Zdroj: Tisková zpráva
Letošní sezóna mezinárodního road racingového šampionátu (IRRC) pokračovala první červencový víkend ve finské Imatře. Petr Najman si na legendární trati v roce 2022 přivodil těžké zranění ruky, které mu následně ovlivnilo další postup v kariéře. Nyní se po dvou letech vrátil zpět na místo a všichni byli zvědaví, jak se s osudným místem vypořádá. I přes to, že tu loni nezávodil, dokázal se od začátku všech tréninků držet mezi nejlepšími. V prvním závodě si jezdec týmu Laserscanning Europe by PSB Motorsport nakonec připsal body za třetí místo v IRRC a ve druhém by to dopadlo podobně, ale ze závodu ho vyřadila technická porucha. Nyní se připravuje na závody českého mistráku v Hričově a poté na další kolo IRRC, které se pojede v belgickém Chimay.
Petr Najman
„Ve Finsku nás čekaly třetí závody IRRC. Před víkendem jsem byl docela nervózní, protože jsem se tam zranil a kvůli dalšímu zranění jsem musel vynechat i loňské závody. Byl to pro mě návrat po dvou letech. Tým vyrazil trajektem z Německa a já tam přiletěl od nás, protože to byla nejlepší varianta. Na začátku závodního víkendu jsme tradičně prošli přejímkami a rozhodli se zúčastnit i tréninků ve třídě Open, abych měl více času a prostoru si na trať zase zvyknout.
V pátek jsme měli první seznamovací tréninky. Trať mě opět překvapila, jak je rychlá a v některých pasážích, např. v alejích, dost úzká. Musel jsem si na to zvyknout, ale hned ve druhém tréninku jsem se dostal na slušný čas. V sobotu měly být na programu dvě kvalifikace a první závod. V ranní kvalifikaci jsem si zajel osobní rekord oproti časům před dvěma lety, kdy jsem tam vyhrál závod. Do druhé kvalifikace se bohužel zhoršilo počasí a bylo jasné, že budou rozhodovat první zajetá kola. Šlo navíc o první kvalifikaci do IRRC, takže bylo důležité zajet co nejlepší kola. Bohužel se mi nepodařilo navázat na časy zajeté v první ranní kvalifikaci ve třídě Open. I přes to jsem zajel čas 1:56,3 a získal třetí místo, takže jsme si splnili cíl – tím je vždy se dostat do první řady na startu. Závěr kvalifikace ovlivnilo špatné počasí, protože začala přicházet bouře. Na cílové rovince, kde se jede kolem 270 km/h, se mi stala nebezpečná situace. Na hrbolu se mi odlehčilo přední kolo a zrovna na volném prostranství, kde bylo dost vody, do mě z boku foukl silný vítr. Zavřely se mi řídítka a odfouklo mě to asi jeden metr do strany. Lekl jsem se toho, protože jsem tohle nikdy nezažil. Zajel jsem proto do boxu. Následně se podmínky ještě zhoršily, přišla velká bouře a kvalifikace byla stejně ukončena červenou vlajkou. Bouře přešla, hned vysvitlo sluníčko a bylo jasné, že trať oschne.
Do závodu jsme nastoupili na suchou trať. Do závodu jsem dobře odstartoval, možná i díky dobré vzpomínce z minulosti. Pohyboval jsem se kolem čtvrtého místa, ale hned po startu se přijíždí do míst, kde jsem dříve spadl a celý víkend jsem tam jezdil opatrně. Tam mě předjel Gary Johnson a ještě jeden soupeř a já se propadl na šesté místo. Musel jsem se probojovávat zpátky, ale bylo to těžké, protože tihle kluci jsou rychlí a trochu mi ucukli. Poté jsem se dotáhl na Marka Červeného a dvě kola před cílem jsem ho předjel. Pozici jsem si udržel až do cíle, takže jsem první závod dokončil na pátém místě celkově, ale byly tam dva starty na divokou kartu, takže na třetím místě v IRRC. S tímto výsledkem jsme byli spokojení, protože jsme získali slušnou porci bodů. Tím pro nás skončil sobotní program.
