Michal Dokoupil po závodech IOMTT 2019

Hodnocení letošních závodů Tourist Trophy na ostrově Man od Michala „Indi“ Dokoupila, který si ze tří závodů odvezl tři bronzové repliky Merkura.

Zdroj: TZ Veronika Hankocyová

„Chčije a chčije“ jak by řekl děda na Samotě u lesa. Přesně tak to vypadá na TT, a proto nebylo o čem informovat. Z týdenních tréninků se Indi svezl pouze třikrát a aby toho nebylo málo, ještě opět začaly dělat potíže obě motorky. V Yamaze R6 jsme vyměnili motor, který měl být rozhodně lepší „supersportový“ než ten, co tam byl. Po prvním kole ale bylo jasné, že motor je slabý a po druhém kole, co se Indi vrátil, jsme zjistili, že motorář udělal navíc celkem banální chybu při seskládání a z motorky tekl olej, takže Indi měl zaolejovanou celou pravou nohu. Jeho frustrace v tu chvíli byla opravdu velká, protože na rozdíl od ostatních závodníků musel po dvou kolech odstavit motorku, což se za dané situace s počasím fakt nehodilo. Navíc motor, na který se hodně spoléhal, prostě nefungoval a čekala nás tak další výměna s tím, že už si to pravděpodobně nevyzkouší.

Na pondělí byly naplánované tři závody a mezi nimi i trénink na Lightweightu. Hned v prvním závodě TT Superbike se stala závažná nehoda a závod byl předčasně ukončen a vyhlášen po dvou kolech. Pak se jel závod TT Sidecar a poté trénink na naší Kawasaki ER6. Bohužel už z časů nám bylo jasné, že motorka nefunguje, s čímž jsme trochu v koutku duše počítali, protože už na Manxu vykazovala problémy s nastartováním, a od té doby s ní byly jen potíže. Ale že to bude až tak špatné jsme vyloženě nečekali. Jakmile se Indi po dvou kolech vrátil, bylo na něm vidět hodně velké zklamání.

Michal Indi Dokoupil #23

„Byl jsem naštvaný, že to nefunguje. Hned jsem poznal, že motorka nejede, ale i tak jsem se snažil vymáčknout maximum. Vím, že tady můžu zajet dobře, a že na to mám jak schopnosti, tak i zkušenosti. Už prostě poznám, kdy mám problém já, že mi to prostě nejde, a kdy je to technikou. Tady jsem se navíc dle slibů od motoráře fakt spoléhal na to, že to bude fungovat a celý se mi to zase rozsypalo jako domeček z karet. Pak už jsem ani nebyl naštvaný, jako spíš smutný, že to vůbec musím opět řešit, protože to není poprvé.“

Po tomto tréninku se Indi už chystal na svůj první závod TT Supersport 1 po celkem šesti odjetých tréninkových kolech a to na stockové motorce, na které jel hned první den. Prvních dvacet jezdců má start jistý bez ohledu na jejich čas z kvalifikace a tak i když měl Indi časy na 16. a 17. místě, startoval až z 34. pozice. První kolo už bylo dle mezičasů velmi pěkné, ale už ve druhém bylo jasné že výrazně zrychlil. Téměř okamžitě se pohyboval prvně na 28. místě a pak na 22. místě. Když už se schylovalo k pitstopu prvních jezdců, zničehonic se na cílovce rozsvítila červená světla a jezdce odmávli šachovnicovým praporem. Začalo totiž pršet, a tak byl první supersportový závod také předčasně ukončen po dvou kolech. Indi projel cílem na 21. místě se ziskem svého dvacátého Merkura s časem 19:06 na kolo.

