300 ZGH 2019 pohledem jezdců

Třetí květnová neděle patřila svátku road racingu u nás, a to 300 zatáčkám Gustava Havla v Hořicích v Podkrkonoší. Víkend se vydařil výborně a ani jeden závod nemusel být přerušen. Pojďme se podívat, jak to vidí samotní závodníci.

Foto: vlastní, Dušan Belica, Martin Peřina

Radek Lamich

  • 125 SP – 1. místo

Hořice, to je srdeční záležitost! Tahle trať a lidi kolem ní jsou skvělí a její profil se nedá srovnat s jiným okruhem. Navíc to je moje domácí trať a byť nežiji přímo v Hořicích, tak naše vesnička, kde žijeme, se nachází nedaleko. Tenhle okruh jsem miloval dřív, než jsem vůbec začal závodit. Letos však vše začalo ve velmi hektickém duchu. Motor i nové kapoty jsme doskládávali až v pátek přímo v Hořicích a na Aprilii jsem měl od loňského roku šanci sedět pouze jeden den při testování na SK Ringu v dubnu.

V prvním tréninku jsem se snažil po zimě najezdit nějaká kola a postupně zrychlovat. Ve druhém tréninku nás ale zastavila technická závada a tak jsem alespoň v lesním úseku společně s kluky traťáky popíjel kávičku a sledoval soupeře, jak najíždějí důležité kilometry a zlepšují své časy. Po tréninku jsme až do večera pracovali na motorce a dlouze přemýšleli, jak vše poskládat, když není možnost motorku vyzkoušet ve warm up a musíme skočit rovnou do závodu. Výsledky tréninků nevypadaly příliš optimisticky, na startu jsem stál na 9.pozici a na soupeře ztrácel okolo 5 vteřin na kolo, ale hlavu jsme nevěšeli. Sport je sport – jednou jsi nahoře…

V závodě bylo tedy nutné výrazně zatlačit na čas a nenechat si odjet kluky vepředu, pokud jsem chtěl mít alespoň teoretickou šanci na boj s nimi. Po zhasnutí světel jsem dal vše do několika prvních zatáček, kde se mi podařilo předjet 5 jezdců a dostal jsem se tak s mírnou ztrátou za vedoucí skupinku ve složení Lukáš Fikker, Michal Vecko a Pierre Coppa, ale už během prvního kola jsme se sjeli do jednoho chumlu a v něm začali bojovat. Ve 125SP je poslední roky výborná konkurence a nejinak tomu bylo i letos. Kluci jeli výborně a bylo znát větší množství naježděných kilometrů i díky dalším tréninkům, které někteří absolvovali ve třídě 125 GP s druhými motocykly.

Hořice jsou překrásná trať a tak jsem si velice rychle začal závod užívat a dostal se do jezdecké pohody. Na začátku sedmého kola jsem do toho praštil a po startu do pravé zatáčky se dostal před Pierra i Michala a zkusil rovnou zatlačit čas o vteřinku níž, než jsme jeli předchozí kola a v dalším kole o další vteřinku, ale kluci tempo akceptovali a s Pierrem jsme si několikrát prohodili pořadí. Poslední kolo bylo dost náročné z důvodu množství jezdců, kteří dostávali kolo a nevěděli o nás, ale situaci jsme měli všichni vepředu stejnou, tak jsem se jen snažil neztratit nikde příliš moc rychlosti a nenechat se předjet.

Po projetí cíle jsme měli neskutečnou radost! V takto fantastický úspěch jsme po startu z 9.pozice vůbec nedoufali a ještě teď tomu nemůžeme uvěřit! Obrovský dík letí celému týmu ADK Klima Racing, našim partnerům Motocentrum HK, Topingas, dojezdova-kola.cz, PSI a všem lidem, kteří se na tomto výsledku podíleli přímo na místě! Nyní nás již čeká pokračování v adaptaci na Yamahu do třídy Supersport 300, kde kromě testů plánujeme letos ještě start v Mostě v závodě Alpe Adrie.

Stupně vítězů třídy 125 SP – Pierre Coppa, Radek Lamich a Lukáš Fikker

Pierre Coppa

  • 125 SP – 2. místo

Bydlet v Hořicích a ještě uvnitř závodního okruhu legendárních zatáček… Milovat celým srdcem dvoutaktní kategorii malorážek a navíc i atmosféru, která tady sálá prostřednictvím úžasných diváků nalepených těsně za cedulemi zakázaného prostoru… Moje krevní skupina jsou autodromy, ale tohle mi za to stálo, nebo minimálně ovlivnilo rozhodování závodit v 57. ročníku 300 zatáček Gustava Havla a odskočit si tím z “šestistovky” po třech letech zpět na 125 ccm Sportproduction.

Přípravy byly velmi hektické, neměli jsme materiál, ze kterého bychom postavili na start konkurenceschopnou závodní motorku. Naštěstí máme kolem sebe tady i v Itálii fantastické lidi, díky kterým se nakonec vše zvládlo a já mohl opět naskočit do mé milované třídy. Sobotní tréninky probíhaly podle představ, kdy se podařilo nalézt správné nastavení motorky a postupně snižovat časy až k poslednímu kolu a nejrychlejšímu času, které mělo hodnotu 2:41,6 s. Pro nedělní závod to tak znamenalo třetí pozici a start z první řady.

Ráno jsme startovali velmi brzo, ale obavy z chladných teplot se naštěstí nepotvrdily. Naopak, podmínky byly téměř ideální. Do závodu jsem nastupoval s respektem a s velkým klidem. Hořice nejsou o sportovním výkonu, ale do kombinace se tady přidává srdce a hlavně hlava. My přeci jen neměli žádná velká očekávání, navíc jsem udělal další krok ohledně ochranné výbavy, směrem ke zvýšení bezpečnosti, která tady hraje zásadní roli.

Závod byl fantastický, zábavný, plný předjížděcích manévrů na čele čtyřčlenné skupiny. Společně s Radkem se nám poté povedlo poodjet našim nejbližším pronásledovatelům a bojovat o vítězství. Naneštěstí jsem se v posledním kole na vodojemu trošku zdržel za jezdcem o kolo zpět, Radek se mi drobek odtrhl a já se tak nemohl pokusit udělat příjezd na cílovou čáru o trochu zajímavější a napínavější. Mám radost z nejrychlejšího kola v závodě, které se mi povedlo snížit na 2:39,1 s.

Rád bych ze srdce poděkoval všem divákům, kteří tady tvoří tak úzký kontakt s jezdci, všem našim partnerům a fanouškům, kteří nejenže nám umožnili realizovat si tento sen, ale byli tady s námi, fandili a vše jsme si tak mohli prožít dohromady a pospolu. Teď se naplno vracíme k šestistovkám a šampionátu Alpe Adria.

Lukáš Fikker

  • 125 SP – 3. místo
  • 125 GP – nestartoval

300 zatáček, to je moje srdcovka, přeci jenom to je domácí trať. Podle startovky jsme věděli, že bude hodně velká konkurence, takže jsme přípravu nechtěli vůbec podcenit. Když jsme přijeli v pátek do kempu, tak všichni chodili a ptali se, jestli vyhraji, takže jsem byl trošku ve stresu. Po sobotním ranním tréninku jsem byl na druhém místě, ale se svým časem jsem nebyl moc spokojený. To bylo také tím, že trať nebyla také připravena na 100%. Druhý trénink u bylo všechno v pořádku a čas se zlepšil, ale stejně z toho bylo pořád druhé místo. Věděl jsem, že v nedělním závodě to nebude vůbec jednoduché.

V neděli ráno naštěstí bylo krásné počasí a tak jsem byl spokojený. Když jsme odstartovali, tak jsem se dostal na první místo a snažil se ho držet. Poté mě předjel Michal Vecko a říkal jsem, že nebudu bláznit a pojedu za ním. Bohužel mě poté předjeli Radek Lamich a Pierre Coppa, tak jsem z toho byl trochu nervózní. Ale každé kolo to bylo jinak, byl to super závod, kde jsme čtyři bojovali o první místo. Bohužel tři kola před koncem jsme začali předjíždět jezdce o kolo a ti to rozhodli. První dva mě ujeli a už jsem mohl bojovat jenom o to třetí místo. Naštěstí se mi to v posledním kole povedlo, dostal jsem se před Michala a udržel to až do cíle. Chtěl bych poděkovat všem, co tam byli se mnou a dělali mě psychickou podporu a poté i se mnou oslavovali. Těšíme se na příští ročník a budeme doufat, že se nám povede konečně vystoupat na tu nejvyšší příčku.

start závodu 125 SP

Martin Sedlo

  • 125 SP – 6. místo

Závodní víkend byl náročný. Na začátku ranní sobotní kvalifikace, kdy trať byla ještě špinavá bez gripu, jsem měl hned z úvodu pád ve druhé zatáčce. Naštěstí se do druhého tréninku stihla motorka opravit. Za to moc děkuji tátovi, který odvedl bleskovou práci. V druhé kvalifikaci se pokračovalo docela obtížně. Bez prvního tréninku to v Hořicích není lehké. Nakonec se mi podařilo poskočit do první řady na čtvrté místo.

V neděli ráno to bylo o poznání horší. Bohužel naraženiny ze sobotního pádu mi nedovolovaly dostatečný pohyb na motorce, tak jsem byl moc rád nakonec za šesté místo v cíli. Celkově byl víkend moc pěkný bylo krásné počasí, diváci byli jako vždy neuvěřitelní a organizace závodu na jedničku. Moc děkuji tátovi za veškerou přípravu a sponzorům Roháč & Fejta.

Martin Prouza

  • 125 SP – 7. místo

Ahoj všichni. Na Hořice jsem se těšil, ale bohužel start v 8:30 znamenal poklidné večery. Na první trénink jsem hledal, za kým bych se dokázal vyvést, aby mě provedl tratí, která mi dělá problémy. Jel jsem za Mirkem a Martinem Sedlovými, ale bohužel Martin, stejně jako já, najel na mokrý flek a oba jsme postupně havarovali. Naštěstí bez následků. Na motocyklu nějaká práce byla, ale nic, s čím by jsme si neporadili.

Do druhého tréninku jsem začínal od nuly a povedlo se mi jet loňský čas, s čímž jsem byl spokojený. Závod se jel v poklidném tempu, chytil jsem se kluků v boji o páté až desáté místo. Ke konci závodu mi docházeli síly kvůli pádu a skončil jsem sedmý. Motocykl fungoval na jedničku, za což děkuji Petrovi. Dále děkuji všem za podporu, uvidíme se v Kopčanech.

Stanislava Malinová

  • 125 SP – 23. místo

Za ty roky jsem docela realista, a tak mi bylo jasné, že na nejkrásnější a nejsložitější české přírodní trati v Hořicích asi nejspíš nebudu atakovat místa nejvyšší. Není tratě, ze které bych měla většího respektu, navíc s takovou konkurencí. Chtěla jsem jet v klidu a proto mě netlačilo očekávání, co se týkalo pořadí, ale rozhodně jsem chtěla zmáčknout čas od loňského osobáku. Hlavně si to užít s těmi nejbližšími, ještě když počasí přálo.

První kvalifikaci jsem jela jak na vejcích, až mi s časem tři minuty rovné hrůzou praskl výfuk. Všechno se dalo naštěstí fofrem do kupy a druhý trénink jsem se snažila podle tabule s časy, kterou mě kluci strašili, tlačit čas níž, i když to šlo co kolo to jen vteřina. Nakonec jsem zůstala na čase svého osobáku 2:51 vysoký, což znamenalo 18. místo na roštu.

Počasí na tyhle závody bylo po Brně a Starém městě velkou odměnou a i v neděli jsme startovali do velké parády, teda až na můj začátek, kdy jsem to zavřela za jezdcem přede mnou, kterému se nepovedl start a mě tak přelítli skoro všichni zamnou. Zklamání, co ve mně převládalo, mi bránilo se chytnout té tlupy a rvát se dopředu, protože bojovat o dvacátý flek v Hořicích mi nešlo přes škodlivý pud sebezáchovy.

