Moje sezóna 2018

S koncem roku se pojí zhodnocení toho, co se prožilo. Tím, že nedávno skončila motocyklová sezóna, víceméně skončila i sezóna pro mě. Najednou mě čekají volné víkendy a bude těžší vymyslet, o čem psát. Pohledem do diáře si ale říkám, že se trochu volna bude hodit, protože tato sezóna byla opravdu nabitá a i když si každý rok říkám, že nemůže být lepší, opět lepší byla a zde je pár mých zážitků. Jde o takové shrnutí, protože je jasné, že by každý závodní víkend vydal na samostatný článek.

Dakar 2018

Hned po novém roce začala závodní sezóna s rallye Dakar. I když jsem nejela na místo do Jižní Ameriky, kromě každodenního psaní výsledků jsem navázala spolupráci s týmem Ondry Klymčiwa. Bohužel Ondra se hned ve třetí etapě těžce zranil, takže to byly velké nervy s tím, jak to s ním dopadne. Sice si v nemocnici pobyl dost dlouho,  naštěstí to dobře dopadlo a já s ním  mohla opět posedět u jeho oblíbené kávy.

s Ondrou Klymčiwem
s Matějem Smržem a Karlem Hanikou na Motosalonu

Motosalon 2018

Po Dakaru to bylo hlavně o psaní z domova, výletů na hory a sezóna u nás začala víceméně až Motosalonem. Ještě v rámci působení v bývalé redakci jsem se zúčastnila všech dní. To bylo dost náročné, protože nejen, že byl člověk celé dny na nohou, musel se v tom návalu návštěvníků soustředit na články a večer se do noci popíjelo :-D. Naštěstí se o zpestření našeho programu na stánku postaralo několik závodníků, se kterými jsme spolu s Joskou Kubíčkem dělali rozhovory. To mě bavilo nejvíc, protože jsme mohli se všemi popovídat, probrat plány na sezónu a také zhodnotit dosavadní úspěchy i neúspěchy.

Jarní cena Brna 2018

Jarní cena Brna je tradičně zimní cenou, při které všichni mrznou, ať už má jakýkoliv termín. Přesto se na brněnský okruh sjíždí spousta závodníků. Tím oficiálně začala závodní sezóna u nás a mě čekalo první online zpravodajství přímo z místa s notebookem položeným na pneumatikách u stupňů vítězů. Doteď se divím, jak jsem tam dokázala takovou dobu stát, necítit prsty na rukou a přesto vypisovat, jaké kdo má výkony na trati.

Při Jarní ceně se také vyhrotily problémy, které jsme měli v redakci s vedením a pár dní po závodech jsem se rozhodla definitivně ukončit spolupráci s webem silnicnimotorky.cz. Poté jsme se domluvili, že budu standardně psát až do konce dubna a od května uvidíme, zda zůstane u externí spolupráce. V tu chvíli jsem, i přes nechuť pro ně dál něco dělat, ještě zaučovala spolumajitele v tvorbě článků a byla k dispozici novým redaktorům, aby web plynule přešel na nové pracovní síly. Naštěstí to rychle uteklo a já mohla na konci dubna odvalit velký balvan a vše oznámit veřejně. Na začátku května jsem pro ně napsala ještě kompletní články pro MotoGP v Jerezu a tím to víceméně skončilo.

na Jarní ceně
testování BMW

Testování BMW

O okamžité rozptýlení po neshodách v redakci se postaralo české zastoupení BMW, když jsem mohla vyrazit do Bělé pod Bezdězem na jednodenní testování. Tam jsem přišla na jiné myšlenky a ve společnosti dalších českých novinářů si užila pěkný den. Když už to vypadalo, že pojedeme v klidu domů, kolegovi přede mnou vytekl z motorky olej, já nic neviděla a pleskla sebou. V tu chvíli mi v hlavně šrotovalo hlavně to, jak vysoká je spoluúčast při testování a kolik budu platit za odřený stroj. Naštěstí se vše ukázalo jako chyba servisu a BMW vše vzalo na sebe. Pár dní po výpovědi a bez plánů do budoucna se mi hodně ulevilo. Navíc to pro mě byl teprve druhý pád v životě. Naštěstí se mi nic nestalo a při cestě domů na vlastní motorce to nebylo vůbec znát.