Michal Indi Dokoupil #23

„Bál jsem se na startu, jak motorka pojede, ale hned jsem cítil, jak jde za plynem a tak jsem se snažil co nejdříve dojet jezdce před sebou, což je po startu vždycky můj cíl. Když už jsem ho měl na dohled, tak se mi dařilo zrychlovat a stahovat a ve School house corner jsem ho i předjel, což byl další impuls zrychlit. V horách už jsem dojížděl dalšího, a tak mi bylo jasné, že jsem na tom asi celkem dobře. Ve druhém kole jsem ale v Kirk Michael najednou měl plexi plné kapek a protože maršálové nic neukazovali, myslel jsem si, že mi vybouchl chladič, ale pak jsem koukl na teplotu a uvědomil jsem si že prší. Přesto jsem jel pořád v tempu a když jsem dojížděl k cíli, už jsem viděl červená světla. I když mi blesklo hlavou, že to mohla být nehoda, nakonec jsem si řekl, že to bude počasí a jakmile mě odmávli praporem, nebyl jsem si jistý jestli je to definitivní konec a až v depu se dozvěděl že jo. Trochu mě mrzelo, že se to nedojelo celé, protože jsem si věřil na výsledek, rozhodně do první dvacky, ale i tak jsem rád, jak to nakonec po těch všech problémech dopadlo.“

Počasí bylo letos hlavním nepřítelem závodů Tourist Trophy a tak se po neustálých odkladech najednou stalo, že se až na Senior TT vše neodjeté odsunulo na čtvrtek, takže celkem pět závodů. A právě z toho důvodu byly všechny závody pokráceny na polovinu kol, což pro nás znamenalo dvě kola na Yamaze R6 a dvě kola na Supertwinu Kawasaki a hlavně žádný pit stop!

Michal Indi Dokoupil #23:

„Na jednu stranu jsem byl rád, že se rozhodli závody nezrušit podobně jako v roce 2017, kdy jsem odjel jeden závod a nazdar. Na druhou stranu jsem nebyl moc nadšený, že jsme ani jednou neměli příležitost vyzkoušet si pit stop a jet plnou délku, protože právě tam se cítíme silní v kramflecích. Mám dobrou fyzičku, netrpím na napumpované předloktí a skoro vždycky zajíždím v druhé půlce závodu rychlejší časy, na rozdíl od ostatních. Také býváme rychlí na pitstopu, takže tohle všechno nám chybělo k dobru, aby byly výsledky ještě lepší.“

Jako první byl na řadě závod TT Supersport 2 a Indi opět startoval ze startovní pozice 34, stejně jako v prvním závodě. Mezičasy v prvním kole už naznačovaly, že to bude rychlejší, než co se zatím za poslední dva týdny povedlo. Ve druhém kole zajel čas na kolo přesně 19:00. Když projížděl v prostoru startu a cíle poprvé, docela nás zamrazilo, protože jako jediný byl v „balíku“ čtyř jezdců. Na TT není vůbec snadné předjíždět, navíc když se sejde takhle několik lidí najednou. Cílem nakonec projel po dvou kolech na konečné 21. pozici.

Michal Indi Dokoupil #23:

„Snažil jsem se jet co nejlépe a nejpřesněji už v prvním kole a podařilo se mi předjet jezdce před sebou dřív, než v prvním závodě. Pak jsem dojel dalšího a ke konci druhého kola už jsem dojížděl třetího. Ty co jsem předjel, se na mě navěsili, takže jsem pořád slyšel nějakou motorku za sebou, ale doufal jsem, že už se nebudou pokoušet mi to vrátit, protože už jsem stejně na ně najel časový rozestup, se kterým startovali. Jsem rád, že jsem obě kola zajel téměř stejně za 19 minut a že jsem si mohl do sbírky připsat dalšího Merkura. Jel jsem v rámci možností co nejvíc na jistotu, protože podmínky byly lepší než v prvním závodě. Už jsem tak nějak věděl, co od motorky čekat. I když to byl spíš takový sprint, užil jsem si to.“