Jak jsem si jela to své piánko, tak mi bylo každým kolem lépe, kvaltovaní bylo lepší a každý průjezd jsem si maximálně užívala. No a ještě se mi podařilo dojet Kopeckého s Rolfíkem. Protnutí šachovnice v závěru sice na 23. místě, ale s mým nejlepším časem na kolo 2:48:818, což splnilo můj cíl. 300 ZGH 2019 jsou tak pro mě letos další krásnou vzpomínkou a poděkováním Vám všem, kdo mě sledujete, podporujete, fandíte a pomáháte. Velké díky!

setkání s jezdci v hořickém zámku a museu CRR

Tomáš Svolinský

  • 125 SP – závod nedokončil
  • Supertwin – 19. místo

Ahoj, letošní Hořice hodnotím „na pohodu.“ Po čtvrtečním dlouho do noci(rána) trvajícím radostném setkání s kamarády se pátek nesl v duchu posledních připrav motorek. Odpolední setkání s fanoušky na nádvoří muzea a možnost pozdravit opravdové mistry řídítek, byl skvělý zážitek.

Sobotní tréninky jak na SP125 tak na Twinu mě udělaly těžkou hlavu. Nemohl jsem se dostat do správného tempa a ani náhodou se nedostal k loňským časům. Výsledné 28. místo na roštech pro nedělní závod v SP125 a 18. ve Twinech nebylo to, co bych si představoval.

V nedělním prvním závodě SP jsem ve třetím kole zadřel motor a bylo po závodě. Celý natěšený jsem se konečně odpoledne dočkal závodu Twinu a hned totálně pokazil start, propadl se na předposlední místo a pak super závod s konečným 19. místem. Děkuji všem fanouškům, pořadatelům a kamarádům soupeřům. Moc jsem si to užil a proto víkend „na pohodu.“

Christopher Eder

  • 125 GP – 4. místo (5. místo s Moto3)

Celý víkend v Hořicích bych raději rychle zapomněl. Přijel jsem tam opravdu namotivovaný a moc jsem se těšil. Je to pro mě něco speciálního, hlavně po závodě, který jsme tu měli v roce 2018. Opět jsem chtěl zajet dobrý výsledek a bavit se. Celý víkend jsem byl ale tak pomalý… V obou trénincích a hlavně v závodě. Neměl jsem dobré tempo a po dvou nebo třech kolech jsem chtěl zastavit, protože jsem se cítil tak, že to nebude možné závod dojet… Poté mě předjel Olda a snažil jsem se jet za ním a nakonec tu ještě byl Chris Mayer.

Jsem opravdu zklamaný z toho, jak jsem tento víkend jezdil, motorka nejela rychle. Snažil jsem se ji dobře připravit, ale někdy přijdou dny, kdy se hold nedaří. Proto se to teď snažím všechno hodit za hlavu a těším se na Kopčany, kde se budu chtít vrátit zpátky do boje.

Michal „Indi“ Dokoupil

Michal Dokoupil

  • Moto3 – 1. místo (1. místo se 125 GP)
  • Supertwin – do závodu nenastoupil

Arunka (motocykl Ariane Moto3 s motorem Honda 250 ccm) je moje tajná láska, protože je opravdu skvělá a rychlá. Konečně jsem si v Hořicích mohl zase sednout na pořádnou závodní techniku a věděl jsem, že bude výborně připravená. Samozřejmě bych rád jel i na šestce, ale upřímně ta moje už prostě čelo nemá šanci stíhat, a tak nemělo moc smysl ji nákladně vozit z Irska zpět. Třeba se ještě někdy ke konkurenceschopnému šestikilu dostanu, ale zatím máme karty už nějak rozdaný.

Na Twinu jsem neseděl dva roky a trochu mě znervóznilo, že nám nešel zprovoznit, protože jsme s tím vůbec nepočítali, že by byl nějaký problém. Navíc jsem si zapomněl převody doma a měl jsem tak dlouhý převod z Manu. Oproti Ariane mi to najednou přišlo jako tank, ale rychle jsem si zvykl. V prvních kolech jsem za sebou vyvezl i Josefa Klusáčka, který ale bohužel později u vodojemu havaroval, a i když se nic vážného nestalo, docela si celý ten víkend ztížil, ale i to jsou prostě závody. Zához se podařil i Timothéemu, takže jsme pak měli ve stanu trochu vrakáč, ale v tu chvíli hodně pomohl mechanik Aleš a jeho kolega Laďa z Teambike23. V kvalifikaci jsem ve Twinech obsadil sedmé místo a na Moto3 celkové třetí na startovním roštu.

V sobotu večer jsme ještě v rámci memoriálu Aničky Durchánkové v prostoru hořické cílovky slosovali ceny, které věnoval například i Ivo Kaštan, a výtěžek z akce jde na podporu Lukáška s cystickou fibrózou, na kterou právě loni naše velká fanynka a motorkářka Anička zemřela.

Původní plán do závodu Moto3 spojeného se 125 GP a 250 Open byl, že se budu držet za kluky a ke konci závodu bych zkusil zaútočit. Po prvním kole jsem viděl, že jedou dost rychle, a že by bylo asi lepší se dostat před ně hned, zkusil si vytvořit nějaký náskok, abych nepropásl šanci třeba až dojedeme nějaké jezdce o kolo. Jakmile jsem se dostal na první místo, snažil jsem se jet stabilně, přesně a držet si lehce odstup. Kdyby ale bylo potřeba, byl jsem připraven ještě zrychlit. Po projetí cílem jsem byl šťastný, že jsem udělal radost majiteli Ariane, protože jsem mu hned před startem připravil perné chvíle, když nešla Ariane nahodit. Chyběla vteřina a mohl jsem startovat z boxovky, i když asi ani to by mi úplně nevadilo. Taky jsem byl rád, že poslední potřebný výsledek k TT licenci posílám právě z Hořic a navíc s prvním místem.

Hned po závodě jsem týmu připravil další perné chvilky, protože se mi podařilo si proříznout dlaň tak, že jsem musel odjet na šití a přišel tak o závod twinů, kde jsem měl startovat z druhé řady. Po návratu z jičínské nemocnice jsme tak šli alespoň podpořit našeho Josefa, který startoval kvůli svému pádu až z předposlední řady, protože ve druhé kvalifikaci stihl pouze tři kola, což není pro nováčka zrovna moc.

Teď už jsme na cestě na TT Isle of Man, tak sledujte náš web www.indiracingteam.cz a mojí sránku na facebooku, kde dáváme videa a hlavně přímé přenosy během tréninků i závodů!

Jiří Obtulowicz

  • Moto3 – 2. místo (7. místo spolu s 125 GP)

Ahoj, ahoj, co říct k Zatáčkám,

dorazili jsme v pátek dopoledne a v pohodě udělali všechny náležitosti, abychom mohli jet. Do sobotních treninků jsem nastupoval s lehkou nervozitou, jak bude motocykl fungovat. Mé obavy se nepotvrdily a motorka jela dobře, jen já se nemohl dostat do rytmu a pohody, čemuž odpovídaly i časy v kvalifikaci. Na roštu 7. místo. Doufal jsem, že do závodu se to zlepší, ale bohužel, hned po startu jsem ztrácel a cíl jsem viděl na sedmé pozici s velkou ztrátou. Děkuji všem co nás podporují a fandí.

Stupně vítězů třídy 250 Open: Lukáš Walter, David Řezáč a Karel Matúš

David Řezáč

  • 250 Open – 1. místo

Hořice jsou každoroční vrchol sezóny, na který se každý těšíme jako děti na dárky pod stromečkem. Letos tomu nebylo jinak. Počasí konečně vyšlo a nemuseli jsme mrznout, jak tomu bylo doteď. Pro mě to byl závodní víkend snů. Skvělá parta, se kterou jezdím po závodech, Mára je nejlepší parťák a zbytek, co s námi dorazil, si mohl užívat skvělé závody.

Po sobotních kvaldách jsem si vyjel třetí místo na roštu a věděl jsem, že naděje dostat se na bednu tu je. No a pak přišla neděle, motorka byla připravená. Na startu byla lehká nervozita, ale když zhasnula světla, všechno šlo stranou a začalo se bojovat. Start vyšel a začal boj s Lukášem, který byl silným soupeřem a nedarovali jsme si ani centimetr tratě zadarmo. Při nájezdu do posledního kola jsme jeli bok po boku, v posledním kole se několikrát předjeli a do kudrnáčky jsem jel na druhém místě, ale věděl jsem, že jsem tam trochu silnější a tak jsem to prostě zkusil. Nakonec jsem se přes něho dokázal dostat na cílové čáře a urvat asi to nejcennější vítězství, které jsem si mohlo jenom přát. Víceméně celé mávací kolo bylo jako sen. To, že se postavím v Hořicích na stupeň nejvyšší, jsem si vždy jen představoval a teď se mi to splnilo a proto opravdu platí, že sny se plní jen si za nimi člověk musí jít. Na závěr musím poděkovat všem, co mi pomáhají, hlavně rodině, Márovi Sašovi, bez kterého by se to nepovedlo.

Matthieu Lagrive

Matthieu Lagrive

  • do 600 ccm – 1. místo / 1. místo

Je pravdou, že to pro mě letos v Hořicích bylo jednodušší, protože jsem se nemusel učit trať. Vždycky se snažím dobře odpočívat a koncentrovat se na Hořice, protože je pro mě tento okruh psychicky velice náročný.

Po kvalifikacích se mi podařilo získat pole position, ale bohužel můj kamarád Thomas Walther spadl, což mě mrzelo. Během obou závodů jsem začal zvyšovat své tempo a snažil se udělat skvělý souboj s Kamilem Holánem, protože je to pro diváky vždycky zábavné. Miluji atmosféru tohoto okruhu, vždycky je tu taková spousta lidí. Na závěr chci hlavně poděkovat celému mému týmu, který je úžasný. Matt.

Kamil Holán

  • do 600 ccm – 2. místo / 2. místo
  • nad 600 ccm – 2. místo / závod nedokončil

Třikrát věnec a jednou kotrmelec. 🙁 Tak by se daly popsat ve zkratce letošní zatáčky v Hořicích.

Po všech problémech s technikou na začátku sezóny jsme přijeli do Hořic konečně v pohodě a dobře naladění. Výsledky v kvalifikacích taky odpovídaly tomu, že u nás všechno fungovalo v pohodě a já se cítil na motorkách moc dobře.

Neděle začala jako z pohádky. Dopolední závody i při ne moc povedených startech dopadly výborně. V šestkách i litrech druhý. To byla pecka a já byl moc spokojený. Dokázal jsem jet dobré časy a strašně moc si to užíval. Druhý závod Supersportů mě naprosto nadchnul. Úžasná jízda s Mattem Lagrivem mě přivedla do závodnický extáze. Přesto, že jsem dojel zase druhý, zažil jsem jeden z nejhezčích závodů za poslední roky.

Jako rána z čistého nebe byl pád v posledním závodě, který jsem si bohužel zavinil sám. Pod Borkem jsem na výjezdu zatáhl trochu víc, než bylo třeba a motorka mě nekompromisně vystřelila do vzduchu. Tvrdě jsem přistál na silnici a rychle se odbelhal mimo dráhu. Jak malý kousek stačí k tomu, abyste spadli z nebeských výšin do horoucího pekla. Jenže bylo ještě hůř, když mě odvezli na kontrolu do hradecké nemocnice. Tam mi po čtyřech hodinách čekání řekli, že nemají rádi motorkáře a že mám být ticho a čekat. Na RTG nezjistili nic a do dalších vyšetření se jim vůbec nechtělo. Nakonec jsem musel utéct, protože nocovat na chodbě jsem fakt odmítal. Musím říct, že nemocnice v Hradci je pro mě velmi smutný zážitek. Dnes mi v Praze ze stejných RTG snímků zjistili, že mám popraskanou patní kost a to znamená měsíc o berlích.