Testování WSBK v Brně

Na konci dubna zavítal šampionát světových Superbiků do Brna, aby tu několik jezdců testovalo ještě předtím, než sem v červnu přijedou všichni na ostrý závodní víkend. Zde se mi podařilo vyjednat možnost jít na pit lane, takže zážitek byl o to lepší, když jen na pár centimetrů kolem projížděli Jonathan Rea, Tom Sykes, Alex Lowes, Chaz Davies a spousta dalších hvězd WSBK. To mi samozřejmě nedalo a chtěla jsem s každým mít fotku do mého „alba hvězd,“ což se navečer po testech také podařilo  a ani nevadilo, že se spalo v autě a celou noc do něj svítila lampa :-D.

na testování WSBK v Brně
s Alexem Lowesem

8 hodin Slovakiaring 2018

Po skončení psaní u „silniček“ jsem se rozhodla, že si tuto sezónu chci maximálně užít a že tomu klidně obětuji všechny dosavadní úspory, i když jich moc nebylo.  V současné chvíli není problém najít jakoukoliv práci, takže jsem si říkala, že můžu na konci sezóny začít hledat „něco normálního“ a nechat si motorky opět jako koníček, ale neomezené volno na cestování asi už  mít nebudu… Z toho důvodu jsem se rozhodla vyrazit na Slovakiaring, kde se jely vytrvalostní závody mistrovství světa. I když to mám na slovenský okruh téměř 400 km a nikdo nechtěl jet se mnou, byla to výzva. Víkend se nakonec obrátil v jeden z nejlepších tohoto roku. Při procházce po depu jsem se potkala s Nikčou Hanikovou a postupně strávila víkend s celým českým týmem Mercury Racing.

Ještě jednou moc děkuji za možnost nahlédnout do fungování týmu a že jsme mohli společně prožívat osm hodin napětí až do šachovnicové vlajky, zda to Matěj Smrž udrží před továrním týmem Suzuki či ne. Nakonec se to podařilo a pocity to byly úžasné. Třešničkou na dortu byl večer, kdy mi kluci věnovali slider i s podpisy a za Kubou Smržem přišli pokecat Niccolò Canepa a Mike Di Meglio z Yamahy. Člověk se k takovým jezdcům normálně nedostane a pak tam s nimi popíjí pivko, s Niccolou řeší instastories a Mike se snažil na fotku stát na špičkách, aby nebyl oproti mě tak malý :-D.

Mike Di Meglio a Niccolò Canepa
s bráchou na startovním roštu v Hořicích

300 zatáček Gustava Havla 2018

Hned po víkendu na Slovensku přišel víkend v Hořicích, které mám naštěstí kousek, takže alespoň to cestování není tak dlouhé. Těšila jsem se na to, že si konečně po pár letech užiji závody i u trati a s kamarády z našeho „gangu,“ protože jsem v posledních letech seděla celé víkendy na věži. Nakonec se mi v úterý o půlnoci ozvali ze silniček s prosbou, zda něco z MotoGP nebo Hořic, které se ten víkend překrývaly, ještě nenapíšu. Ok, tak jsem napsala páteční tréninky MotoGP a sobotní Hořice s tím, že neděli si chci užít u trati, protože tu také poprvé v životě startoval brácha. Tím už definitivně skončila moje spolupráce se SM. Závody se nakonec vydařily dobře a kalba v depu s kámošema z Hořic byla výborným odreagováním, tak jak bývá na road racingu zvykem.