Navečer byl naplánován závod TT Lighweight, kde rok od roku také výrazně roste konkurence. V poli už je víc Patonů (italský speciál Supertwin s motorem Kawasaki 649 cc) než se dá spočítat na prstech jedné ruky a do toho přibyly i nové Nortony, které zatím ale ještě nefungují tak ideálně, jak by si asi továrna představovala, ale věříme, že je to jen otázkou času, kdy se jim to podaří vychytat. Skoro by se dalo říct, že jsou tak trochu karty rozdané a kdo obsadí první desítku, ale na TT není jistého nikdy nic. Indi jel na twinu jen dvakrát. Poprvé to byl jen trénink, kdy motorka jakžtakž ještě jela, ale po tréninku nešla nastartovat. Mechanik Aleš sundal víko a zjistil, že jsou všechny vůle ventilů téměř v záporných hodnotách, co už svědčilo o průšvihu. Po správném nastavení v jediném kvalifikačním kole motorka vůbec nejela a Indi se tak dostal až na 35. místo. Nasadili jsme tak do motorky náhradní motor, který jsme ještě stihli odbrzdit, ale už nebyla šance ho vyzkoušet na trati. Když Indi odstartoval, usadili jsem se zase na Pit stopu a hypnotizovali livetiming. Když nám „vyskočil“ na Glen Helen na 14. místě, málem nás trefilo. Celé první i druhé kolo se držel v rozmezí 13 – 16. místa, což stupňovalo naši nervozitu, protože nám pokaždé v tréninku skoro došel benzín a to jel Indi pomaleji. Jakmile ve druhém kole „bliknul“ na Cronk ny Mona, dali jsme se na modlení, a pak jsme málem jásotem zbourali pit lane, když prolétl na konečném patnáctém místě!

Michal Indi Dokoupil #23:

„V prvním kole jsem trochu motal kvalty, protože jsem neměl vyzkoušený převod na náhradní motor, který byl slabší na top speedech, protože normálně nám motorka lítala na Sulby o deset mil v hodině víc, než teď, ale na druhou stranu zase dobře fungoval v zatáčkách a na výjezdech. Hodně rychle jsem ale dojel prvního jezdce a pak hned kousek dál i Marii Costello na Patonu, takže mi bylo jasné, že motorka jede celkem dobře. Byla to pro mě dobrá motivace. Předjel jsem fyzicky snad sedm, osm jezdců, což mě samozřejmě občas zabrzdilo, ale snažil jsem je fakt předjet co nejrychleji a hned se jich zbavit. Ve druhém kole už jsem správně řadil a kdyby mě nezdržely žluté vlajky před Kirk Michael, určitě bych zajel ještě o pár vteřin líp. Na stříbrňáka to sice nestačilo, ale patnácté místo je hezké a i přes to všechno vezeme tři bronzové Merkury domů a to se počítá!“

Velké poděkování patří Aleši Sýkorovi z Teambike23 za nikdy nekončící práci na motorkách, Zazovi Zámečníkovi za pomoc Alešovi a za dopravení motorek z Irska týmu DAS TRANS, všem kamarádům, fandům, rodině a dalším, co okamžitě pomohli s náklady na gumy, když náš sponzor ztratil peněženku, ale i všem partnerům, kteří pomohli tuhle sezonu zase vůbec rozběhnout, tedy firmám YACCO značkové oleje, BONMOTO vybavení, PSÍ HUBÍK kombinézy, MOTOFORZA kapotáže, MY3 Agency polepy na moto a auto, PEROIL znackoveoleje.cz, NOVAK´S International, Ford AUTO IN, M-Style, Holiday Pacific Homes a další.

Gratulujeme Miro Laki Slobodovi ke třem dokončeným závodům na TT a zisku prvního Merkura pro Slovensko a Slovenskou Motocyklovou Federaci. Podmínky byly těžké a v budoucnu snad bude přát počasí a přidá do sbírky i další. Náš tým teď čekají ještě závody „doma“, v Irsku a nakonec se budeme vracet v srpnu zpátky na ostrov Man, kde pojede Veronika na Manx Grand Prix dva závody třídy MGP Lightweight a bude se snažit vylepšit svůj loňský průměr 104,7 mil za hodinu

Autor příspěvku: Eva

Už pár let se pohybuji v motocyklovém prostředí jako redaktorka, která přináší aktuální informace ze závodního dění různých šampionátů, ale zajímám se také o novinky motorek a vše, co je spojeno s jednou stopou.