I přesto, že jsem teď rozbitý, hodnotím letošní 300 ZGH velmi pozitivně. Vy všichni fanoušci, co jste tam byli, jste byli úžasní. Moc mě to motivovalo a moc mi to pomohlo dát se znovu do pohody. Konečně jsem se cítil zase ve své kůži. Průšvih nakonec mě sice zase srazil o dost stupňů níž, ale s vaší pomocí budu zase brzy zpět. Moc vám všem děkuji za podporu. Strašně si toho vážím a moc to pro mě znamená. Největší díky patří mému týmu, který mě podržel v těch nejtěžších chvílích a znovu vnesl pohodu do našeho závodění. Bez nich bych už asi nedokázal závodit. Dále děkuji partnerům McRace, Dafitmotoracing, PEPOŠ-MOTO, OLDA Motosport, rstmoto.cz, Vágner sport, Bonmoto, Titanium Pro Racing, RP tuning s.r.o.

Stupně vítězů třídy do 600 ccm po 1. závodě – Kamil Holán, Matthieu Lagrive a Petr Wiesenberg

Petr Wiesenberg

  • do 600 ccm – 3. místo / 4. místo

300 zatáček Gustava Havla je pro nás jedním ze dvou vrcholů sezóny, druhým je srpnové IRRC a nejen proto, že náš hlavní sponzor, firma Betontransport, sídlí v Lukavci u Hořic. Pro nás, jako tým, je to každoročně nezapomenutelný zážitek, o to víc když se povede zajet pěkný závod. Jako každý rok jsme do depa dorazili ve čtvrtek navečer. Pro letošek jsme dostali perfektní místo v depu, za což velice děkuji vedení závodu. Po příjezdu následovala klasická rutina, rozbalit zázemí a vytahat ten mrak věcí z dodávek. V pátek byly na pořadu dne přejímky a autogramiáda jezdců, v podvečer příprava motorky na sobotní tréninky a brzy spát, aby byl dostatek sil.

V sobotu jsme vyráželi do prvního tréninku v 9:15. Trať byla suchá, ale dost špinavá. Snažil jsem se co nejdříve dostat do tempa a zajet i nějaké rychlejší kolo. To se nakonec povedlo a po prvním tréninku nám patřilo 3. místo. Následovaly ještě drobné technické úpravy a bylo de fakto připraveno na odpolední trénink. Plán pro druhou kvaldu byl jasný – tlačit od začátku co nejvíc. Na trati nás bylo totiž vcelku dost a zajet rychlé kolo je kolikrát nadlidský úkol. Buď se dobu prokousáváte skupinkou pomalejších jezdců, a nebo musíte v boxu počkat na skulinku a pokusit se bouchnout co nejrychlejší čas. Nakonec byl trénink dvakrát přerušen kvůli pádům, ale i tak se povedlo zajet vcelku rychlé kolo, které vyneslo 4. místo na roštu. S kvalifikací jsme byli spokojeni, motorka po změně nastavení fungovala bezvadně. Stačilo tedy jen přezout a bylo připraveno na nedělní závod.

V neděli jsme vyráželi na startovní rošt v 9:15. Taktika byla jasná – nepokazit start a snažit se držet vedoucí skupiny. Bylo mi totiž jasné, že pokud pojedu sám, bude to stát hodně sil a neudržím celý závod solidní tempo. Start se vydařil podle plánu a podařilo se mi zavěsit se za Jochena Rottera. Jeho tempo jsem byl schopen držet a jelo se mi za ním pohodlně, proto jsem se snažil jet hlavou a doufal jsem, že ke konci závodu dojdou Jochenovi síly a podaří se mi ho předjet. Nakonec mi bylo přáno. V posledním kole jsem to zkusil na brzdy, do pravé na náměstí a vyšlo to. Síly jsem pošetřil a tak jsem zkusil jet co to šlo, takže nakonec klaplo třetí místo a mé nejrychlejší kolo závodu. Jsem velice rád za tento výsledek. Po bedně v Hořicích touží asi každý z nás, takže pocit to byl nepopsatelný.

Druhý závod jsem startoval okolo druhé odpoledne a do závodu nenastoupil Jochen Rotter. Start byl opět zdařilý, nicméně u hasičárny mě předjel Kamil a já se snažil alespoň pár kol zůstat v dosahu vedoucí dvojce. Bohužel mě to stálo hromadu sil a nakonec mi po pár kolech zmizeli z dohledu. V půlce závodu jsem cítil, že už nedokážu držet tempo, které bych si představoval. Věděl jsem, že mě Michal Vecko rychle stahuje, dvě kola do konce mě předjel na konci rovinky před křížkem a já už nedokázal držet těsný kontakt, proto jsem se musel spokojit se čtvrtým místem. Nicméně i tak jsem byl velice spokojený. Jsou to výsledky, které nás opět posunuly dále oproti minulým rokům a doufám, že v tomto progresu budeme pokračovat.

Na závěr bych chtěl poděkovat celému týmu za práci, kterou během víkendu odvedli. Dále Petru Košťálovi za pomoc s přípravou motorky a další cenné rady. A největší dík patří našim sponzorům, kteří nám umožnili být kvalitně připraveni na tento závod: Betontransport s.r.o., Europe Installation LTD., Inter Cars, AM Besi, Ford Auto IN, Kamiš Motoshop, Crunkbass movie. V neposlední řadě patří dík všem fanouškům, kteří nás podporovali a chtěl bych všechny pozvat do ostravských Radvanic, na další podnik pod záštitou AČR. Budeme se na všechny moc těšit.

Michal Vecko

  • 125 SP – 4. místo
  • do 600 ccm – 5. místo / 3. místo

Do Hořic jsme po dlouhé době přijeli už ve čtvrtek večer. Počasí nám překvapivě přálo celý víkend, což jsme ani nečekali. V sobotu jsem začal první kvalifikací ve třídě 125 SP, takže šlo hlavně o rozkoukání se po trati a zjišťování, jak se po zimě změnila. Zajel jsem čas 2:42,823. Hned po třídě SP jsem vyrazil do tréninku šestistovek, ale zajel jsem jen pár kol a přišel lehký pád. Nakonec jsem zajel čas 2:26,022. Odpoledne nás čekaly druhé kvalifikace a pro mě opět obě hned za sebou. V SPčkách jsem si zlepšil čas o 2,5 vteřiny na 2:40,380, takže jsem získal pole position. V silnější třídě také přišlo zlepšení o 1,5 vteřiny na čas 2:24,459, díky kterému jsem se postavil na 6. místo, což znamenalo start z druhé řady.

V neděli jsem měl hned od rána žaludeční problémy, takže se mi nejelo nejlépe. Navíc hned první závod nás čekal ve třídě 125 SP. Start se mi celkem povedl a nakonec jsme si užili skvělé závody a mě to moc bavilo. Jeli jsme čtyři ve skupině a bojovali o vítězství. Poté jsme ale dohnali kolaře a ti rozhodli a první dva nám cukli. Následoval první závod třídy do 600 ccm, do kterého se mi podařilo dobře odstartovat a držel se za vedoucí skupinou. Nakonec to bylo jen kousek za bednou. Podobně to vypadalo i v závodě druhém, ale v tom jsem se cítil trochu lépe, než ráno a začal postupně stahovat Petra Wiesenberga. Toho se mi podařilo předjet a já oslavil třetí místo. Bylo to pro mě poprvé při 300 zatáčkách, co jsem tu byl na stupních vítězů v této třídě. Za to jsem byl rád, ale celkově jsem s víkendem tak spokojený nebyl.

Luboš Koňák, Kamil Holán a Wolgang Schuster

Luboš Koňák

  • do 600 ccm – 13. místo / 12. místo

Do Hořic jsem se těšil, jen jsem myslel, že před tím pojedu i Staré Město a budu rozjetý, ale tyto závody jsem vynechal kvůli počasí. V Hořicích jsem jel loni poprvé, takže jsem chtěl hlavně zlepšit loňský čas. První trénink byl hned ráno, proto jsem jel opatrně kvůli seznámení se s tratí. Věděl jsem, že by počasí mělo vydržet a na druhý trénink bude teplo, tak jsem neriskoval. Ve druhém tréninku jsem chtěl zrychlit a když jsem se rozjel do rychlejšího kola, přišla červená vlajka. Znovu jsme vyrazili po deseti minutách čekání a opět, když jsem byl v rychlejším kole, znovu byla vyvěšena další červená vlajka. Poté byl trénink úplně zrušen, takže bylo jasné, že budu startovat ze zadních pozic, což bude špatné pro dobrý výsledek v závodě. Nakonec z toho bylo 23. místo na roštu, takže jsem věděl, že musím v úvodu závodu předjet hodně jezdců, aby mi necukli, protože se jelo jen na 9 kol. Pro mě je lepší, kdyby závody trvaly alespoň 20 kol, než pouhých devět, protože se s přibývajícími koly zlepšuji a lépe znám trať. Z tohoto důvodu se mi líbilo i zařazení druhého závodu a mohl si více zajezdit.

Do závodu jsem věděl, že musím perfektně odstartovat. To se mi povedlo a hned jsem předjel svoji řadu a po prvním kole projížděl již na 15. místě. Poté jsem se snažil dotahovat další jezdce, kteří byli přede mnou dvě až tři vteřiny. To se v závěru závodu podařilo sjet a předjel jsem další dva jezdce. Sebastiana Frotschera jsem předjel na Dachovech v posledním kole. V cíli z toho bylo 13. místo, ale škoda, že závod nebyl delší, protože jsem měl na dosah další závodníky. Ve druhém závodě byla taktika stejná, opět předjet co nejvíce jezdců na startu. To se mi povedlo a po prvním kole jsem se pohyboval znovu kolem 15. místa. V průběhu závodu jsem stahoval další vteřiny a předjel další jezdce. V posledním kole jsem dojel Františka Loučku, ale díky jeho tříválci mi do kopce ujel, takže jsem dojel těsně za ním na 12. místě. Čas na kolo jsem si zlepšil na 2:26,835, což splnilo počáteční cíl. Škoda, že se nepodařila kvalifikace, protože díky startu například kolem 15. místa bych se mohl dostat do boje o Top10.

Jakub Vojtěch

  • do 600 ccm – 25. místo / 22. místo

300 zatáček Gustava Havla 2019. Je to skoro 20 let, co jsem si poprvé přečetl knížku Františka Šťastného a hned sem věděl, co v životě chci dokázat a vlastně od té doby se můj život točí okolo závodění. I když to nikdy nebylo na nejvyšší úrovni, chyběly prostředky a co si budeme nalhávat, bez peněz se ani na vrchol nikdy nedostaneš, v našem sportu proste nikdy. Sem ale bojovník a po ukončení střední školy a zároveň i motokrosové kariéry začala etapa šetřit na silniční motorku a jet jednou Hořice! Nevybral jsem si nejlepší obor na výdělek – balíkovou přepravou, kde si doslova vydělávat po 20ti korunách, ale jsem bojovník a malá násobilka mi taky jde, takže když těch dvacet bude milion za den, bude motorka brzy. To jsem si říkal každé ráno po dobu asi sedmi let.

