Jakub Kornfeil dnes vydal tiskovou zprávu, ve které oznámil konec své profesionální kariéry motocyklového závodníka.
Zdroj: Jakub Kornfeil
Popravdě řečeno, tak ani vlastně nevím, kde začít. Víte to stejně vy, jako to vím i já, že všechny začátky jsou těžké. Mnohem těžší však můžou být mnohdy i konce a učinit rozhodnutí, před kterým občas stojí život každého, nechci říct kariéristy, spíše někoho, kdo chce v životě dosáhnout svého vytouženého cíle, bývá tím rozhodnutím nejtěžším. Na konci loňské sezóny ve Valencii jsem si byl plně vědom toho, že mám za sebou poslední závod roku 2019 a ani ve snu by mne nenapadlo, že se bude jednat o můj poslední závod kariéry v šampionátu MotoGP! Tímto vám tedy dnešním dnem všem oznamuji, a to nejen všem v naší malé krásné zemi, ale celé světové motocyklové rodině, že Jakub Kornfeil končí na poli profesionálního motocyklového závodníka.
Sport, který jsem miloval a který mne naplňoval a kvůli kterému jsem byl ochotný každý daný závodní víkend riskovat, možná se dá říct, že i nasazovat život, mne v poslední době i ubíjel. Nechci tím říct, že bych na něj zanevřel zcela, protože mám rád všechny jeho různé podoby, takže i nadále si budu dělat to, co mne osobně vnitřně naplňuje a pokud to můžu říct, tak mám pro to cit a snad i talent. Jedná se o to vnitřní já, kvůli němuž jsem se „narodil“ a kvůli čemu byl Jakub Kornfeil, Jakubem Kornfeilem motocyklovým závodníkem.
Chtěl bych říct, že mám stále platnou smlouvu s týmem, nicméně po komunikaci se všemi sponzory, na kterých moje kariéra stála, jsem byl nucen učinit tohle velmi zásadní životní rozhodnutí. Do budoucnosti nikdo z nás nevidí a v dnešní době je třeba jednat obzvláště rychle. V práci či byznysu máte mnohdy na rozhodování minuty, hodiny, dny, někdy i týdny, v mém sportu jsem se musel rozhodovat v tisícinách vteřiny. I proto věřím, že tohle mé rozhodnutí, na jehož rozvážení jsem měl opravdu dostatek času, je s ohledem na všechny fakta, to jediné správné.
Říká se, že muž má ve svém životě postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Nejedná se o klišé, král Šalamoun má pravdu, neb každý život má své etapy tak nějak dány. A já si myslím, že jsem dospěl do fáze, kdy by bylo potřeba s tím začít něco dělat. Jsem osoba, která neodkládá věci na zítra. Jestliže jsem stál před rozhodnutím jít do toho s budgetem, který mám na sezónu nachystaný a nebo jsem měl věřit, doufat a navíc žít v nejistotě, že se dokážu probojovat až třeba k závodu v italském Mugellu, tak mi věřte, že to za to nestálo. Určitě mi pak snad i po letech mého závodění uvěříte skutečnost, že profesionální sportovec ke svému profi výkonu potřebuje mít čistou hlavu a klid na duši. A ten je potřeba si zachovávat po celý náš život.
Tímto bych rád i v samé podstatě vyjádřil obrovský dík všem svým skvělým sponzorům, letitým partnerům, báječným kamarádům, hromadě známých, ale také neustále podporujícím fanouškům, ti všichni mne celou dobu formovali a snažili se ze mne sportovce, udělat sportovce úspěšného. Bez vaší pomoci bych na žádnou z dosažených met nedosáhl a dnes bych zároveň nebyl tam, kde jsem! Vážím si té nepopsatelné podpory a já sám pro sebe se cítím jako vítěz, byť jsem závod mistrovství světa silničních motocyklů nevyhrál. Vždy jsem se snažil odevzdávat své maximum jak na tratí, tak i mimo ní, bylo to mé vnitřní životní poselství.
Pokud se tedy ptáte, jaké jsou mé nynější cíle a plány do budoucna, tak bych na to rád odpověděl každému mediálnímu subjektu či osobě nebo napřímo pokud to bude možné. Můj největší dík a možná i velký obdiv patří celé mé rodině, která mi vytvořila zázemí proto, abych mohl jít cestou motocyklového závodníka, tátovi který tomu obětoval všechno a taky mojí mámě, bez níž bych nejen nebyl, ale zároveň bych vám těch několik let nemohl přinášet radost, zvedat v žilách váš adrenalin a držet vás v napětí jak na tribunách, tak i u televizních obrazovek. Obrovské a slovy nepopsatelné díky patří firmě RedoX, která za mnou vždy stála a i to jak v tom zlém, tak i dobrém. Vždy se snažila najít způsob jak mne nejen co nejlépe podpořit, ale zároveň i posunout někam ještě dále a bez jejich finanční podpory bych nedosáhl na spoustu svých respektive i jejich úspěchů. Své prostředky mohli věnovat klidně do něčeho jiného, třeba nechat vystavět ulici plnou rodinných domů a před každý dům pak postavit nový automobil, ale oni je investovali do mě a já věřím, že jsem jim to aspoň částečně dokázal vrátit. Těžko se to píše, ale lidé z branže mé možná drobně zmatené slova pochopí.
Touhle oficiální tiskovou zprávou, kterou píši sám jakož KU84JZ, vám nechci říct, abyste smutnili, či snad litovali „promarněných šancí“, chci a přeji si, abyste se smáli tak, jako když jsem kráčel vzhůru ke svým vysněným metám. Já odcházím se svým vnitřním pocitem cti, hrdosti a pocitu vnitřní neporaženosti.