Kvůli počasí nám v neděli přesunuli druhý závod už na ráno, protože mělo být hezky a poté se mělo počasí zhoršit. Nedělní program jsme tak rozjeli my se Supersporty IRRC. Start se mi opět povedl a opět jsem se pohyboval kolem 3. – 4. místa. Znovu se opakoval stejný scénář, kdy mě kluci předjeli v té „mé“ zatáčce. Poté jsem jim předjetí hned vrátil a držel jsem se na čtvrtém místě, těsně za třetím. Bohužel závod byl kvůli pádu přerušen červenými vlajkami. Jeden finský závodník, který měl už loni jiný incident, tentokrát sestřelil Sebastiana Frotschera. Sebastian skončil v péči lékařů, utrpěl těžká zranění, ale naštěstí byl stabilizován a nyní byl již propuštěn z nemocnice. Všichni na něj myslíme a přejeme mu brzké uzdravení. Kvůli tomu byl náš závod restartován. Po restartu jsem na tom byl víceméně stejně, opět jsem se držel kolem 4. místa a byl v kontaktu s třetím Markem Červeným. Závod byl restartován na šest kol, ale ve čtvrtém kole na mě problikla kontrolka tlaku mazání. Ta okamžitě zhasla, ale poté, na výjezdu z jedné šikany, se kontrolka rozsvítila napořád. Raději jsem motorku zastavil, aby nedošlo k větší poruše motoru.
Bohužel mě z druhého závodu vyřadila technická závada ve chvíli, kdy jsem mohl opět získat třetí místo v IRRC. To by byl skvělý výsledek po návratu na tuto trať, ale techniku bohužel neovlivníme. Naštěstí je to jenom technika a neskončil jsem závod kvůli pádu nebo zranění. Jsem rád, že jsem Imatru po dvou letech zvládl takovým způsobem a ve zdraví se vrátil zpátky domů. Navíc jsem si o jednu vteřin zlepšil čas a celou dobu držel krok vpředu s těmi nejrychlejšími. S víkendem jsme spokojení a jedeme dál. Teď už se chytáme na závody českého mistráku ve slovenském Hričově. Neměl jsem moc času se aklimatizovat a už se zase balíme na další závody. Za dva týdny nás pak čeká další závodní podnik IRRC v belgickém Chimay. Bude to nabitý program, ale věřím, že tým udělá všechno proto, aby dali motorku do pořádku.
Letos nás bohužel trápí technické závady, ale je to dáno tím, že se v IRRC neřeší omezení nových Supersportů. Všude ve světě jsou dána technická pravidla, aby se vyrovnal výkon starších a nových Supersportů. Je to na zamyšlení, aby to pořadatel začal řešit. Řeší se to ve všech šampionátech ve světě, v mistrovství světa, v českém mistráku, v Alpe Adria, v IDM, jen v IRRC ne. Tým pro motorku dělá opravdu hodně, vždycky je perfektně připravená, ale jsme na hraně jejích možností, abychom mohli konkurovat Supersportům nové generace, která ale nemají žádná omezení. Je těžké dohnat výkon Yamahy R6 s Ducati 955 nebo Triumphem 765, GSXR 750 atd., když nejsou omezené. V IRRC by nám stačilo dojíždět na podobných pozicích, jaké dojíždím a bojovali bychom o nejvyšší příčku celkově. Teď se bohužel potýkáme s technikou, že to někdy nevydrží. Jsme v půlce sezóny a věřím, že nás ještě čekají dobré závody. Závěrem chci týmu a všem sponzorům poděkovat za jejich práci a podporu a rád bych všechny fanoušky pozval na závody v Hričově.“