Dočkal jsem se a trvalo tři roky, než jsem se poprvé dostal na soupisku do Hořic. Ze snu se stal cíl, teď stačilo se kvalifikovat. Bohužel jsem měl technické problémy a první pokus jsem nevyužil. Nezbývalo než čekat další rok. V roce 2018 mě bohužel nevzali kvůli limitům propustnosti (moc lidí) a mému špatnému výkonu z předešlého roku. Vše se vyjasnilo ve čtvrtek večer, kdy odpadlo pár lidi a já byl přijat. Asi naštěstí z toho všeho shonu, nevyspání se a dalších okolností (přerušení tréninku) to zase nevyšlo a mě se honilo v hlavě jestli se na to nevysrat, stojí to prachy a nic z toho. Dojel jsem loňskou sezónu tak nějak, aby se neřeklo. Byly první body z Hradce a to je jako droga, co si budeme povídat.

Celou zimu sem nemyslel na nic jiného, ze ty Hořice musejí vyjít, že ta další sezóna proste musí vyjít. Fyzičku trénuji každý den dva roky v kuse, motorka byla na repasi u nejlepšího mechanika co znám. Letos to musí vyjít jinak končím, si říkám. Zima utekla docela rychle, alespoň teda kalendářní. Zimní cena Brna, pak chvíli klid a masakr v květnu – tři závodní víkendy za sebou – Staré Město snad ještě větší zima, než v Brně, ale zisk první Top10. Následující týden Hengelo v roli mechanika a to je snad ještě náročnější, než v roli závodníka, hlavně když je pivo. A konečně následoval závod v Hořicích. Pro mě životní závod, nic víc kromě Manu není. Vzplodit syna, zasadit strom a jet v Hořicích, tak to prostě mám a asi hodně lidí okolo mě. Letos jsem se rozhodl si sebou vzít hned dvě esa do rukávu – Kubajze i Matesa – oba syny.

Po svižně naložení auta jsme ve čtvrtek odpoledne mohli vyrazit. Dorazili jsme okolo osmé a to už nás dlouho čekal Honza s Dominikem, hrozne rychlý kluk, což dokázal i v neděli. Postavili jsme se zbytkem týmu zázemí a konečně bylo na čase dělat to, proč se vlastně jezdí už ve čtvrtek a to jsme dělali až do rána. Mezitím si toho samozřejmě radši moc nepamatuji :-D. Rozhodne to bylo velký.

Pátek jsem se překvapivě probudil už okolo desáté dopoledne, rychle se kouknout na trať. Projít si trať je povinnost meditace i rituál. Už z dob motokrosu. V jednu byly v plánu formální přejímky a technická přejímka. Vše proběhlo v pořádku a já odpočítával vteřiny do prvního tréninku, který jako obvykle je snad chvíli po půlnoci okolo půl desáté ráno, nelidské toto. Než jsme vyrazili na trať, dostal jsem poprvé namátkově dýchnout od pana příslušníka. 0.0. mi dovolili zúčastnit se tréninku a jelo se. Křeč, stres, frustrace, studené gumy, všechno špatně, čas ani nemluvím. Rozhodne se ve mě začala slušně vařit krev, což mě silně motivovalo do druhého odpoledního tréninku.

Tam se začalo tahat hned od začátku, ale bohužel to po deseti minutách přerušily dva pády a hořící motorka na trati, to chceš. Následoval emotivní příjezd do pitlane, nervy jsem měl v hajzlu, poslední možnost se dostat do závodu, viď. A stojany byly ve stanu. Naštěstí do minuty byla motorka na nahřívácích a já mohl mít aspoň trochu klidu na duši. Po dvaceti minutách na pustili na zbylých 20 minut. Krásně jsem se rozjížděl, připravoval jsem si jezdce před sebou na předjetí do Lukaveckého vracáku, na jistotu. Vyjíždíme z Lošánky a před vracákem motorka a z té teklo snad i to, co tam nebylo, takže konec tréninku. Zlepšení pouze o dvě vteřiny od mého nejrychlejšího kola, co jsem tu kdy jel a velké překvapení – 26. místo na startu. Následný rozbor jízdy a všeho, co dělám špatně, trval asi do jedné do rána, samozřejmě bez alkoholu.

První závod mě svírala nervozita, jak ženský před porodem a ta trvala až do zhasnutí světel. Startoval jsem nakonec 23., jelikož jezdci přede mnou se odhlásili, takže jsem poprvé po dlouhé době nestartoval z poslední zatáčky. Start se povedl super tři až čtyři kola jsem to slušně špuntoval a držel si skupinu asi deseti jezdců za sebou. V pátém kole mě už pár jezdců předjelo, začaly mi tvrdnout ruce a řidítka jsem držel spíš silou vůle, než fyzickou. Kolo do konce mě předjel ještě Marian, chtěl jsem mu to vrátit z Dachova do kopce na motor. Bohužel při přeřazování na vyšší kvalit jsem nedoradil a bylo to v prdeli, tři desetiny mi chyběly na 24. pozici. Takže nakonec 25. a pro mě něco jako vítězství.

Druhý závod nás čekal okolo druhé odpoledne a já doufal, že karpální tunely oplasknou a já tu moji lásku udržím až do konce. Thermolka to jistila, ruce mě opravdu nechytly, ale pálilo to jako sviňa. Start do druhého závodu byl horší, ale taky jsem si zlepšil pozici a až ve druhém kole mě předjel Pesous, který jel opravdu hezky a i mi ukázal do kopce ať se vyvezu, což jsem měl v plánu. Až na náměstí to šlo, následovaly ale brzdy ke koruně, kde mě to silně koplo do zadku i do řidítek a já měl plné ruce se tam vejít. Ztratil jsem kontakt a asi čtyři vteřiny na mě stáhnul jezdec za mnou. Než jsem se z toho oklepal, přišel jsem o další pozici a až do posledního kola jsem to 21. místo držel, ale poslední kolo se přede mě dostal ještě jeden jezdec. Říkám si, toho se budu držet a pak mu to někde pošlu v lese na motor. Ten mi ale neskutečně mizel před očima, takže z toho sešlo.

Když jsem projel cílem na tom krásném 22. místě, všechno to na mě nějak padlo a neudržel sem slzy štěstí a až k vodojemu mě nikdo nezastavil, jak mi to všechno docházelo. Dvacet let snění, plánování, odříkání, trénování, otročení, se kurňa vyplatilo a neskutečné se stalo skutečným. Krásný čas 2:33 rovných. Šest kol jsem to zvládl za 33, takže na jistotu. Chci poděkovat všem, kteří už nade mnou lámali hůl a přesto při mě letos stáli. Vyšlo to a letos dáme Hořice ještě jednou!!! Teď pět týdnů pauza a pak se vidíme v Radvanicích na dalším mistráku! Ještě jednou všem dekuju za nejkrásnější víkend, co jsem kdy zažil DĚKUJU!!! A fullgazzz !!!

Jakub Vojtěch

Miroslav Sloboda

  • 125 SP – 22. místo
  • do 600 ccm – 7. místo / 8. místo

Probrali jsme se z Hořic na cestě na ostrov Man a tak, jak ukrajujeme z kilometrů, chci se s vámi podělit o zážitky… samozřejmě cenzurované… Kromě užívání si výborné atmosféry Hořic s perfektními fanoušky, závodního víkendu a nejkrásnějšího přírodního okruhu ve střední Evropě, jsme zkoušeli i nový, krásný, pevný stan, který obstojí i ostrovní manské počasí. A spoustu dalších věcí, které nebudu popisovat, protože byste to četli do zítra.

Kvaldy a závody jsem si maximálně užil. Po dlouhé době jsem se setkal s kamarády, fanoušky a s SPčkem. Na SPčku se mi od začátku moc nedařilo, trošku „zlobila“ technika. Kvalifikace jsem měl hned po sobě, z SPčka rovnou na šestistovku. V hlavě mi stále běhala myšlenka, abychom oba (já i motorka) přežili víkend bez újmy. Což mi i mnoho lidí připomínalo, vzhledem k mému poslednímu vystoupení v Hořicích. Přesto jsem v sobotu zajel s SPčkom 21. a s R6tkou 8. místo na roštu. Dále ke kvalde jen tolik, že když jsem si sedl ze 125SP na R6, skoro jsem se posral, jak to letělo.

Závod 125SP proběhl tak, jak jsme po kvalifikacích čekali. Bylo z toho konečné 22. místo, ale jsem na nás hrdý, protože jsme bojovali až do konce. Hned poté mě už čekal 1. závod ve třídě do 600 ccm. Odstartoval jsem dobře a do pátého kola jsem se držel na 5. místě, ale kluci byli rychlejší a nakonec jsem finišoval na 7. místě.

Druhý závod začal divoce už na roštu, když se mi hned po výjezdu do naváděcího kola rozbila řadička. Tak jsem celé kolo projel na trojku až na rošt. Ukázal jsem klukům, co se stalo. Byšo hned doběhl pro rozbitý díl a nářadí. Sám jsem nevěřil, že to stihnou, ale jako vždy překvapili a nyní dokonce mile. Díky tomu jsem nemusel startovat z boxovky. A pak přišel start do druhého závodu, normální… spojka, plyn a jdeš! Jel jsem pomalejší tempo, takové více na jistotu. Samozřejmě jsem do toho dával všechno, ale s mírou. Po přípravách a fyzicky náročném víkendu jsem nechtěl udělat nějakou hloupou chybu, ale užíval jsem si to naplno, závody a vůbec všichni, byli super. Smekám klobouk dolů před Tomášem Tóthem, za výkon co převedl jako nováček na tomto okruhu.

Děkuji vám všem za podporu, tady v Hořicích, ale i u nás doma a vlastně všude kde jste. Děkuji mým sponzorům, podporovatelům, přátelům a fanouškům, díky kterým mohu dále závodit.

Partneři: Blue Label, Motopneu.eu, MM Racing, Horiace ovce, Microform, Flora Servis, Cyklostar, RSTmoto.cz, Vágner sport, Opravy-motooblečení, Yamaha MACO Racing Team, Aquaprofi Racing Team, IPONE Slovakia, Kawasaki Slovenská Republika, MotoXN, Dunlop, Stavizol, Sepron Evercoat, Harley Caffe Sekule, Support 81, Helite Airbags CZ/SK, DART racing, Motocentrum KM, GARMIN, STYX.sk, AGV & Dainese Slovensko, Sport Kodaj, Autoškola Schulo, Pálenica Bernolákovo, Vandals Čadca, Pavel HAGA Štolba, EL Černoch, Matys Vlach, Dušan Makovec, Jeff Michalík, Tomáš Baťa, Ivan Duchoň, Milan Murgaš, Alenka, Miško a Vladko, František Volek, Juraj Ďuriš, Dušan Kovarík, Bystrík Polák.

Mediální partneři: Moto-cup.sk, Motoride.sk, Czech Road Racing, Bikeracing.cz, eva-moto.com, Jednoduše Motosport, Motokecy.cz.

Miro Laki Sloboda

Ilja Caljouw

  • do 600 ccm – 11. místo / 9. místo

Do Hořic se vždycky rád vracím, miluji to tady. Lidé jsou skvělí, prezentace jezdců ve městě je úžasná a samozřejmě ta trať, je to jako překrásný sen! Moc se mi líbí, jak je trať plynulá v lesní části i přes to, že jde o nejtěžší část trati a právě tady na přední jezdce hodně ztrácím.

V kvalifikačních trénincích jsem měl problém se dostat do rytmu, zejména proto, že jsem tu loni spadl a letos jsem měl problémy s předkem. Přední kolo je samozřejmě velice důležité kvůli změnám směru. První trénink jsem ukončil zklamaný z času, jaký jsem zajel. Cítil jsem, že ve druhé kvalifikaci můžu zajet mnohem lépe, pokud by ale nebyly dvě červené vlajky.

V prvním závodě jsem moc dobře neodstartoval a nedokázal se udržet kluků přede mnou. Výsledkem toho byl docela osamocený závod, nicméně bylo stále velice hodnotné strávit čas na trati. Ve druhém závodě jsem už odstartoval dobře a měl před sebou Wolfiho. Byl rychlejší v úvodní části, ale později zajel do boxů. Za mnou jel Sebastian Frotscher, který na mě tlačil, ale nedokázal mě předjet. Na konci jsem se cítil mnohem lépe v lese a mohl zlepšit můj čas na kolo o dvě vteřiny. Díky tomu jsem se od Sebastiana odpoutal.