MotoGP Itálie 2018

Po týdenní pauze už jsem se nemohla dočkat června. Ten začal MotoGP v Mugellu. V Mugellu jsem byla poprvé před pěti lety, když jsem v Itálii studovala a kromě Brna to pro mě byla první zahraniční Grand Prix. Díky tomu jsem se tam těšila o to víc a zároveň měla nostalgickou náladu, když jsem opět viděla ta samá místa. Ubytování bylo u jedné paní kousek od okruhu, nicméně ta neovládala angličtinu, takže jsem lovila italské fráze, ale nakonec se vše podařilo domluvit. Atmosféra na místě je neskutečná a hlavně fanoušci Valentina Rossiho by se tam měli jet někdy podívat, ať už do Mugella nebo do Misana. V Mugellu také proběhl první letošní větší rozhovor, který byl naplánován s Takaaki Nakagamim a podařilo se mi odchytit Paola Simoncelliho, aby mi podepsal knížku o Marcovi.

Co mě trochu překvapilo, že jsem jako novinářka nemohla navštívit ani přírodní tribuny, i když to na jiných Grand Prix jde bez problému. Zde se musel vyjednat souhlas Dorny a v tu chvíli mě to přešlo. Škoda, chtěla jsem si alespoň jedno odpoledne užít mezi místními.

Spousta z vás ví, že fandím Jorgemu Lorenzovi. Stalo se tak již v dobách, kdy závodil ve třídě 250 ccm, takže je to nějakých 13 let. Díky němu jsem začala více sledovat motorky a zajímat se o vše kolem. Není divu, že mám z každého setkání velkou radost a nervozitu zároveň. Právě před pěti lety, po závodě v Mugellu, jsem se s ním ve Florencii viděla vůbec poprvé a nyní na stejné trati zajel skvělou kvalifikaci a poté opět vyhrál – poprvé v barvách Ducati. To byl neskutečný zážitek, díky několika dřívějším setkáním mě už Jorge poznává a po letošním vítězství s ním mám fotku, což je pro každého fanouška to nejvíc, co může mít.

s Jorgem Lorenzem po vítězství v Mugellu
s Tomem Sykesem

WorldSBK Brno 2018

Po návratu domů z Itálie to bylo prakticky jen o přeházení věcí a razilo se do Brna, kam se vrátily Superbiky. Díky spolupráci s časopisem Motohouse se podařilo domluvit rozhovory s Jonathanem Reou a Tomem Sykesem, na čtvrtek. Když se daří, tak se daří a milion uzavírek a objížděk cestu do Brna protáhlo na pět hodin. Už mi bylo úplně jedno, že jsou to rodilí Angličani a jak já budu před nimi s mojí angličtinou vypadat, hlavní bylo dojet do Brna včas a stihnout alespoň jednoho. I když to bylo na knop, podařily se oba dva rozhovory a byla to naprostá paráda, takže závodní víkend začal skvělými pocity z těchto rozhovorů. I když na poslední nedělní závod pršelo, celkový dojem z víkendu to nezkazilo a moc mě mrzí, že se Superbiky v Brně neudržely i do dalších let. Musím ocenit hlavně paddock show a stupně vítězů mezi fanoušky, což mi v MotoGP chybí.

rozhovor s Jonathanem Reou

MotoGP Katalánska 2018

Jak jsem již psala, na červen jsem se těšila, protože mě čekalo dost cestování a závodů. Hned po Superbicích se odlétalo do Barcelony na další závody MotoGP. Bohužel se to krylo s Těrlickem, ale to se víceméně překrývá každý závodní víkend s něčím dalším. Katalánsko dopadlo skvěle, kromě pěkné trati a několika rozhovorů jsem tu zůstala na pondělní testování. Díky tomu byl na všechno větší klid, méně lidí, méně novinářů a člověk mohl více nahlédnout pod ruce mechanikům.

Samozřejmě, že největší radost přišla ve chvíli, kdy byl potvrzen rozhovor u kulatého stolu s Valentinem Rossim. I když nepatřím mezi jeho skalní příznivce, uznávám jeho hodnoty a přínos pro šampionát. Je to legenda a sedět proti němu jen na metr, uff… málem jsem zapomněla, na co se ho chci ptát. Bonusem pak byla podepsaná kniha jeho autobiografie, o kterou jsem se od té chvíle začala bát, aby mi ji někdo nevzal.

