Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Libufoto
Letošní sezóna českého Open MČR a PČR na přírodních okruzích pod záštitou Autoklubu České republiky pokračovala v polovině července v Dolním Hričově, kde se jelo díky spolupráci AČR, SMF, CAMS a Alpe Adria. Na letiště v Žilině se tak díky tomu sjelo značné množství závodníků. Mezi nimi byl také Petr Najman, který sem zamířil hned po návratu ze závodů IRRC ve finské Imatře. Severočeský závodník se zúčastnil opět závodů ve dvou třídách Supertwin a Supersport. Ve všech závodech bojoval o vítězství a vždy vystoupal na stupně vítězů. Tento výkon mu přinesl velice pěknou porci bodů do celkového hodnocení šampionátu.
Petr Najman
„Na slovenském letišti v Hričově se jel třetí podnik českého mistrovství na přírodních okruzích, kam jsme se opět přihlásili do obou kubatur – Superspot a Supertwin. Bylo to pro mě docela náročné, protože jsem si po příjezdu z finské Imatry ani nestihl vybalit a už jsme se chystali na Slovensko. Všechno jsme zvládli a s kluky vyrazili ve čtvrtek. Nakonec byla cesta delší než do toho Finska. Ve čtvrtek jsme se ještě snažili stihnout technické přejímky, kterými jsme bohužel úspěšně neprošli. Měli jsme problém s pěnou v nádrži. Techničtí komisaři zkoumali kamerou, zda je jí v nádrži dostatek, s čímž jsem se ještě nikdy nesetkal. Druhý den už jsme prošli technickou přejímkou a připravovali se na první trénink.
Na tomto letišti jsem jel naposledy před dvěma lety, navíc tehdy s Triumphem a Supermonem, takže jsem tu teď měl úplně jiné motorky. Vše od začátku probíhalo dobře. Nastavení jsme nechali na sucho, ani jsme nemuseli měnit převody, takže jsem jen jezdil a dostával se postupně do tempa. Většinou jsem dojížděl na druhém místě jak ve volných trénincích, tak v kvalifikacích. S tím jsme byli spokojení, protože první řada je důležitá pro dobrý start do závodu. Pátek jsme zakončili první kvalifikacemi a v sobotu nás čekali druhé kvalifikace a první závody.
V prvním závodě Supertwinů se mi nepovedl start. Dostal se přede mě jeden jezdec, který mě zdržel a Marek Červený mě díky tomu ucukl. Ve druhém kole jsem se dostal na druhé místo a chtěl začít Marka stahovat. Bohužel on v tu chvíli spadl a já získal první místo. Do konce závodu jsem si jistil záda, aby mě nikdo neohrozil a dojel si pro 25 bodů z prvního závodu. Z toho jsme měli radost. Je jasné, že tomu pomohl pád Marka Červeného, že jsme nemohli bojovat, ale to jsou závody, a to se stává.
Nato jsme vyrazili do prvního závodu Supersportů. Věděl jsem, že to bude hodně náročné kvůli vysokým teplotám. Bylo těžké z toho vedra nezkolabovat už jen v kraťasách, natož mít oblečení pod kombinézu, kombinézu, rukavice helmu, jet na motorce, kde má motor 100 °C, výfuk 300 °C a závodit na betonové ploše na letišti, kde není žádný stín. Bylo to pravdu těžké pro všechny. Do závodu jsem hůř odstartoval, protože byla velice zrychlená chvíle před startem se semaforem. Už ve chvíli, kdy odcházel pořadatel s červenou vlajkou, tak svítila světla. Nedokázal jsem se na to úplně zkoncentrovat. Po startu se přede mě dostal Wolfi Schuster a Marek Červený nám zase ucukl. Před Wolfiho jsem se dostal, ale Marek už byl daleko. Snažil jsem si pozici uhlídat a dovést důležitých 20 bodů do mistráku. To se mi podařilo, takže jsme sobotu ukončili spokojení.
V neděli nás čekal Warm Up a dva závody. Do závodu Supertwinů už jsem věděl, jak bude startovní procedura probíhat, takže jsem se na to připravil a povedlo se mi dobře odstartovat. Byl jsem hned v závěsu za Markem Červeným. Chytil jsem jeho tempo a byl schopný s ním jet v těsném kontaktu. Nechtěl jsem jít před něj, protože by to bylo riskantní kvůli nedostatku míst k bezpečnému předjíždění. V osmém kole z dvanácti se mi na jednom z výjezdů ze zatáček rozsvítila červená kontrolka se závadou trakce. Motorka dál jela, ale při každém přizvednutí předního kola hodně ubrala výkon. Byla to závada v elektronice, která se projevuje tak, že když má nějakou drobnou odchylku, tak začíná hodně zasahovat do výkonu. To mi dělala po každém výjezdu z vracáků. Kvůli tomu jsem začal ztrácet a už jsem neudržel kontakt s Markem. V tu chvíli pro mě bylo důležité dojet závod a získat body do celkového hodnocení šampionátu. Souboj jsem musel vzdát, ale dojel jsem si pro dobré umístění s velkým náskokem na jezdce za mnou, takže jsme byli spokojení.
Následoval pro mě už poslední závod na Ducati. Bylo to už pravdu velice fyzicky náročné. Do závodu jsem dobře odstartoval a ujal se prvního místa. Dvě kola jsem vedl, ale poté mě Marek Červený předjel na brzdách v zadní pasáži trati. Snažil jsem se s ním držet kontakt, navíc jsme společně ujížděli ostatním za námi. Zvolil jsem jistotu, protože byly podmínky opravdu šílené. Udržel jsem klidnou hlavu, dojel na druhém místě a získal dalších dvacet bodů.
V součtu závodů jsem skončil v AČR celkově první v Supertwinech a druhý v Supersportech, získali jsme čtyřicet pět bodů do Supertwinů a čtyřicet bodů do třídy Supersport v bodování mistráku ČR. Za mě to byl podařený víkend, motorky nám fungovaly, a kromě té elektroniky u Aprilie v druhém závodě jsme neměli žádné problémy. Bohužel zmíněná závada elektroniky je bolístkou u všech Aprilií. Potýkají se s tím všichni a nikdo neví, co s tím.
Na závěr chci moc poděkovat klukům, kteří mi celý víkend pomáhali, jmenovitě Honzovi Nehasilovi, Matysovi Vlachovi, Peťovi Urikovi, všem mechanikům a týmu Buldoci, kteří mi připravují motorku do Supertwinů a zázemí. Zároveň také velké díky všem mým sponzorům. I přes ty těžké podmínky jsme si víkend užili, v týmu byla sranda a už se těšíme na poslední podnik českého mistráku pod Autoklubem, který bude na letišti v Trenčíně. Tento týden mě čeká pauza a příští týden odjíždím do Chimay na další podnik IRRC.“
Fotogalerie