Doufám,že mi tyto závody pomůžou jet dobře v srpnu během IRRC. Rád se sem znovu vrátím a doufám, že už mi to půjde lépe, abych se mohl připojit k předním klukům.

Daniel Schmidt

  • do 600 ccm – 10. místo / 6. místo

Opět musím být spokojený s posledním víkendem v Hořicích. Slunce svítilo, motorka byla perfektní a já se cítil fit, co víc chtít k tomu se bavit? Podmínky na trati byly dobré, což se také odráželo na časech, jen v některých místech bylo více nerovností a v lese nečistoty, ale podmínky byly pro všechny stejné. První trénink šel jako obvykle, takže jsem rychle našel svůj rytmus. Bohužel konkurenti nespí a já byl na 9. místě. Ve druhém tréninku přišla dvakrát červená vlajka a na trati byl docela velký provoz. Myslím, že bylo čtyřicet startujících?!

V neděli byly v plánu závody a tentokrát poprvé byly dva. První byl v půl desáté, což je přesně můj čas. Semafor zhasl a mohlo se topit! Z devátého místa jsem se těsně dostal na čtvrtou pozici, ale pak mě předjel Kamil a jel jsem na pátém místě. Rychle jsem se dostal do tempa, ale ve čtvrtém kole jsem u Lidlu brzdil jako obvykle, ale tentokrát se mi zadní pneumatika zvedla trochu výš a motorka byla neklidná. Úplně jsem se lekl a byl delší. Bylo to štěstí v neštěstí v tomto místě. Kvůli tomu jsem se propadl na 17. místo, s čímž jsem nepočítal. V tu chvíli to bylo jasné, musím jet dopředu. Tlačil jsem na to a po třech kolech byl na 10. místě, jen pět vteřin za devátým. V cíli z toho tak bylo desáté místo. Byl jsem trochu zklamaný, protože jsem měl rychlost na to být v Top5.

I ve druhém závodě se ukázalo, že to není můj čas, bylo 14:00 a moje hlava nebyla připravená. Start byl uspokojivý a já byl na sedmém místě. Přední skupina odjela a za mnou na mě tlačili ostatní. Po třech kolech jsem se probral a začal fungovat lépe, ale přední jezdci už byli pryč. Snažil jsem se je dohnat, ale devět kol je docela málo, takže se mi kolo před cílem podařilo předjet jen jednoho jezdce a zajistil si tak šesté místo. I když jsem nebyl na stupních vítězů, s výkonem jsem spokojený, zejména proto, že pád by asi ukončil sezónu. Bohužel během víkendu bylo dost pádů, takže všem jezdcům přeji rychlé uzdravení.

Ivo Ladde

  • do 600 ccm – 22. místo / 18. místo (nováček)

Bylo to pro mě poprvé, co jsem přijel na českou TT a hned při příjezdu jsem byl velice vřele přivítán organizátory a fanoušky. Bylo skvělé, že jsme jako nováčci měli rozpravu, kde nám bylo všechno dobře vysvětleno v češtině a angličtině a pokud měl někdo otázky, tak i v němčině. Po tomto brífinku si mě vzali stranou Miro, zvaný Laki, a Kamil Holán a společně jsme několikrát okruh projeli a pověděli mi všechny detaily. Každý závodník může být šťastný, že tu jsou takoví lidé. Všichni jezdci, kteří trať znají a také pořadatelé, kteří si udělali čas na otázky a odpovědi. Jako nováčci jsme měli jet ve žlutých vestách, takže s tím ostatní jezdci mohli počítat. Tohle všechno není běžné, protože každý chce být první. Celé to proběhlo dobře a všichni se bavili.

Dalším skvělým bodem bylo páteční odpoledne, kdy jsme se jako jezdci prezentovali v muzeu. Tohle jsem ještě nikdy nezažil. Tolik fanoušků a všech, co milují závody, naleznete jen v České republice. Určitě se sem příští rok vrátím, abych byl součástí tak skvělých závodů.

V sobotu jsme měli na programu dvě kvalifikace. V první to šlo dobře a obsadil jsem 25. místo. Jel jsem bezpečně a důležité pro mě bylo hlavně poznat trať. Ve druhé kvalifikaci to bylo docela náročné, protože jsem mohl odjet jen tři kola, než byla vyvěšena červená vlajka. Přibližně čtvrt hodiny jsme čekali v boxech a poté mohli opět vyrazit, ale zajel jsem jen pět kol, než přišla další červená vlajka. Nedostal jsem se do rytmu a nemohl si zlepšit čas, takže jsem se musel spokojit s tím, že do závodu pojedu z 25. místa. Osobně jsem nebyl moc spokojený, protože jsem věděl, že jsem mohl zajet lépe, ale tohle je road racing – musíte se rychle učit a adaptovat co nejrychleji na trať.

V neděli jsem do prvního závodu dobře odstartoval a získal dvě místa. Rychle jsem se dostal do dobrého rytmu a každé kolo byl rychlejší. Jel jsem o pět vteřin rychleji, než v kvalifikacích a byl schopný vybojovat 22. místo. Zbytek startovního pole mi trochu odjel, takže už jsem nemohl získat více pozic. Ve druhém závodě to bylo ještě lepší. Dobře jsem odstartoval a jel na 18. místě. Na sedmnáctého už jsem se nedokázal dotáhnout, protože závod skončil. Pokud by bylo ještě jedno kolo, asi bych ho dostal. Jsem velice spokojený s mojí první účastí v Hořicích, vím že se dostávám blíž dopředu.

Wayne Bourgeais

  • Supertwin – 5. místo
  • do 600 ccm – 21. místo / 15. místo

Do Hořic jsme přijeli již ve středu, takže jsme rozbalili zázemí a ve čtvrtek se pustili do přípravy mého twinu v barvách týmu Billy Mckinstry, aby vypadal stejně jako šestka. V pátek nás čekaly administrativní a technické přejímky a odpoledne proběhla přehlídka jezdců ve městě, kde je to pro mě vždycky čest být a setkat se s veřejností.

V sobotu už to začalo být vážné a začaly kvalifikace. Jako první jsem vyjel do třídy 600 ccm, ale jezdil jsem klidně, abych si otestoval motorku a zopakoval si závodní stopu. Zajel jsem čas 2:34,698, který stačil na 19. místo, ale z motorky jsem měl dobrý pocit. V první kvalifikaci třídy Supertwin jsem zajel čtyři kola a poté mi byla značena černá vlajka, což dostal i jiný jezdec, se kterým jsem jel moc blízko za safety carem. Z toho tedy nebyl žádný čas. Ve druhé kvalifikaci šestistovek jsem zlepšil čas na 2:32,709 a obsadil 17. místo. Cílem bylo v závodě získat Top15, což bylo na dosah. Ve druhé kvalifikaci v Supertwinu jsem byl trochu v rozpacích ze závodní stopy, ale zajel jsem čas 2:33,077 a to mě dostalo na 6. místo. V neděli jsem tak jel také z 6. místa a s tím jsem byl spokojený, protože jsme si zároveň motorku dobře připravili na ManxGP.

V neděli mě čekal první závod ve třídě do 600 ccm, ale start se mi vůbec nepodařil, když jsem si tam kopl dvojku a ztratil osm míst. Zůstal jsem jet za skupinou před sebou a zároveň zvyšoval náskok na ty za mnou. V cíli z toho bylo 21. místo se zlepšením času na 2:29,388. S tím jsem byl spokojený, navíc se to bude dobře počítat pro start v ManxGP. Do druhého závodu této třídy jsem odstartoval průměrně, ztratil dvě místa, ale držel se opět skupiny přede mnou. Celou dobu jsem během závodu neriskoval a začal pomalu získávat, abych dosáhl cíle dostat se to patnáctky. V závěru jsem získal ještě větší důvěru k motorce, zlepšil čas na 2:27,649 a zajel konečné 15. místo. Byl jsem velice spokojený a hned poté naskočil na twina, se kterým mě čekal jeden závod. Po startu z šestého místa jsem se držel jezdce před sebou, se kterým jsme předvedli pěknou bitvu až do konce závodu. Nakonec z toho bylo 5. místo, se kterým jsem spokojený, navíc opět se zlepšením času na 2:31,021.

Byl to pro mě perfektní víkend, moc děkuji mým mechanikům Cargovi a Nathanovi, kteří odvedli skvělou práci během posledních dvou závodních víkendů. Velice také děkuji Chrisovi a jeho ženě za pomoc. Zároveň gratuluji Chrisovi Meyerovi za 5. místo ve třídě 125 GP. Děkuji Petře za to, že se mnou byla na startovním roštu a Billymu za důvěru, že se nám podařilo najít dobrý kompromis s motorkami pro srpnovou Manx GP na ostrově Man. Zároveň díky mým partnerům, přátelům a rodině, bez kterých bych tu nebyl.

#MotoClubErnee #McErnee #BastoTransports #Dafylemans #Frankybrocante #Alpinestars #Hjchelmets #Motul #Michelin #Slipscreens #Fkautonewbury #Karchernewbury #Skeed #Motoracercompany #ManxGrandPrix #écurieplisson #MyloveM #McommeMayenne #Départementdelamayenne #EvaMoto

Wayne Bourgeais

Shaun Anderson a Sarah Boyes

  • Supermono – 1. místo (Shaun) a 12. místo (Sarah)

Hořice jsou pro mě vždycky skvělý víkend a těším se na něj. Bylo zajímavé vidět více strojů Kramer na startovním roštu, včetně Sarah Boyes. Počasí bylo skvělé a AMK a organizátoři jako pokaždé celý víkend odváděli skvělou práci.

Po prvním tréninku jsem skončil na druhém místě, takže jsem věděl, že nás čeká boj. Sarah strávila trénink s tím, aby lépe poznala trať a zatáčky hořického okruhu. Ve druhé kvalifikaci jsem chtěl využít šance a jel pár kol za Petrem Najmanem. Oba dva jsme zajeli dobře a časy se pohybovaly kolem 29 s. Ke konci tréninku jsem si myslel, že na to můžu zatlačit ještě víc a dostal se na 27 s. Se specifikací motorky, kterou jsem měl, jsem si nebyl jistý, zda můžu útočit na čas 25 s. Ale byl jsem spokojený s tím, že jsem zajel 27 a získal pole position. Sarah byla trochu zklamaná, ale pokračovala v progresu a ve zlepšování svých časů.

Do závodu Libor skvěle odstartoval a dolu do města jsme jeli za ním. Pod kopcem jsem ho předjel a bylo těžké ho předjet před vlásenkou, ale byla to šance, jak se odtrhnout od Petra a najít vlastní rytmus v závodě. Poté už to bylo o tom zvládnout závod. Sarah skvěle odstartovala a odjela s hlavním balíkem jezdců. Poté se držela na 12. místě, na kterém také dojela do cíle. Byla spokojená a ráda za zkušenost s českým road racingem.

Celkově to pro nás byl skvělý víkend a nyní jsme na cestě na Tourist Trophy na ostrově Man.