Tak, jak rychle začal, tak rychle skončil další závodní víkend MotoGP, ale víceméně jich ještě spousta byla přede mnou, i když to jsem v tu chvíli netušila. Z Barcelony jsem se jen přesunula na sever do Bilbaa, kde probíhal Aikido seminář. To byla vlastně jediná letní dovolená, navíc spojená s cvičením. Tak skončilo červnové dobrodružství, ve kterém jsem strávila více času mimo domov. Plán užít si červnové závody a cvičení v Bilbau vyšel na 100% a uvidí se, co dál.

MotoGP v Katalánsku

Založení vlastní stránky

Po závodech v Katalánsku jsem se rozhodla založit vlastní stránku eva-moto.com, takže jsem se vrátila o pár let zpátky do školy a přemýšlela, jak založit web a jak ho co nejrychleji rozchodit. Někdo mi vytýkal doménu .com, nicméně pro tu jsem se rozhodla z důvodu, že bych časem chtěla psát i v angličtině nebo jiném jazyce pro lepší dosah a růst v MotoGP. Adresa evamoto.com, která by se mi líbila víc, už byla obsazená, takže přišla pomlčka. Vše se nakonec podařilo a začala jsem postupně publikovat články a zároveň sbírat první fanoušky na facebooku. K tomu jsem si snažila navrhnout vlastní logo, protože mě baví kreslit a nápadů byla spousta. Nakonec jsme ho doladili s bývalým kolegou Radoslavem Holanem, který je moc šikovný a postupně jsme během léta vymysleli finální verzi mého loga, takže moc díky Jime.

MotoGP Německa 2018

Dlouho se mluvilo o tom, že se na Sachsenringu jede letos naposledy. A jak zpívá Dukla Vozovna „Tak proč neee, tak proč neee“ tak proč nejet do Německa? Jen den před deadline se poslala žádost o akreditaci, která naštěstí vyšla. Vše bylo narychlo, na okruh jsem přijela až v pátek ráno a domů jela hned po závodech v neděli, takže to byla opravdu rychlovka. Nicméně i přes to na mě tato Velká cena zapůsobila. Okruh je naživo mnohem zajímavější, než v televizi, depo je rozdělené na několik částí, ale atmosféra byla výborná a je dobře, se podařilo tyto závody zachránit.

slavný vodopád na Sachsenringu
není KTM jako KTM

XBB Salzburgring 2018

Během června mě oslovil automobilový tým RTR Projects a. s. z Brna. O závody aut jsem se do té chvíle nikdy nezajímala, přiznám se, že ani F1 nesleduji. Ono to pořádně ani nejde s tolika závody motorek… Nicméně nadšení pana majitele a tím, že jezdí s vozy KTM mě nějak přimělo, že jsem na jejich nabídku kývla.

První závodní víkend X-Bow Battle pro mě byl v rakouském Salzburgringu. Když jsem se šla projít po trati, tak jsem trochu nechápala, jak tu mohly dříve závodit motorky mistrovství světa, protože trať má strašně malé únikové zóny a jde o dost rychlou dráhu. Nyní jsem tu ale byla na závodech aut, všechno nové, nová pravidla, nové třídy, nový tým, kromě zmíněného majitele jsem neznala nikoho. Docela šok pro někoho jako já, kdo potřebuje nějaký čas na poznání cizích lidí. Nakonec se ale vše otočilo na velice zajímavý víkend a bylo jasné, že jsem s nimi nejela naposledy, i když jsem si vůbec nepamatovala jména všech mechaniků.

Pilníkovo pozdní odpoledne 2018

I když není moc čas sledovat všechny závody ve freeestyle motokrosu, mám toto odvětví ráda a měla jsem radost, že mě na svou akci pozval Petr Pilát. Ta se konala na konci července, takže jsem to pojala i jako narozeninovou oslavu.  Petrova show byla skvělá, včetně hudebního doprovodu a večerní after party. No, ráno mi nebylo nejlíp a dlouho jsem přemýšlela, jak to odřídím domů :-D.

