Zdroj: vlastní
K závodnímu víkendu
Pro mě osobně se letošní závodní motocyklová sezóna rozjela se závody ve Starém Městě. Zde se jelo první kolo Mezinárodního mistrovství ČR na přírodních okruzích pod Autoklubem ČR s vloženým závodem sidecar, které jezdí na pravidelnost (JPHZM). Díky příteli sidecáristovi a jeho týmu jsem tu mohla mít zázemí a tím pádem jsem se z logiky věci nejvíce věnovala této třídě. Na místo jsme dorazili již ve čtvrtek, všichni jsme si vzali dovolenou, abychom mohli v deset hodin vyrazit. Čekala nás šestihodinová jízda od Kralup nad Vltavou až na jih Moravy. Pár zdržení po cestě proběhlo, ale jinak jsme dojeli v pohodě. Bohužel prostor v depu je rok od roku menší, zatímco závodníci přibývají. Je to boj o každý metr, a ne jinak tomu bylo tentokrát. My máme velký karavan, a hlavně sajdu potřebujeme mít na asfaltu, aby vyjela a abychom ji případně naložili do vozíku. Proto jsme museli, stejně jako loni, čekat až na místo na hlavní silici. Ta se ale zavírá až v pátek, takže jsme si zázemí nemohli rozložit a museli jsme čekat jen bokem. Dolu do depa bychom se totiž na úzkou silnici nevešli a na trávu jsme se sajdou jít nemohli. Abychom předešli dohadům, protože už byla nějaká místa u silnice zapáskovaná, tak jsme si tam zapáskovali také své místo. Netušila jsem, že měl někdo z nás tohle místo celou noc a ráno střežit. Když se blížilo uzavření silnice a my si šli v klidu na naše místo, zjistili jsme, že nám pásku někdo utrhnul a přibyla tam páska jiná a cedule se jménem jezdce, který tam má údajně stát. No paráda, takže my tu jsme o den dopředu, spíme pomalu v příkopě a pak nemáme místo. Takže přišly bohužel nepříjemné dohady, kdo tam bude. Nemám tyhle situace ráda a myslím si, že by se pořadatelé mohli inspirovat například závody v Hořicích nebo Dymokurech, kde mají jezdci daný „zasedací pořádek“ v depu a pak každý ví, kde bude a že bude mít své místo jisté. Takovýto boj o pásky nebo kus silnice se mi nelíbí a hlavně vytváří mezi lidmi zbytečné pře.
Tak místo jsme si nějak uhájili postavili zázemí, nakoupili zásoby jídla na víkend, se sajdou vyrazili na přejímky a já si došla pro akreditaci. Cestou už jsem potkala spoustu kamarádů a známých, takže bylo milé všechny zase po nějakém půl roce vidět. Po přejímce jsme využili volného odpoledne na návštěvu bonsai musea Isabelia, které je v jedné ze zatáček závodního okruhu. Už loni jsem tam nahlížela přes plot a říkala si, že se tam letos musím dojít podívat. Bonsaje se mi libí už nějaký pátek, a tak mě napadlo, že bude hezké si odtud nějakou odvést na památku. Jak jsem si naplánovala, tak se stalo a přítel mi jednu koupil, takže mám doma jednu krásnou malou bonsaj z rostliny, která prý není náročná a je vhodná pro začátečníky. Jinak musím velice pochválit vstřícnost a ochotu majitelů, kteří mi nejen poradili, ale také jsme si mile popovídali. Isabeliu určitě doporučuji navštívit, protože tam mají opravdu krásné bonsaje, úplné skvosty a procházka zahradou s jezírkem je lahodou na oko i duši.
No a už je tu sobota, tréninky se rozjely s menším zdržením, postupně se pak nabalily další minutky a odpoledne už se jezdilo s hodinovým zpožděním, ale naštěstí to nebylo kvůli ničemu závažnému. Po nočním dešti trať oschla a během odpoledne už bylo krásně slunečno. Kromě toho se v sobotu ujala komentování pro depo „Gábinka Bublinka,“ takže bylo i o zábavu postaráno :-D. Večer jsme pak vyrazili na vystoupení kapely, ale trochu mě překvapila kontrola pásků pro vstup k pódiu. Já třeba žádnou pásku nedostala a běhat i večer ve foto vestě anebo se šňůrou na krku s kartičkou „press“ není úplně pohodlné.
Bohužel ve Starém Městě zlobilo počasí. Po sobotním ranním dešti hlavně v neděli bylo od rána zataženo a netrvalo dlouho a začalo pršet. To nebylo přívětivé jak pro jezdce, tak pro všechny ostatní, včetně nás fotografů. Po špatné zkušenosti před lety z Branné, kde mi napršelo do foťáku a stálo mě to nemalé peníze, už mám strach v těchto podmínkách fotit. Přeci jen mi to nedalo a o něco jsem se pokusila, ale raději jsem volila ústup a že si vše snad lépe vyfotím teď v Hořicích, kam pojedu, případně pak na dalších závodech. Jinak samozřejmě nejde stíhat úplně všechno a všechny. Jako každý člověk, i já mám své potřeby, žízeň a hlad, takže se předem omlouvám těm, jejichž tréninky či závody jsem musela vynechat. Jednou mě také „zradila“ technika, kdy se mi už vybily baterky a neměla jsem žádnou další. Jinak po závodech sidecar (který byl v harmonogramu přesunut) už jsme museli balit a jet. Ostatní z týmu balili a já ještě utíkala vyfotit další závod. Šachovnice, konec, bílá vlajka a já běžím vrátit akreditaci, rychle na kadibudku a jedeme. Přeci jen nás čekala šestihodinová jízda s karavanem a pak ještě cesta domů, kam jsme se dostali kolem jedenácté hodiny večer. No a ráno hezky do práce…
Závěrem chci všem organizátorům, traťákům, činovníkům a jezdcům poděkovat za pěkný závodní víkend, hezké zážitky a snad se tu za rok zase sejdeme. Vím, že se závodů loni chopili noví organizátoři a chválím jejich velkou snahu takovou akci uspořádat. Navíc se tu právě kromě organizace závodů snaží také vymyslet doprovodný program a nemohly chybět ani nové pěkné zálohové kelímky.
PS Chválím větší počet kadibudek než loni, i když v neděli už to bylo dost na hraně… Možná průběžný odcucání po sobotě by neuškodilo. Osobně bych uvítala oddělené sprchy a jejich větší počet a ne jednu buňku pro všechny.
Kompletní výsledky
Fotogalerie