Petr Najman a Shaun Anderson

Petr Najman

  • Supermono – 2. místo
  • Supertwin – 1. místo

Zdravím všechny North Czech Riders kámoše a povím vám, byl to ale náročný měsíc… Před třemi týdny Staré Město, týden na to Hengelo a pár dní dny zpět Hořice… Zpětně ale můžu říct, že se nám vše povedlo na 120%. I když se někomu může zdát, že to bylo snadné, tak tomu tak rozhodně nebylo. Potýkali jsme se s technickými i fyzickými problémy, ale díky mému skvělému týmu a lidem okolo mě, jsem se dokázal se vším vypořádat a dosáhnout výsledků, v které jsme ani nedoufali. Ale pojďme se podívat do Hořic, které se jely tento víkend…

V Hořicích jsem startoval ve dvou třídách Supermono a Supertwin. Sobotní kvalifikace jsme začínali se Supermonem které fungovalo na výbornou a první kvalifikaci jsme hned vyhráli. Následovala kvalifikace Supertwin, do které jsem byl skvěle rozjetý a hned první kolo za safetycarem jsem zajel 2:33, ale vzápětí přišla černá vlajka s mým číslem a to znamenalo ukončení kvalifikace za nedodržení vzdálenosti za safety carem… Bohužel i to se stane rychle jsme to přešli a soustředili se na druhou kvaldu supermon, ve které jsme se dlouho střídali ve vedení s Shaunem Andersonem. Nakonec jsem vybojoval druhé místo na roštu, s čím jsme byli velice spokojeni. Druhá kvalifikace twinu pro mě byla hodně důležitá. Kvůli penalizaci v první kvaldě jsem musel zajet minimálně 5 kol, aby mě pustili do závodu a ještě nějaký slušný čas, abych nestartoval zezadu. To se mi povedlo a bylo z toho poleposition.

V neděli následoval první závod Supermon, do kterého jsem odstartoval na třetí pozici. Bohužel mi skoro celý okruh trvalo, než jsem stačil předjet druhého a první si již během prvního okruhu stačil udělat náskok čtyři vteřiny. Závod jsme tak dokončili na skvělém druhém místě, za což jsme byli velmi šťastní s Honzou Pavlíčkem. Následoval závod třídy supertwin, do kterého jsem odstartoval jako první a udržel vedení až do cíle. Byl to ale velmi těžký závod. David Hanzlík mi byl po celou dobu zavěšený na zadním kole a během naší jízdy jsme nejdříve já a potom David posunuli traťový rekord o dvě vteřiny dolu, což svědčí o tom, s jakým nasazením jsme do toho šli.

Ve shrnutí považuji celý víkend za velmi podařený a jsem velmi hrdý na to, jaký jsme tým a jakých výsledků společně dosahujeme. Velké poděkování našim sponzorům a partnerům: PARTSDEPOT, MCF, PRIPOJKY, AUTOSLUZBYVALEK, AUTODÍLYHRADEK, VÁGNER SPORT, DEEGYM, UNIFLEG, IGOL. 

Stupně vítězů třídy Supertwin: David Hanzalík, Petr Najman a Jan Markalous

David Hanzalík

  • Supertwin – 2. místo
  • do 600 ccm – 6. místo / 5. místo

Po studených závodech v Brně a Starém Městě nás čekal největší a nejslavnější závod road racingu v Čechách a to slavné zatáčky v Hořicích. Trať je technická a dost těžká, ale velmi krásná. Část vede v obydlené části města a část v krásných lesních úsecích. Závody jsou zde velmi populární a asi 30 tisíc diváků dokáže vytvořit krásnou kulisu. Letos vyšlo i výborné počasí a závody byly napínavé ve všech třídách. Do Hořic jsem se jako vždy moc těšil. Atmosféra je zde vždy fantastická.

Do Hořic jsem přijel už ve čtvrtek v noci. V pátek jako vždy proběhla formální a technická přejímka a také byl čas na setkání s kamarády a známými. Večer jsem šel celkem brzy spát, neboť už ráno mě čekal první trénink v kategorii do 600 ccm. Konkurence se zde sešla výborná v čele s loňským vítězem IRRC Francouzem Lagrivem a dalšími pravidelnými účastníky tohoto šampionátu. Úvod celkem vyšel a obsadil jsem 9. místo. Ve druhé kvalifikaci se mě podařilo zajet čas na kolo ještě o tři vteřiny rychleji a bylo z toho 6. místo a také 6 místo na startovním roštu. Ve třídě Supertwin jsem byl ráno nejrychlejší a v odpolední kvalifikaci byl rychlejší Petr Najman, tak celkově druhá příčka na startu.

Nedělní závody měli u nás poprvé novinku a to v tom, že dvě nejsilnější kategorie měly na programu dva závody. Nápad je to dobrý a myslím ,že to diváci přijali kladně. Tak ihned po nejslabších 125 SP jsem startoval v prvním závodě do 600 ccm. Start mě vyšel a ztratil jsem jedno místo. Po pár kolech, kdy jsme sváděli pěkný souboj s Michalem Veckem a Mírou Slobodou o páté místo, jsem se dostal před svého krajana a dojel tak na šesté pozici. Druhý závod,který se jel odpoledne, mě vyšel ještě lépe a o jedno místo jsem si polepšil. S pátým místem velká spokojenost a ihned po dojetí mě čekal závod twinů. Tady jsem jezdil celý závod v kontaktu s Petrem Najmanem a byla z toho druhá příčka, stejně jako v posledním závodě ve Starém Městě. Co mně ale udělalo velkou radost, že jsem zajel nejrychlejší čas v závodě na kolo a stal se tak i historicky nejrychlejším twinem v Hořicích.

Závodní víkend se podařil ve všech směrech. Výsledkově, počasím i atmosférou. Ted už ale začínáme chystat trať doma v Kopčanech, kde se pojede 1. – 2. 6. 2019 největší road racingový závod na Slovensku a kam srdečně zvu všechny jezdce a fanoušky motocyklových závodů.

Závěrem chci poděkovat všem, bez kterých bych tento krásný sport nemohl dělat: Revit, Pelko s.r.o., Roman Stašek, Jakub autoservis, Pebal trans, Tina stav plus, Med-com.sk, Ilonka, Masáže Lenka a šéfmechanikovi Radkovi a firmě RF-motoservis, dále mechanikovi Štefanovi a celému doprovodu, který mi zajišťuje zázemí na závodech.

Jan Markalous

  • Supertwin – 3. místo

Minulý víkend jsem se zúčastnil už po páté závodu 300 ZGH a po dvou 4. místech jsem chtěl prolomit prokletí čtvrtých míst v Hořicích. Minulé tři týdny nebyly jednoduché, protože mít tři závodní víkendy po sobě je pro mě a pro celý můj tým velmi náročné.

Vše začalo sobotními kvalifikacemi, kde jsem hned v 1. kvaldě zajel 2. místo. Bylo to pro mě velké překvapení, protože jsem se na motorce necítil vůbec dobře. Udělali jsme pár změn na motorce a chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl. Druhý trénink jsem držel 3. místo a na motorce jsem se už cítil o poznání lépe. Ke konci druhé kvaldy mě přeskočil ještě Marek Stibor a celkově jsem skončil na 4. místě, ale naštěstí jsem startoval do závodu z první řady a to bylo pro mě velmi důležité!

Nedělní závod jsem si velmi užil. Hned po startu jsem se chtěl co nejdéle udržet Petra s Davidem a pokusit se ujet zbytku za mnou. To se podařilo a já měl celkem slušný náskok na čtvrtého. Snažil jsem si hlídat mezeru za mnou, ale náskok, co jsem si vypracoval, se každým kolem zmenšoval. Věděl jsem, že do posledních kol musím dát maximum. To se také podařilo a zajel jsem si osobák 2:28.779.

Jsem velmi šťastný, že se mi podařilo v Hořicích dojet pro 3. místo a splnit si jeden ze snů, které mám. Chci hlavně poděkovat všem, co mi v tom pomohli, tátovi, který mi předává své zkušenosti, kamarádům, kteří mi velmi pomáhají, jak na závodech, tak mimo ně. Také na tom má velkou zásluhu Muf, který mi vždy připraví motorku na 100%! A také mé přítelkyni za podporu, kterou mi dává! Bez těchto všech lidiček bych nemohl závodit. Patří jim velký dík!!! Jsem rád, že jsem jim to mohl vrátit tímto úspěchem, protože ta cesta nebyla jednoduchá a všichni kolem mě si to zasloužili! Chtěl bych také velmi poděkovat Radkovi a Rýšovi z DK auto moto racing, 101Undergroundriders za skvělé oblečení a v neposlední řadě značce Visage za kombinézu, ve které se cítím perfektně. Děkuji i vám za podporu a uvidíme se na konci června v Ostravě!!!

David Kužela

David Kužela

  • Supertwin – 6. místo

Zdravím. Začnu rovnou sobotou, kdy začaly kvaldy. Do první jsem jel s tím zajet potřebná kola a rozhýbat se, protože jsem měsíc neseděl na motorce a bylo to znát. Bylo jasné, že bude hezky, tak jsem nechal zajetí času na druhý trénink. To se mě bohužel nepovedlo, protože jsem každé kolo musel pořád někoho předjíždět. Byla to škoda, zajel jsem až devátý čas na roštu, s čímž jsem nebyl vůbec spokojený. Ale jinak motorka fungovala výborně, tak jsem doufal, že v neděli to půjde líp.

Start v neděli do závodu se mi na mé poměry docela povedl. Sice jsem při něm nikoho nepředjel, ale ani jsem se nepropadl a držel jsem krok s kluky před sebou. Hned asi ve druhém kole se mě podařilo předjet jednoho soupeře a hned jsem byl za dalším. Pořád jsem to na něj zkoušel, ale motorka mu jela o chlup lépe, tak se mě ho nedařilo předjet. Po asi šesti kolech jsme dojeli Stefana Holze a mě se nepodařilo ho hned předjet. Trvalo to asi půl okruhu, ztratil jsem kontakt a ztráta byla už velká. Zbývaly asi dvě kola do konce, tak jsem zachoval chladnou hlavu a nikam jsem se nehnal a v klidu dojel do cíle. Dojel jsem na sedmém místě a po penalizaci Marka Stibora za jump start sice o malinký chlup, ale bylo to šesté místo. Na tu bídu ze soboty to docela dopadlo dobře, i když vím, že alespoň tu pětku jsem mohl urvat, ale ono se to nepo…

Jinak bych chtěl říci, že závody byly opravdu super, krásné počasí a velký dík patří pořadatelům. Rád bych poděkoval všem lidem, co mě pomáhali a podpořili, patří jim velký dík. Bez nich bych to asi nedal, protože poslední dobou jsou moje finanční prostředky na závody značně omezené. Mějte se fajn a snad na dalších závodech.

Paul Klop

  • Supertwin – 16. místo (nováček)

Drazí přátelé, v Hořicích v České republice to bylo jedno velké závodní dobrodružství. To byl víkend! Pro mě to byla největší věc, kterou jsem kdy ve svém životě zažil (a možná, že už ji nic nepřekoná). Opravdu jsem nevěděl, co jako nováček ohledně výsledků očekávat. Trochu jsem se obával, zda se kvalifikuji, protože nás bylo přihlášeno čtyřicet. Byl tu limit 36 jezdců, kteří se mohli zúčastnit závodu Supertwinů, takže jsem musel zajet minimální čas na kolo. Takže můj první cíl bylo se kvalifikovat. To se mi nakonec podařilo již v prvním tréninku! (20. místo). Moje příprava se vyplatila. Tahle trať má 26 zatáček a většina z nich je naprosto slepá, je tu velké převýšení 90 metrů, horší asfalt a krásná část jak ve městě a tak v lese. Během víkendu sem navíc přišlo více než 20 tisíc diváků.

Ve druhé kvalifikaci jsem udělal solidní progres v čase na kolo a byl na 16. místě, ale stále jsem se během jízdy snažil chytře přemýšlet na rizikem. Nakonec z toho bylo i 16. místo na startu a nikdy předtím jsem nebyl tak šťastný za 16. místo! Pocit, že jsem jel jak nejlépe umím na této úžasné trati spolu s brilantním počasím a mým neskutečným týmem, který za mnou stál, nedokážou slova popsat! Zejména proto, že jsem měl po cestě nějaké problémy a stejně tak lehké problémy v předchozích závodech. Mám ale přátele, podporovatele, fanoušky a sponzory kolem sebe, kteří jsou nejlepší na světě! Jsou to pro mě životní vzpomínky.