Pilníkovo pozdní odpoledne
s Polem Espargarem

MotoGP Brno 2018

Samozřejmě, že vrcholem sezóny bývá domácí Velká cena. Stejně jako před Superbiky, situace na silnicích nebyla nejlepší a opět se do Brna přijelo pozdě. Neviděli jsme pre event akci a sotva stihli podpisovou akci Aprilie. V pátek jsem se rozhodla vrátit do svých fanouškovských let a na první tréninky vyrazila na Céčko. Poté ale už nebyl na zábavu čas a muselo se začít pracovat. Čekaly mě další parádní rozhovory, nyní u továrního týmu KTM. Víkend utekl jako voda a v posledních letech bývá zvykem, že v Brně zůstávám i na pondělní testy, takže ani letos se nemohlo jet hned domů.

Čas od času se na závodech MotoGP objeví zástupci Nikonu a Canonu, od kterých je možné si půjčit nějakou výbornou techniku, na kterou bych šetřila pár let. I přes to, že nejsem foto profík, došla jsem si půjčit nějaké dělo. Když mi oznámili, že mám v ruce techniku cca za 150 tis., tak mě opět polil pot. Vzpomněla jsem si na BMW a bála se, aby mi to někde neupadlo. Naštěstí to dopadlo dobře a já si v neděli nafotila nejlepší fotky z celé sezóny.

MotoGP Rakousko 2018

Hned po Brně se celý šampionát přesouvá do Rakouska na Red Bull Ring. Od dalších fotografů a novinářů jsem slyšela na tuto Velkou cenu samou chválu a doporučení, že když nikam jinam nejet, tak do Rakouska určitě. Přesně to se potvrdilo, výborně zorganizovaná Grand Prix, vše dotažené do posledního detailu, ať už pro fanoušky, jezdce i novináře. Bohužel oproti Brnu, které bylo před pár dny, to byl velký kontrast. A v té vší dokonalosti zářila naše stará dodávka. S ní jezdíme většinou kolem komína a nejdál byla v Brně. Nyní se podívala až do Rakouska, což byl bez klimatizace v letošních vedrech zážitek. Ještě, že existuje fukárek do zapalování. Kolem Red Bull Ringu je těžké sehnat nějaké ubytování, takže bylo snadnější zůstat na parkovišti ve vlastním autě.

Během víkendu se podařilo domluvit další z TOP rozhovorů, když jsem se dostala k Paolovi Ciabattimu z továrního týmu Ducati na půlhodinový rozhovor. Paolo je jednou z nejvýraznějších osobností depa MotoGP a mít ho k dispozici na tak dlouho bylo neuvěřitelné.

Po velkém vedru v Brně a po cestě nás v pátek čekala sprcha, protože v Alpách začalo pršet. To se člověk ani nenadál, jedna kapka, druhá a najednou jak když to lijí z kbelíku, takže než jsem vytáhla igelitové pončo, stejně sem byla mokrá. Naštěstí se nade mnou smilovali hasiči a mohla jsem v jejich buňce přečkat tu největší průtrž. Poté se počasí umoudřilo a už byl víkend víceméně v pohodě, navíc jsem si po zkušenostech z Brna opět půjčila techniku od Nikonu a v neděli vyrazila zkoumat, co všechno to umí.

když chcete fotku u motorky od profíka 😀
na trati v Rakousku s Robertem Sobčákem a Vladem Karbanem

Vernisáž Roberta Sobčáka

Fotky Roberta Sobčáka fanoušci MotoGP jistě znají a proto nebylo od věci uspořádat vernisáž. Právě v Rakousku mě na ní Robert pozval, takže hned ve středu po závodech jsem opět jela na otočku do Brna. A jak už letos bylo zvykem, znovu se zpožděním, jakoby bylo Brno zakleté, abych tam dojela včas. Slavnostní zahájení jsem tedy nestihla, ale naštěstí fotky nikam neutečou, takže jsem si je prohlédla až jako mezi posledními a mohla jet zpátky domů.

