ukázali, že odhodlání může být důležitější než výsledek
Martin Macík se svou posádkou si letos potvrdili, že si ve startovním poli stojí dobře. „Jeli jsme vpředu a ukazovali většině kamionů Frantův zadek. A přitom jsme jeli s úplnou lehkostí, nikam jsme nechvátali, netlačili jsem na pilu. Dokázali jsme zajet dobré časy bez zbytečného jančení. Jeli jsme hlavou a byli jsme dobře připravení,“ říká Martin Macík. A dobře se osvědčil i Franta, Macíkův kamion Liaz, který posádku dovezl do cíle. „Franta jel nádherně. Jsme v cíli a tomu autu nic není. Měnili jsme tlumiče, ale jinak drží. Ani jsme nemuseli letos vytáhnout svářečku,“ dodává Macík. A velký posun zaznamenala posádka také v navigaci, která byla v dunách hodně náročná. „Jsme příjemně překvapení. Duny, ve kterých jsme se v minulosti ztráceli, byly letos naší výhodou. Neměli jsme žádný výraznější problém, ubylo bloudění, zmizela nejistota, všechno nám sedělo,“ říká navigátor František Tomášek, který hned v pondělí nastupuje zpět do svého civilního zaměstnání.
Jedna malá chybička však pro posádku znamenala utržené kolo, obrovský boj, aby se povedlo dostat Frantu bez brzdy, tlumičů a předního náhonu do cíle, minutí několika kontrolních bodů a následné rozhodnutí pořadatelů, že Liazka týmu Big Shock Racing musí dále pokračovat v kategorii semi marathonu. „Bylo tam 20 minut velkého rozhodování, jestli pojedeme dál a pak jsme se jednohlasně rozhodli, že bojujeme dál. Všichni jsme se sešli na poradu a shodli, že nikdo nebude brečet, budeme mít pořád stejně dobrou náladu, dali jsme si na to HIGH5 a od té doby to držíme. Nikdo se rozhodnutím pořadatelů nenechal otrávit a užili jsme si to až do konce,“ popisuje František Tomášek.
Jan Brabec: Jsem dobitý, jako ještě nikdy, ale letošní Dakar mi hodně dal
I Jan Brabec se ukázal, jako závodník, kterého jen tak něco nezastaví. Velký bojovník, který ani v nejprekérnějších situacích neztratil humor a pozitivní pohled na věc, bavil fanoušky během celého závodu a nakonec dojel poslední etapu na 29. místě a celkově vybojoval 34. pozici. Konečnou 10. etapu navíc absolvoval po hrozivém pádu, ke kterému došlo předcházející den. „Tak jsem to doplácal. Nepamatuju si za celou moji kariéru, že bych byl tak dobitý. Naštěstí mi nic není, ale bolí mě i víčko a ucho. Můžu říct, že letošní Dakar mi připadl extrémně nebezpečný v částech s feš-fešem a kamením. Všichni jsme to ale měli stejně těžké. Rozhodli jsme se jet Dakar! A ten má být tvrdý, měli jsme, co jsme chtěli, “ říká Jan Brabec, který letos absolvoval svůj druhý start. „Trochu mě mrzí ta moje navigační chyba, za kterou jsem schytal 9hodinovou penaltu. Mohlo to být ještě veselejší. Ale mojí největší výhrou jsou zkušenosti. Letošní Dakar mi hodně dal,“ pověděl Jan Brabec v cíli.
Honza měl na Dakaru velkou oporu ve svém tátovi a strýci, kteří se mu perfektně starali o motorku. I v situacích, kdy jim síly ubrala viróza a museli přijmout pomoc peruánských zdravotníků, vše zvládli na jedničku. Parta chlapíků z Big Shock Racing týmu držela pospolu za všech okolností a po celou dobu závodu se soustředila na to, co je opravdu důležité. „Strašně moc nás podržel tým, který je naprosto sehraný, plný opravdových nadšenců, které baví jejich práce. Dokážeme spolu mluvit, dělat si srandu, v klidu pokaždé všechno vyřešit. Velká část zásluh patří našim fanouškům, kteří za námi stáli, ať se dělo, co se dělo. A moc děkujeme také všem partnerům, i díky nim tu teď jsme,“ vzkazuje Martin Macík.
