Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Pavel Salaba
Letošní sezóna šampionátu Open MČR a PČR na přírodních okruzích pořádající Autoklub České republiky je u konce. Pátý a zároveň poslední závodní víkend tohoto seriálu se odjel na letišti v Trenčíně na Slovensku díky spolupráci AČR, SMF, Alpe Adria a CAMS. Na základě toho se tu jela velká spousta závodů a tréninky začaly již v pátek. Petr Najman se tu spolu s týmem Buldoci opět zapojil do závodů tříd Supertwin a Supersport, kde opět potvrdil roli favorita. Ve třídě Supertwin vybojoval vítězství v obou závodech, čímž si zajistil titul mistra republiky. Ve třídě Supersport byly náročné podmínky těžké i pro jeho stroj, nicméně i tak se zapojil do boje o stupně vítězů. Nyní už je vše zase v přípravách na další závody, když Petr všechny zve na závody v Dymokurech, kde se pojede již tento víkend.
Kompletní výsledky víkendu: https://casomeric.cz/vysl.php?&lang=&view=4015
Průběžné výsledky sezóny pod AČR:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1ZZ3Zo93jReXTnIEmPnsfhvc-TkauvCpN-xjjKPz6yHA/edit?usp=sharing
Petr Najman
„Na letišti v Trenčíně nás čekal poslední závodní podnik letošní sezóny pod záštitou AČR, takže nás čekal boj o poslední body do tohoto šampionátu. Na tomto letišti jsem možná tři nebo čtyři roky nebyl, takže už jsem si moc nepamatoval, jak to tam vede. Po příjezdu jsme připravili zázemí, prošli přejímkami a vyjeli do prvních tréninků. V nich se mi jelo dobře, navíc jsme pracovali na nastavení motorek, protože jsem s těmito motorkami v Trenčíně nikdy nebyl.
Na víkend mělo být velké teplo a na letišti není žádný stín, takže trať byla hodně vyhřátá. Začaly se nám kvůli tomu projevovat problémy s chlazením, i když máme nejlepší chladiče, jaké můžeme mít. Bohužel teplota hlavně na Ducati se dostávala přes 100°C, takže jsem věděl, že s tím budu muset bojovat.
Kvalifikace se mi podařily dobře. V Supertwinech jsem získal druhé místo se ztrátou 0,020 s, takže to byl úplně minimální rozdíl. V Supersportech se mi kvalifikace moc nepovedla. Nebylo to podle mých představ a skončil jsem pátý. V sobotu se také jely první závody. Se Supertwinem jsem dobře odstartoval, ale v prvním kole se přede mě dostal Marek Červený. Chytil jsem se ho a nenechal ho ujet. Chvíli měl náskok kolem vteřiny, pak jsem to stáhl na půl vteřiny, a tak to bylo celý závod. V posledním kole jsem na něm byl už nalepený, takže jsem si říkal, že bych ho mohl zkusit předjet. Na předposlední rovinku jsem byl na jeho zadním kole, využil jsem slip streamu a dostal vedle něj. Na brzdy do posledního vracáku jsem mu to tam pustil a získal první místo. Poté zbývalo posledních asi 400 m do cíle a první pozici už jsem udržel. Tím jsem rozhodl také o titulu mistra republiky pod záštitou AČR, protože jsem si zajistil slušný bodový náskok. Nepotřeboval jsem ani tolik bodů, ale pozici jsem si tím potvrdil.
Následoval závod třídy Supersport, do kterého jsem docela dobře odstartoval. Ducati bohužel na letištní závody není moc stavěná. Je relativně těžká a obtížně se s ní jezdí situace, když se z rychlosti 250 km/h brzdí do vracáku, kde se jede na jedničku cca 30 km/h. Měl jsem problémy chodit pozdě na brzdy a držet krok s ostatními, abych vůbec dobrzdil do zatáčky. Závod jsem dojel na pátém místě, ale bojovali jsme ve skupince o stupně vítězů. Nakonec mi kluci trochu cukli, ale ve výsledku jsem byl docela spokojený. Zajel jsem to, co bylo v tu chvíli možné.
V neděli už nás čekaly jen závody, ale den byl poznamenán hlášením anonyma o bombě na slovenských letištích. Tím pádem musela policie evakuovat všechna letiště na Slovensku a my do toho samozřejmě spadli také. Závodní program byl možná o dvě až tři hodiny zpožděný, protože museli prohledat všechny stany a letiště, zda tam není ta bomba. Už jsme si mysleli, že bude rozhodnuto a že pojedeme domů. Organizační tým okolo Miloše Baláže však celou neděli přeskládal, vynechali spoustu doprovodného programu a zkrátili závody, abychom mohli zbývající závody odjet. Jeli jsme na deset kol.
Do závodu třídy Supertwinů jsem jel znovu za Markem Červeným. Nenechal jsem si ho ujet a kolem pátého kola už jsem si říkal, že bych to na něj mohl zkusit, ale nakonec jsem se rozhodl, že ještě počkám. V šestém kole se Marek Červený začal otáčet, slevil na tempu a já ho pohodlně předjel. Bohužel měl technickou závadu, takže musel odstoupit. To mě mrzelo, protože jsme si mohli hezky zazávodit až do cíle. Tímto bylo rozhodnuto a nikdo další už mě neohrožoval. Dojel jsem si v Trenčíně pro druhé vítězství.
Do druhého závodu Supersportů jsem odstartoval dobře. Poté jsem udělal pár chyb, vypadl mi kvalt a dostal jsem highsidera na výjezdu ze zatáčky, takže třetí Tomáš Svitko si přede mnou vybudoval náskok kolem dvou vteřin. To jsem celých deset kol dotahoval. V posledním kole jsem byl za ním, ale v technických pasážích nebyl prostor pro předjetí a tím, že jsem měl přehřátou Ducati na 108 °C, tak jsem se ho nemohl ani chytit na výjezdech ze zatáček, kde bych mohl využít větrného pytle. Byl to skvělý souboj, moc jsme si to užili. Sice jsem dojel na nepopulární bramborové pozici, ale bylo to pěkné až do konce. Bavilo mě to. Pod záštitou AČR jsem pak celkově skončil třetí.
Se závody v Trenčíně jsme ukončili letošní sezónu Mistrovství republiky pod AČR. Pokud se nemýlím, tak v Supertwinech bych měl být mistrem České republiky a v Supersportech bych měl být na druhém místě. Uvidíme, až vyjdou konečné oficiální výsledky. Je to skvělé, že se to takhle podařilo. Děkuji všem sponzorům a těm, co mě podporují, dále klukům, kteří mi pomohli, jako jsou Honza Nehasil, Tomáš Horutka a Petr Urik. Myslím si, že jsme si víkend užili a odvezli pěkné výsledky. Jsem rád, že po návratu do třídy Supertwin po několika letech jsem vlastně dokázal opět vyhrát titul mistra republiky. Nyní se připravujeme na další závody, které budou již tento týden v Dymokurech, kam všechny srdečně zvu.“