IRRC Hořice 2018

Závody v Hořicích nejde vynechat, takže hned po Rakousku tu byly druhé hořické závody. Opět víkend v dodávce, ale to už je takový standard. Sobotu jsem pojala tradičně psaním výsledků, ale za neděli musím poděkovat Milošovi Rejmanovi, který mě vzal na trať a ukázal spoustu pěkných míst na focení. Největší zážitek byl v lukaveckém vracáku, kde se lesní školka už trochu víc rozrostla: „hele, ono tu jsou i ostružiny… “ „…jo, to jsem v těch kraťasech poznal. 😀 „

ve foto společnosti v Hořicích
Riči byl úplně první, kdo si v Dymokurech nalepil moji samolepku na motorku ^_^

XBB Pannoniaring a Dymokury 2018

První zářijový víkend byl vekou prekérkou. Měla jsem jet na další závody s auty, ale jely se také Dymokury. Závody, které máme prakticky za barákem. Kromě toho se s auty jelo až do Maďarska. Pro mě to bylo poprvé na Pannoniaringu, takže alespoň nějaké spojení s motorkami, kdy jsem byla zvědavá, jak tato trať vypadá. Naštěstí se závody jezdí v sobotu, takže po odjetí se rychle sbalilo zázemí a my vyrazili zpátky do Čech. Dokonce tu jedno auto vylétlo z trati a srazilo oficiálního kameramana šampionátu a pohled na tuto kolizi nebyl pěkný. Kameraman skončil v sanitce. V tu chvíli jsem začala přemýšlet, jak někteří kolegové riskují při focení hlavně na přírodních tratích a často jsou také vidět v místech, kde to není tak bezpečné. 

Při cestě z Brna jsem někdy ve dvě ráno projížděla přes Dymokury a uvažovala, zda se zastavit a zůstat tam až do rána. Nakonec mě touha po vlastní posteli překonala a zajela se na pár hodin vyspat domů. V neděli to tak bylo hodně na spěch, obejít depo, pozdravit všechny kamarády a známé. Navíc jsem už měla první várku vlastních samolepek a ty se začaly objevovat na motorkách a moje reklama se objevila i v oficiálním programu! I když jsem byla hrozně utahaná, tohle mi vlilo krev do žil.

MotoGP San Marina 2018

Celou sezónu jsem přemýšlela, zda jet znovu na závody MotoGP v Misanu, kde jsem byla loni. Nakonec mě zase něco uvnitř přemluvilo a jelo se opět do Itálie. Tím, že kamarád vzal dodávku,  cesta se vyřešila, ale spaní ne. K němu bych se nevešla, tak jsem si vzala stan. Stan, který se mnou dříve objezdil spoustu fesťáků a nyní už pár let zůstával ve skříni.

Samozřejmě, že když se to nejmíň hodí, tak prší. Pršelo i v Misanu, i když to tam není tak časté. Stan je sice pro 4 osoby, ale s mojí výškou musím spát na šikmo, jinak bych byla mokrá. Ještě, že byl větší, protože proč by v tom všem nemohla prasknout jedna z hlavních tyčí. To chceš, o půlnoci zkoušet opravit tyčku, všechno mokré, na parkovišti u okruhu MotoGP, kde o pár metrů vedle mají jezdci své motorhoumy zařízené líp, jak my doma :-D. Měla jsem chutě tam jít na někoho zaťukat :-D. Ale co, nejsem z cukru a ráno se na záchodcích v depu dám do kupy… Na tento víkend už jsem nějak neplánovala rozhovory, protože nebylo jisté, zda opravdu pojedu. To ale zážitek nezkazilo, zajeli jsme na otočku do Tavullie a měla jsem více času i na zahraniční kolegy, se kterými jsme si popovídali o zážitcích ze závodů i zkušenostech.

originální kombinéza Valentina Rossiho
pracovní nasazení v Hradci Králové

Road Racing Hradec Králové 2018

V půlce září nás čekal poslední závodní víkend v Čechách, když se jelo v Hradci Králové. Ten také nemám daleko a rozhodla jsem se tam dojet už ve čtvrtek. Nikdy jsem vlastně závody na přírodních tratích nezažila takhle brzy od samotného začátku. Tím, že mě nikdo netlačil do nějakého psaní to znamenalo jediné – obejít kámoše a pokecat. Daleko jsem ale nedošla. Když člověk zavítá do téměř domácího městeckého automotoklubu, už střízlivý neodejde. Rum, Jäger, atd. poté přesun k Zimovým a pokračování s nějakou slivkou a něčím dalším… Trochu mě ještě teď překvapuje, že mi nebylo špatně a byla jsem schopná ráno vstát a dokonce sledovat WSBK, kde jel Kuba Smrž.

