Zdroj: Tisková zpráva
Foto: Pavel Salaba
Německý Frohburg je tradičním podnikem konce sezóny Mezinárodního road racingového šampionátu (IRRC). Petr Najman se spolu s týmem museli vypořádat s technickými problémy v elektronice, které postihly oba dva sobotní kvalifikační tréninky. Motorku se do nedělních závodů podařilo opravit a v nich Petr předvedl pěkné stíhací jízdy. Po startu z dvanáctého místa vždy dojel na 5. místě v hodnocení IRRC.
Petr Najman
„Německý Frohburg je tradičním koncem sezóny IRRC, a dokonce jsme tu měli krásné počasí, takže to byl pěkný víkend. Ve Frohburgu jsem se vždycky účastnil i závodů Open a měl čtyři tréninky, ale letos se tu jely jen závody IRRC, takže nás čekaly jen dva kvalifikační tréninky a dva závody. V sobotu jsme nastoupili do prvního kvalifikačního tréninku a motorka mi hned od výjezdu z depa začala vynechávat. Snažil jsem se s tím jet, ale netáhla a vynechávala třeba šestkrát až osmkrát za kolo. Pak už se s tím nedalo jet, takže jsem asi po čtyřech kolech zajel do boxů a rozhodli jsme se ukončit trénink. Nemělo smysl ji dál trápit a mechanici měli před sebou hodně práce. Měnili kompletně řídící jednotku, senzory, snímače a všechny komponenty, které jsme měli k dispozici i díky druhé motorce. Doufali jsme, že to do druhého tréninku bude lepší. Po vyjetí na trať se to zdálo dobré, takže jsem pokračoval v tréninku. Ve druhém kole jsem zajel slušný čas, ale ve třetím kole jsem dojel pomalejší jezdce, proto jsem zastavil v boxu, abych je nechal odjet a měl volnější trať. Bohužel když jsem se vrátil na trať, tak motorka přestala jet, zůstal jsem tam stát a musel se nechat odvést do depa. Kvůli tomu jsme nic nenatrénovali, měli jsme problémy a jen jedno kolo bylo docela čisté. Čas mi stačil na 12. místo na roštu, což nebylo tak tragické, ale nebylo to dobré. Hlavně mi chyběl čas strávený na trati. Mechanici pracovali až do noci na opravě a přišli na závodu v elektronice, která předtím nebyla vidět.“
„První závod pro měl byl vlastně prvním pořádným tréninkem. Byl jsem zvědavý, jak bude motorka fungovat a jak na tom budu já. Při najížděcím kole jsme měli znovu malou závodu. Na displeji se rozsvítila hláška tlaku oleje. Vypnul jsem motor, pomalu dojel na rošt a řekl to mechanikům. Ti věděli, co bylo špatně, rychle doběhli pro notebook a nastavili to. Byla to docela stresující situace to řešit na roštu. Do závodu jsem docela dobře odstartoval a propracoval se dopředu. Ve Frohburgu jsou startovní řady od sebe docela vzdálené, navíc jsem startoval z vnějšku, což je špatná pozice pro nájezd do první zatáčky. Během prvního kola jsem se chytnul skupinky, na kterou jsem se začal dotahovat, ale přede mnou jel Wolfgang Schuster, od jehož motorky šel modrý kouř. Měl jsem obavy jet za ním, protože jsem se bál úniku oleje z jeho motorky a případného následného maléru. Ve třetím kole měl v jedné zatáčce krizi na brzdách, poslal to tam mezi ostatní, prořadil a neměl dobrý výjezd ze zatáčky. Já ho lehce předjel a začal stíhat kluky přede mnou. Dostal jsem se do tempa, ale bylo znát, že už mi kluci, co jeli o bednu, ujeli právě ve chvíli, kdy jsem jel za Schusterem. Dojel jsem sedmý do cíle, ale pátý v hodnocení IRRC. Na tu bídu a první pořádný trénink s motorkou to bylo dobré. Je to hold závodění a velkou roli tu hraje i technika.“
„Do druhého závodu jsme přezuli na novou pneumatiku. Start se mi podařil, podobně jako v prvním závodě, ale pořád přede mnou bylo jedenáct kluků. Bylo těžké se dostat dopředu, navíc jsem byl vytlačen hodně na okraj k chodníku a málem jsem se tam nevešel. Trochu jsem se propadl, ale na výjezdu ze zatáčky jsem začal topit a získávat pozice zpátky. Dalo to práci, ale po pěti kolech jsem se dostal na sedmou pozici, na které jsem dojel závod předtím. Na šestého přede mnou jsem měl ztrátu jedné rovinky, cca šest vteřin. Na motorce jsem se cítil dobře, fungovala už bezvadně. Tlačil jsem na to a byla to pěkná stíhací jízda. V posledním kole už jsem byl v kontaktu a předjel ho. Dojel jsem na šestém místě a opět pátý, co se týče bodů do IRRC.“
„Rozhodně bych neřekl, že to byl náš víkend, protože nás technika zlobila. Mechanici dělali všechno proto, aby závady odstranili a vážně už nevím, co víc by s tím šlo udělat. Druhý závod byl opravdu pěkný, protože jsem bojoval a zajížděl stabilně rychlé časy, které by v tréninku stačily na první dvě řady na roštu a v závodech do boje o stupně vítězů. Z Frohburgu odjíždíme s tím, že rychlost máme a že když to všechno bude fungovat, můžeme bojovat o přední příčky, podobně jako třeba v Hořicích. Tím jsem ukončil letošní šampionát IRRC, ve kterém jsem z dvanácti závodů jel jen půlku. Bylo šest podniků po dvou závodech, ale z toho jsem v prvním závodě ve Schleizu spadl a nedojel. Druhý závod jsem už nemohl jet a následně jsem vynechal dva podniky kvůli zlomené pánvi. Po odjetí poloviny závodů jsem dojel celkově na deváté pozici z 23 jezdců, což hodnotíme pozitivně. Samozřejmě, že jsme si představovali trochu jiný návrat po loňském zranění z Imatry, ale přišlo zranění další. To už tak je, ale jsem rád, že se mi ruka během sezóny závod od závodu zlepšovala. Teď na tom budu přes zimu dál pracovat a věřím, že už se dostanu do stoprocentní formy. Chci poděkovat týmu a všem sponzorům, kteří do toho šli, rodině a všem ostatním fanouškům za podporu. Sezóna klasického road racingu už je u konce, ale ještě za dva týdny vyrazíme na Podzimní cenu Brna, kde pojedu na Supertwinu a Supermonu. Takže tímto všechny zvu na to si užít naše poslední závody.“
