Už nějakou chvíli se tady na FB šíří výzva pro motoristický sport, při které má nominovaný člověk deset dní publikovat bez vysvětlení fotky na toto téma. Nyní došlo i na mě a já byla také nominována. Rozhodla jsem se to pojmout po svém, tak, jako všechno. Proto tu zveřejním galerii deseti zásadních fotek mého života spojených právě s motorkami. Zároveň ke každé uvádím krátké vysvětlení, proč tomu tak je, protože si myslím, že je to tak lepší. Také jsem se rozhodla to zveřejnit tady na stránce, než na osobním profilu, ať z toho něco máte i vy, moji fanoušci :-). Musím říct, že z té spousty zážitků bylo náročné vybrat jen deset vzpomínek, když by šlo vybrat deset z každého závodního víkendu. Nominovat nebudu nikoho, protože by bylo těžké vybrat ty, co do toho nebyli ještě zapojeni, ale samozřejmě budu ráda za jakoukoliv reakci, protože nám to hezky zpříjemní čekání na sezónu.
1. Motorka pro Barbíny
Láska k motorkám u mě propukla už když jsem byla malá. Moc dobře si vybavuji tento okamžik. Tehdy jsem strašně moc chtěla motorku pro Barbíny a rodiče mi slíbili, že když budu mít na vysvědčení samé jedničky, budu ji mít. Tak tady je výsledek 8-).
2. První motorka – skútr.
Pokus o začátky na motorkách byly už dříve na upraveném pionýru, ale to mi moc nešlo a k motorkám jsem se dostala až když mi Ježíšek v patnácti nadělil skútra. Do teď ho mám a už jsme se spolu dostali i na MotoGP.
3. První setkání s Jorgem
Už jsem to někam dříve psala, ale na motocyklový sport jsem začala nejvíc koukat až co mě v televizi zaujal Jorge Lorenzo při závodech MS 250 ccm. Není divu, že bylo mým snem ho potkat a asi po sedmi letech fandění se mi to splnilo na Erasmu v Itálii. Tehdy jsem jela sama na závody v Mugellu a poté na afterparty ve Florencii, kde byl hostem. Nějakým způsobem se mi podařilo dostat do VIP zóny a tam ho potkala na živo poprvé. Zákon schválnosti zapracoval, takže po víkendu na tribunách byl vybitý foťák, takže to sotva dalo na jednu fotku a ta, co nás fotila, to ještě rozmazala. Nemusím ale asi moc rozepisovat, že to byl nezapomenutelný zážitek, po kterém jsem nemohla usnout.
4. Richard Sedlák
Kromě MotoGP mám samozřejmě ráda závody na přírodních tratích, navíc to mám blízko do Hořic, Jičína nebo Dymokur. Z pozice fanynky jsem se přesunula na druhou stranu a pro ostatní fanoušky se snažila tvořit co nejlepší články. Jedním z prvních jezdců, se kterým se skvěle spolupracovalo, byl RiČi Sedlák. Po každém závodě posílal ohlasy, fotky, videa, onboardy, udělali jsme pár rozhovorů a stali se dobrými kamarády i mimo závodní trať.
5. První akreditace na MotoGP
Nikdo by to do mě před lety neřekl, zejména češtinář ze střední školy, ale po dostudování jsem se nevydala budovat kariéru v oboru, ale šla jsem za svým snem a koníčkem. Motorky pro mě byly všechno a začala jsem psát pro web silnicnimotorky.cz. Díky veškerému úsilí jsem po pár letech získala první akreditaci na MotoGP. Bylo to pochopitelně do Brna v roce 2017, kde se rovnou povedly i první rozhovory s jezdci Grand Prix.
6. První článek v tisku
Na internetu může v dnešní době psát každý, ale dostat se do tisku, to už je větší oříšek. Mě se podařilo navázat spolupráci s těmi nejlepšími na trhu a to časopisem Motohouse. Byly to pro mě Vánoce, když právě mě zde vyšel článek o MotoGP. Všechny čísla, kde něco mám, si pečlivě ukládám.
7. Eva-moto.com, Tomáš Baťa, jezdci a fanoušci
Po neshodách jsem z bývalé redakce odešla a založila si vlastní web. Jedním z prvních předních fanoušků byl Tomáš Baťa, který okamžitě všude lepil moje nálepky. Musím mu proto poděkovat za velkou propagaci a zároveň všem jezdcům, kteří s tím souhlasili a vozí mé logo na svých strojích.
8. Robert Sobčák
Díky psaní jsem poznala spoustu lidí ze zákulisí závodů a jedním z nich je Robert Sobčák. Spolupráce začala ještě v době, kdy jsem ještě neměla akreditaci na MotoGP, ale nakonec jsme se potkali na spoustě závodů a vytvořili několik opravdu pěkných článků z MotoGP. Mít někoho, na koho je takový spoleh, je k nezaplacení.
9. Gang Hořice
Po pár letech na skútru jsem přesedlala na větší motorku a začala jezdit na delší projížďky. Většinou ale jezdím sama nebo s tátou a nikdy jsem se neodvážila někde zastavit a kecat s ostatními. O to víc v Hořicích, kde mám k trati velký respekt a nechtěla jsem tam dělat ostudu. Jednoho dne jsem se tam zastavila za kamarádem, kromě něj neznala nikoho z jeho kamarádů, takže jsem byla nejistá. První jízdu jsem se tam samozřejmě rovnou rozplácla, takže to bylo opravdu výborné ántré…. nakonec je ale pro mě hořický gang srdcovka.
10. Petr Černák
Můj osobní život jsem nikdy moc neřešila a největší radost jsem měla ze samotných závodů a prostředí závodních tratí. Spousta lidí si možná myslí, že když jsem v obležení chlapů, můžu si vybírat, ale vždy to bylo jen o kamarádství. Nakonec jsem ale v závodním prostředí poznala člověka, se kterým stálo za to zažít něco víc, než jen rozhovor…