V pátek jezdcům začaly první volné tréninky a já mohla na pohodu sem tam něco vyfotit a pokračovat v procházce po depu, kterou jsem předtím moc nestihla. Kromě toho jsem také rozdala spoustu dalších samolepek, takže další skvělé pocity. Velkým bonusem byl oběd u Ričiho Sedláka, který mě pozval k nim do stanu. Fany vaří výborně, takže jsem měla i něco teplého do žaludku. Upřímně, na klobásy z místních stánků jsem neměla chuť a v autě jsem měla jen pár suchých rohlíků, takže tohle bodlo. Za to ještě jednou díky.

Nevím proč se v Hradci rozhodli vyhlašování stupňů vítězů dělat až v době, co další třída vyrazí na trať. Kvůli tomu nebylo možné mít komplet nafocené stupně vítězů a startovní rošty. Ani rychlé přebíhání tomu moc nedalo. Do toho psát výsledky na stránku, takže člověk nevěděl, co dřív. To mi trochu kazilo dojem z jinak pěkného víkendu.

 XBB Misano 2018

Na konci září končila sezóna X-Bow Battle, takže se opět razilo s auty a zpátky do Misana, kde jsem byla dva týdny předtím. Bylo zvláštní vidět depo, které bylo předtím plné k prasknutí najednou poloprázdné. Díky tomu, že trať znám z MotoGP byl požitek z aut větší, když člověk ví, kam jedou. I přes některé peripetie dokázal tým získat další dobré výsledky a večerní párty stála za to. V tu chvíli mi také oznámili, že se mnou počítají na vytrvalostní závod 12 h Spa, který se jede už za dva týdny.

ten pocit se na chvíli stát grid girl
ve Spa

12 hodin Spa-Francorchamps 2018

Ještě, že už se u nás všechny závody odjely a MotoGP mířilo na zámořskou šňůru. Díky tomu jsem se mohla těšit na víkend na legendární trati ve Spa. Stejně jako na začátku sezóny při závodech EWC motorek, i tentokrát mě vytrvalostní závod výborně vtáhl do děje. Bohužel nám pár hodin před koncem soupeř poškodil auto a kluci museli rychle makat na opravě. I přes to, že se v naší třídě jelo proti mnohem silnějším Mustangům, bojovalo se o celkové třetí místo až do posledního kola a napětí v týmu se dalo krájet. Nakonec právě jen jedno kolo rozhodlo o výsledku a my skončili čtvrtí…

Přebírání cen AČR 2018

Během podzimu jsme se domluvili s Matějem Smržem, předsedou komise SZM AČR, na spolupráci pro Autoklub ČR o psaní tiskových zpráv pro lepší informovanost veřejnosti. S tím také souvisela moje účast na vyhlášení výsledků letošní sezóny silnice, které se bohužel krylo s FMX Gladiator Games, kam jsem se také těšila.

Nakonec mi pár dní před vyhlášením zavolali z městeckého automotoklubu, zda bych nepřevzala cenu za Michala Vecka, který se rekreoval na jižní Moravě a nemohl do Prahy přijet. Ok, proč ne, snad to nezkazím. Nicméně poté jsem se bavila s Ričim a ten mě poprosil, zda bych nepřevzala cenu i za něj. Co? 😮 Já mám tedy brát cenu za oba dva, z jedné třídy a zrovna takové závodníky, na které se všichni těší. No nic, nedalo se nic dělat a já jela do Prahy s velkou trémou, protože jsem nikdy nic nevyhrála, nepřebírala a vždy psala o úspěších ostatních. Naštěstí toho po mě Joska Kubíček moc nechtěl a já mohla z pódia rychle pryč, rozklepaná jak nikdy, že na mě každý kouká a čeká, co ze mě vypadne. No, snad to nebyla ostuda, ale víckrát to zažít nepotřebuji :-D.