Speciální díky: Ashley Troost, Sharon Linde, Toufik Bijenhof, Titus Koreman, Albert Den Hartog, Petr Najman, Eva Koňáková, Milan Kubín, Jacques Borremans, Paul De Doncker, Jérôme Thirtyfive, Jérôme Varlet, Py Maerten ,Cyril Lecocq, BO MOTOR OIL BV, Moto-Master Brake Systems, Hyperpro Sales B.V., Team Zuurbier Martimotos, SHOEI France, ace-caferacerparts.com, Nippon Bikes, Maxtreme Performance, Belgian Twin Trophy, Eva-moto.com, Hořice – 300 zatáček Gustava Havla, Automoto klub v AČR Hořice a Czech TT / 300 zatáček Hořice Road Racing Fans.

Paul Klop

Marek Červený

  • nad 600 ccm – závod nedokončil / 1. místo

Před Hořicemi jsem vždycky plný očekávání, protože je to můj domácí závod. Jezdím tam moc rád kvůli lidem, rodině a všem, co nás podporují. Je to důležitý víkend, tak jako každý rok. V týdnu pršelo, ale bylo dobré, že se to mělo vybrat a od čtvrtka to vypadalo, že na víkend vyjde dobré počasí. To se nakonec splnilo, což bylo pozitivní, protože Hořice a voda vždy přináší abnormální stres.

V prvním sobotním tréninku šlo hlavně o to si prohlédnout trať, tak jako to mají všichni kluci. Najet pár kol a dostat se do toho, případně si zvyknout na změny oproti loňskému roku. Ty tam samozřejmě byly, ale s tím musí každý počítat. Letos jsem byl mile překvapen, že jsem to snášel dobře a jezdilo se mi v pohodě. V prvním tréninku jsem se na to nesnažil nějak zásadně tlačit, aby se něco neodehrálo. Bylo z toho druhé místo, což může někomu přijít jako zklamání, ale já z toho rozhodně zklamaný nebyl. Měl jsem dobrý pocit z motorky a první řada je pořád dobrá. Na druhou jízdu jsme měli motorku perfektně připravenou a chtěli jsme máknout, aby se minimálně udržela první řada. Podařilo se zajet nejrychlejší čas druhého tréninku, což bylo povzbuzující pro oba závody.

Letos se jely poprvé dva závody a komu by se tato změna nelíbila, tak musí být blázen. Je to úplně úžasné, když se můžou jet dva závody a je to ku prospěchu i toho, že sem kluci ze zahraničí rádi přijedou. Myslím si, že je to přínos pro diváky, pro jezdce a pro všechny, co to dělají. Podle mě je to krok správným směrem a snad jsem všem dostatečně vyjádřil podporu a radost z toho, že to takhle je. Harmonogram je stejný jako při IRRC, takže není důvod, proč by se to nemělo stíhat. Diváci a jezdci to kvitují, je to úžasné a doufám, že to takhle zůstane na vždy.

V neděli se mi do prvního závodu podařilo dobře odstartovat. První kolo bylo úžasné, ale ve druhém kole jsem před Lukaveckým vracákem udělal jezdeckou chybu. Při podřazování jsem zařadil neutral a kvůli tomu udělal chybu a spadl. Naštěstí v nejpomalejší zatáčce na okruhu, což bylo velké štěstí a jsem rád, že to bylo tam. Mě se nic nestalo, jen jsem se sklouzl a motorka spadla do příkopu. Škoda na ní byla, ale ne tak zásadní, abychom to do druhého závodu neopravili. Naštěstí jsem spadl doprava a motorku hned pustil, abych si nepřihoršil zranění v levé ruce. Motorku mi pomohli pořadatelé vyndat, oprášili jsme ji a já zajel do boxů, abych ji co nejrychleji předal klukům a mohli začít s opravami před druhým závodem. Všem moc děkuji za to, že jsme ji dali dohromady a byl jsem schopný nastoupit do druhého závodu.

Do druhého závodu se mi moc nepodařil start, takže jsem jel v prvním kole z Borku druhý, ale před Jabloňákem se mi podařilo Didiho předjet. Věděl jsem, že to bude souboj o tom, kdo udělá chybičku a druhý na tom vydělá. Na prvním místě jsem se snažil nechybovat, i když se jel závod ve vysokém tempu. Naše časy byly v 2:15 nízkých a všech devět kol se jelo naplno. Myslím, že jsme oba věděli, že musíme jet precizně a rychle. Byl jsem rád, že se mi ho povedlo uhlídat za sebou a trochu splatit týmu a všem lidem to, že jsem první závod nedojel.

Musím poděkovat týmu Wepol Racing, což je naše velká rodina. Všichni makají se srdcem a díky tomu se nám daří. Za vítězství jsem moc rád a určitě patří všem okolo, možná více, než mě. Zároveň děkuji PSí Hubík za perfektní kombinézu, za to, jak funguje a je i po pádu v dobrém stavu, dále Nokamoto za přilby Shark, MCRace a eva-moto.com za články ze závodů. Příští závody nás čekají při IRRC v Imatře.

Marek Červený a Didier Grams

Aleš Nechvátal

  • nad 600 ccm – 3. místo / 3. místo

Letošní zatáčky jsou minulostí a musím říct, že jsem si je opravdu užil. Dvakrát třetí místo je pro mě super, ale víc než to si cením toho, že jsem si závody opravdu užil. Bylo nádherně a celý víkend se obešel bez vážnějších zranění, takže nebylo nějaké obrovské zdržení. Pořadatelé vše zvládali na jedničku. Prostě pro mě nejkrásnější závody.

V první kvalifikaci jsem obsadil čtvrté místo. Do první kvalifikace jsem nechal horší zadní pneumatiku, takže jsem věděl, že druhá kvalda by mohla být lepší. To se nakonec potvrdilo, sice jsem se neposunul v pořadí, ale udržel jsem čtvrté místo, co znamenalo první řadu a dále jsem zajel solidní čas.

Start do prvního závodu se mi povedl a městem jsem se držel na druhém místě. Ke křížku do kopce mě předjel Didi a o kolo později i Kamča. Všichni před emnou jeli rychlé tempo, což jsem čekal. Potom upadl Mára a najednou jsem bojoval o bednu. Nejelo se mi moc dobře, nedokázal jsem se na motorce uvolnit, možná i proto, že jsem věděl, že mě stíhá Tomáš Borovka. I tak jsem zajížděl solidní časy a bednu udržel. Po závodě jsem byl strašně unavený a doufal, že dobře zajedu i druhý závod.

Start do druhého závodu se mi povedl, kdy jsem odjížděl na třetím místě. Mára s Didim jeli hrozně rychlé tempo a já měl dost prostoru na to, abych si jel podle svého. Divil jsem se, ale zajížděl jsem lepší časy než v prvním závodě a na motorce jsem se cítil parádně. Najednou to šlo. Čekal jsem, že mě někde předjede Kamča a že bych se mohl ještě zrychlit. To že spadl jsem nevěděl. Nakonec jsem si bez nějakých velkých problému dojel pro třetí místo.

Jsem spokojený, zajížděl jsem dobré časy a vše se dařilo. Strašně moc chci všem poděkovat. Celému mému Teamu Dafitmotoracing – David Ouředníček , všem kolem mě co mě podporují a sponzorům, bez kterých bych už na motorce neseděl, Meixner & Hanuš A.s. Czech Republic, Ford AUTO IN s.r.o.,Bonmoto,TiZoona – dřevěné slidery. Dále moc děkuju super mechanikovi Šutr – Michal Čáp. Dokázal těsně před Hořicemi dát mojí Yamahu zase do formy! Díky, jedeme dál.

Yamaha YZF-R1 Aleše Nechvátala

Pavel Tomeček

  • nad 600 ccm – 5. místo / 5. místo

Ahoj, 300 Zatáček Gustava Havla je neuvěřitelná akce, na kterou se každým rokem těším. Letošní ročník přinesl novinku dvou nedělních závodů. Tento systém jezdíme v IRRC a mě osobně vyhovuje. Týden před zatáčkami jsem startoval v holandském Hengelu. Do první kvalifikace jsem jel se stejným nastavením, jako v Holandsku. Od začátku jsem měl čistou trať a mohl zajíždět rychlá kola, nicméně nastavení bylo na opravdu rovnou trať, která v Hořicích úplně není a neměl jsem na výjezdech stoprocentní grip. Zajel jsem čas 2:20,8, což stačilo na 5. pozici.

Do druhé kvalifikace jsme přednastavili podvozek, vše fungovalo super. Jen bylo dost rušno na trati a nemohl jsem zajet čisté kolo. Když bylo 8 minut do konce zajel jsem do depa s tím, že najdu díru, abych zajel své nejlepší kolo. To se bohužel nekonalo, protože došlo k pádu jezdce na cílovce a trénink byl ukončen. Nakonec jsem měl první trénink rychlejší, a i tak to stačilo na druhou řadu a 6. místo.

První závod jsem odjel, bez vážnějších komplikací na 5. místě. Popravdě jsem moc nebojoval, spíš jsem si držel tempo a snažil se dojet v pořádku. Tomáš Borovka s Alešem Nechvátalem mezi sebou suprově bojovali. Já jsem na ně lehce ztrácel a necítil jsem, že můžu jet v komfortu rychleji, tak jsem si kontroloval záda a dojel si pro páté místo. Druhý závod probíhal podobně, kdy jsem dojel zase pátý. Jsem rád, že jsem dokázal bezpečně zajíždět stabilně časy pod 2:20, což se mi při Zatáčkách nikdy nedařilo a na pátém místě jsem při Zatáčkách také ještě nebyl. Za mě skvělý závodní víkend! Děkuji všem za podporu!!!

Jiří Petrla

  • nad 600 ccm – 8. místo / 7. místo

Zdravím všechny fanoušky Road Racingu a milovníky Hořic. Tento závodní víkend vždy byl a bude něčím výjimečným, tato nádherná, respektovaná trať má obrovské kouzlo a já si ji zamiloval od prvních kol v roce 2013. Přípravy na letošní ročník 300 Zatáček Gustava Havla byly obrovské, nic jsem nechtěl podcenit, po komplikacích ve Starém městě, se od EWC týmu Mercury Racing pořídily ráfky, ať se můžeme rozhodovat s výběrem pneumatik na poslední chvíli. Nová zadní mokrá za zničenou ze Slováckého okruhu a kompletní sada nových slicku na moji Červenou Karkůlku od firmy Moto-Pneu.cz Lukáše Poláčka. Vše nabaleno do dodávky a ve čtvrtek odpoledne jsme na místě, které bylo pro nás rezervováno. Stavba zázemí, pár pozdravů známých tváří, procházka s Meggynkou a spinkat.

V pátek již klasické přejímky, které víceméně proběhly bez komplikací, pouze jsme doplňovali pěnu do nádrže.S policejním doprovodem odjezd na autogramiádu, pak tradiční kolečko po okruhu a zpět do depa. Sobotní kvalifikace začaly parádně, krásné počasí a první rozhýbání proběhlo standardně. Připravil jsem si místo a zajel dvě nebo tři rychlejší kola a jedno vyšlo s časem 2:24, což vypovídalo prozatím na 7. místo a panovala spokojenost. Plán byl samozřejmě tak dvě vteřinky stlačit v druhé kvalifikaci. To se bohužel nepovedlo, i když jsem měl rozjeto minimálně tři rychlejší kola, kdy mě postupně vyvážel Marek, Didi a Kamil, tak bohužel jsme vždy ke konci kola dojeli pomalejšího jezdce,kterého jsem nebyl schopen předjet hned a čas tím pádem nevylepšil. To mě bohužel o pár desetin stálo dvě pozice a pro nedělní dva závody jsme startovali z 9.místa. Byl jsem zklamaný, chtěl jsem udržet druhou řadu, druhá kvalifikace se prostě nepovedla a navíc z důvodu pádu jednoho z jezdců,byl trénink zkrácen.