s poháry Cícy a Ričiho
MotoGP Valencie 2018

MotoGP Valencie 2018

Stejně jako loni jsem se těšila na závěr sezóny MotoGP ve Valencii. Z Prahy je do Valencie přímé spojení a letenky nestojí takový majlant, takže jsem si na to ušetřila díky měsíčnímu sezení doma, když bylo MotoGP v zámoří a u nás se nic nejelo. Na Valencii jsem se těšila i z toho důvodu, že u nás už počasí není nejlepší, zatímco tam bylo loni krásných 15 – 20°C. Letos je ale počasí nevyzpytatelné a po dešti v Rakousku a Misanu nám propršel celý víkend. Možná, že tak jen na jednu hodinu nepršelo. Byla kosa, ale stejně to člověku nedalo nejít ven. Sedět v teple můžu doma celou zimu, takže to bylo dalších pár kilometrů v nohách. Nejprve jsem si říkala, že bych ve Valencii zůstala i na testy MotoGP, ale letos je posunuli až na úterý. To by bylo moc dlouhé a hlavně bych to asi nezaplatila po tom všem. V neděli se tak letělo domů a tím sezóna definitivně skončila.

Závěrem…

Letošní závodní sezóna je tedy u konce. Znamenala pro mě hodně, skončila jsem v jedné práci, založila vlastní web a postupně rozjela spolupráci s těmi, kteří si mé práce váží. Zážitků byla spousta, ať už při závodech, mimo ně, v depu i u závodní trati. Jsem ráda, že se veškeré úsilí, obětovaný čas i peníze vyplácí, poznala jsem spoustu zajímavých lidí, utužila některá přátelství a hlavně si jdu vlastní cestou. Samozřejmě, že nejde být všude a musím si vybírat, proto možná některé zklamalo, že jsem někde nebyla, ale nejde se rozkrájet, navíc, když si to financuji ze svého… Nechci, aby to vypadalo, jako že se chlubím, ale měla jsem potřebu to všechno nějak shrnout.

Věřím, že mě i příští sezónu čeká spousta zážitků, třeba úplně jiných, při jiných akcích, možná i při jiné práci, kdo ví. Život se má žít a užívat! Zážitky mi nikdo nevezme a já vím, že to za to stálo. Není ani možné spočítat tisíce hodin strávených u počítače, probdělé noci, tisíce kilometrů na cestách a o penězích raději ani nemluvit, nicméně, vzhůru k dalším cílům.

Děkuji těm, se kterými jsem si mohla tyto chvíle užít, že jsem na spoustu věcí nebyla sama a byla sranda. Velké díky časopisu Motohouse, který je pro mě jednička na trhu a který mi poskytl spoustu příležitostí pro rozhovory, prostor na webu i v tisku, dále Kubovi a Matějovi Smržovým za několik nových příležitostí, Robertovi Sobčákovi za spolupráci na některých závodech, rodině za podporu doma, nejlepší kamarádce Hance, která i když motorkám nerozumí, vždycky poslouchá moje zážitky a také všem závodníkům a lidem z road racingu, kteří mě od začátku psychicky podporovali, lepili si nálepky a také vám čtenářům, že nadále čtete a sdílíte moje články, že mi dáváte podněty a motivaci být lepší.

A teď? Nová sezóna začne hned v lednu Dakarem, kdy se už teď těším na další spolupráci s Ondrou Klymčiwem a jeho týmem. Možná, že bych do té chvíle měla dobít baterky a nic nedělat 😀

teď mě vlastně hlavně čekají „vánoční“ perníčky 😎

Jen tak pro zajímavost – můj letošní kalendář závodů a akcí, kdy jsem byla ve světě… 

Autor příspěvku: Eva

Už pár let se pohybuji v motocyklovém prostředí jako redaktorka, která přináší aktuální informace ze závodního dění různých šampionátů, ale zajímám se také o novinky motorek a vše, co je spojeno s jednou stopou.