Na neděli jsme připravili nové pneumatiky s tím, že na nich pojedeme oba závody. Počasí vyšlo nádherné. Přijela mě opět do Hořic podpořit moje máma s bratrem Richardem. Tak teď už k závodům. V prvním jsem brutálně pokazil start, nejen že jsem zaspal, ale i špatně pracoval se spojkou a hodně jezdců mě začalo předjíždět, nejblíže Martin Sucháček, se kterým jsme si škrtli řídítky. V této situaci jsem děkoval mechanikovi Kubovi za perfektně uchycený kryt brzdové páčky. Sjíždíme do města a při podřazovaní mi vypadl kvalt, další dva jezdci na výjezdu přede mnou. To už mi vážně zrudlo bělmo, pohyboval jsem se v tuto chvíli na nějakém 17. místě a začala stíhací jízda. Postupně jsem začal kluky předjíždět zpět, hodně jsem na to tlačil a prokousal se postupně až na 7. místo, což mě stálo spoustou sil, které mi trochu chyběly na konci a v poslední zatáčce mi Andreas Gangl předjetí vrátil. Já již neměl sílu jeho útok odrazit a první závod dokončil na 8. místě s nejlepším 6. tým časem na kolo 2:20,8, se kterým jsem byl spokojený.

Do druhého závodu byl cíl lépe odstartovat, vylepšit pozici v cíli a i čas na kolo. Chtěl jsem se pokusit zajet čas pod vysněných 2:20. Start se povedl lépe, dole ve městě ovšem padá Kamil Holán. Než jsem se znovu chytil, šel přede mě Patrik Vostárek a byl tedy na 10.místě. Pár kol jsem se držel za Ganglem, Haslingerem a Vostym, pak jsem začal zrychlovat a podařilo se mi během jednoho kola předjet všechny tři a prokousal se na 7. pozici. Poté jsem začal klukům ujíždět a dotahovat Amber Bloemharda na 6. pozici. Poslední dvě kola už jsem byl nalepený na něm a chystal si předjížděcí manévr. Ten jsem ovšem zvolil špatně, na brzdy dolů z kopce, kde na vnitřku zatáčky jsou velké nerovnosti. Jdu před něj, bohužel jsem nedokázal motorku na nerovnostech zalomit do zatáčky a byl lehce delší, abych neupadl. Amber Bloemhard mi to okamžitě vrátil a pak nasadil krásné tempo, zajel svoje nejrychlejší kolo závodu a já již nebyl schopen nikde bezpečně zaútočit. Dojel jsem tedy na 7. místě těsně za holandským závodníkem s vylepšeným opět šestým nejlepším časem na kolo 2:20,1 s. Nebylo to sice pod 20, ale jsem spokojený. O dvě vteřiny posunut osobní rekord na této trati a již v květnu svědčí o tom, jak perfektně jsme letos s BMW připraveni a už teď se těšíme na další závody, které se konají příští víkend 1. – 2. 6. v Kopčanech na Slovensku, kam vás všechny zvu. #27 .

Chtěl bych ještě poděkovat za podporu Ford AUTO-IN, PNEU-MOTO.CZ, RST Vágner sport, Duchna foto,Fabošovcům, Nehasilovcům, Burešovcům, Hanakovcům, Terličákům a kamarádům Kubovi a Mariovi, mamince a bráchovi s rodinou, že letos vůbec mohu jet a za motivaci. Cítím to z vás a kvůli vám mě to stále drží u toho, co miluji a to je Road Racing. Také bych rád doplnil zvláštní poděkování za nádherný víkend, oporu a deštník na gridu mojí nové přítelkyni Šarlot.

Jiří Petrla

Patrik Vostárek

  • nad 600 ccm – 9. místo / 10. místo

Hořice jsou jeden z nejlepších víkendů v roce,co se dá zažít. Závod, který není pro všechny. Zavřít město na víkend a jít závodit mi přijde naprosto super. Motorka mi padla do ruky skvěle, jediné co mě trochu omezovalo, bylo řazení s jedničkou dolů. Samozřejmě později, když už jsem se blížil k časům 2:22, mi přestal vyhovovat zadní tlumič a výkon motoru do kopce. Fyzicky jsem na tom byl špatně, protože na jízdu s takovým přetížením se nedá moc mimo sedlo natrénovat.

Dan Vysloužil

  • nad 600 ccm – 15. místo / 13. místo

Víkend 18. – 19. května byl letos motocyklovým svátkem na nejprestižnější přírodní dráze v Hořicích. Ještě týden před jeho konáním jsem zvažoval, zda jet. Nakonec mě přesvědčila mezinárodní účast a nově dvouzávodový formát nedělního dne. Atmosféra fanoušků a nespočet přátel mne nakonec utvrdila v tom, že musím bojovat i přes trvající komplikace s motocyklem. 300 ZGH byl letos první podnik, kde jsem na vše okolo motocyklu nebyl sám. Účast mechanika a blízkých přátel mi odlehčila celý víkend. Sobota pro mě nezačala nejlépe a první kvalifikační trénink jsem musel z bezpečnostních důvodů vynechat. V druhé kvalifikaci jsem odjel 7 kol. Následně byl trénink kvůli havárii v Kudrnáčově zatáčce zastaven červenou vlajkou. Hořickou trať znám poměrně dobře a byl jsem si vědom všech faktorů ovlivňujících konečný výsledek. V kvalifikaci z toho bylo 16. místo.

V neděli se na gridu vyskytla podívaná, jakou žádný jiný podnik nenabízí. Množství jezdců, podpora špičkových týmů a atmosféra fanoušků jsou devizou hořických závodů. První start jsem absolvoval ze čtvrté řady. Do závodu jsem vyjel s myšlenkou maximálně si ho užít a pokusit se zabojovat o pomyslné bodové umístění. Po rozvržení sil pro celý závod a následných dvou krizových situacích mi zadní obutí dalo signál slevit z mých nároků. Vědom si druhého závodu a mé situace dojíždím na 15. místě. Na zdejší dráze byl motocykl díky podvozku dost neklidný. Bohužel jsem neměl k dispozici převod, kterým jsem ten stávající chtěl nahradit. Po poradě mechanik obul novou zadní pneumatiku.

Do druhého závodu jsem se těšil. Start se celkem povedl a já se snažil držet tempo s kluky přede mnou. Na výjezdu Pod Borkem mě při pádu Kamila Holána předjel Martin Sucháček. Zprvu jsem se nedokázal čistě koncentrovat na jízdu. Myslel jsem, že bude závod skrze zmíněnou nehodu zastaven. Nebyl to vůbec hezký pohled. Celou situaci jsem vyhodnotil přesně naopak a pokračovalo se v plném tempu. Zrovna, když jsem se dostával do rychlejšího tempa, předjel mě Dirk Kaletsch na Ducati. Nakonec jsem mu předjetí vrátil a dokázal se přiblížit k Hannu Brandenburgerovi, který stahoval Martina Sucháčka. Závod to byl dobrý a na motorce jsem se cítil lépe, než v první jízdě. Bylo tomu kvůli změně stylu jízdy v úsecích, kde se mi motorka hrozně vztekala. Druhý závod jsem dokončil na 13. pozici. Čas jsem si vylepšil na 02:25,003, s čímž jsem byl relativně spokojený. V dané situaci a na daném místě jsem zajet lépe nemohl. Ve zdraví odjíždím z Hořických zatáček a nyní se budu soustředit na další závod v Kopčanech.

Díky za rozhovor EVA-MOTO.com, dále díky všem fanouškům, kteří mě přišli podpořit, rodině, sponzorům, bez kterých bych se vůbec nemohl závodů zúčastnit: DOPRAVA SILNICE, Motokšeft Brno, EURO NÁŘÁDÍ, Jihomoravský kraj, MOTOPOINT, LKD DESIGN.

Dan Vysloužil

Luboš Jelínek

  • nad 600 ccm – 24. místo / závod nedokončil

Na legendární road racingové závody 300 ZGH jsme vyrazili ve čtvrtek ráno a vzali to přes Dvůr Králové ,kde na nás čekal brácha Roman s rodinkou a společně jsme zašli do ZOO načerpat sílu na nadcházející náročný víkend. Po procházce zakončené obědem jsme již vyrazili směr Hořice, kde jsme měli místo uprostřed louky u Kudrnáčovky a drželi fleky klukům Vajnerovým 600+1000 s bosem Jindrou Slavíkek a dalším kamarádům Petrovi Pikymu Šípkovi, Jirkovi Černému, Pepčovi Routovi a Tondovi Simírovi Šindelářovi, se kterým jsme začali připravovat zázemí.

Po zakončení příprav jsme se odebrali k již klasickému čtvrtečnímu rozjímání a to v restauraci v kempu, kde se již sledoval hokejový zápas našich. Nálada byla výborná a bylo veselo. V pátek jsme absolvovali formální a technickou přejímku a po dolepení čísel na bok bylo vše v pořádku a v odpoledních hodinách jsme vyrazili do prostor muzea Czech Road Racing, kde probíhala autogramiáda a příjemné setkání jezdců a všech kteří se rádi účastní závodů silničních motocyklů. Po zhruba hodině jsme se vrátili do prostor kempu a provedli drobné úpravy motocyklu a čekali na příjezd Pepči, který měl za úkol přepravu Romči z Poděbrad.

V sobotu ráno nás čekalo příjemné počasí a vyrazili jsme zkouknout první tréninky, kde v jednom z nich jel i náš kamarád Pešouš, který zajel parádní víkend. Poté už jsme se připravovali do prvního tréninku, který byl dost o seznámení s novým motocyklem a který jsme dokončili na 22. místě. Čas 2:35,358 a byli spokojeni. Do druhého tréninku jsme nastoupili s obvyklým cílem porychlit, což se o 2 vteřiny podařilo, ale mohlo být lépe, protože v nejrychlejším kole přišla červená vlajka a trénink byl ukončen. Celkově jsme se po 1+2 kvalifikačních jízdách umístili na 24. místě a čas 2:35,358 z 28 startujících.

Na neděli byly naplánovány dvoje závody 600 +1000, tak jsme startovali nezvykle již v 11:40. Start se povedl celkem dobře, ale v průběhu jsme se propadli o cca čtyři pozice a závod dokončili na 24. místě a čas 2:36.310. Do druhého závodu jsme upravili nastavení trakce, což bylo dobře. Start se povedl, ale po ujetí dvou kol při podřazení na čtyřku u křížku se motorka chovala jako při neutrálu a než jsem stihl zpátky zařadit pětku (trojka by byl jasný pád v náklonu a bez kvaltu do lesa), tak se dvakrát seklo zadní kolo, což opravdu nebylo příjemné. Toto jsem přikládal špatnému zařazení a jel třetí kolo. V tom se vše opakovalo avšak v Kudrnáčově zatáčce (obě nic moc destinace na tento problém). Poté jsem již zajel do boxu a závod pro nás skončil.

Celý víkend jsme si parádně užili. Konec nic moc, ale už to k RR patří. Když se zadaří, tak se uvidíme v Kopčanech. Poděkování patří Romikovi, Romanovi, Pepčovi, Pikymu, Jirkovi, Tondovi, Michalovi Šutrtech a Zdendovi Sedláčkovi a všem fandům a kamarádům, kteří si za námi našli cestu. Po dlouhé době jsme rádi viděli Jirku Kozelku.

Autor příspěvku: Eva

Už pár let se pohybuji v motocyklovém prostředí jako redaktorka, která přináší aktuální informace ze závodního dění různých šampionátů, ale zajímám se také o novinky motorek a vše, co je spojeno s jednou stopou.