Zdroj: TZ, Foto: Milan Kubín
Belgické Chimay o uplynulém víkendu odstartovalo letošní sezónu Mezinárodního road racingového šampionátu (IRRC). Už do loňské sezóny se chystal nově naskočit Petr Najman, který přešel do třídy Supersport, ale na svůj start jako pravidelný jezdec si nakonec musel počkat až do tohoto roku. Po odloženém Hengelu a zrušené Imatře se sezóna IRRC rozjela až na konci července v Belgii. Petr Najman tak poprvé naostro a na svém Triumphu vyzval konkurenty z Evropy a nedopadl vůbec špatně. Celý víkend okamžitě bojoval o přední příčky a v kvalifikaci si vyjel druhé místo na startu.
V prvním závodě bohužel při boji o vítězství přišel highsider, ale díky kvalitnímu vybavení se Petrovi nic nestalo a mohl odstartovat i do druhého závodu. Ani zde nebylo k pádu daleko, ale nakonec z toho bylo zasloužené umístění na stupních vítězů. S týmem budou nyní pracovat hlavně na zlepšení nastavení motorky pro příští domácí závody, které se pojedou v Hořicích od 14. do 15. srpna.
Petr Najman
„Po loňském zklamání, kdy jsme byli přihlášeni do IRRC 2020, se konečně podařilo jet na závody IRRC do belgického Chimay jako stálý účastník třídy Supersport. Na závody jsme vyrazili už ve středu, abychom zvládli dlouhou cestu. Na místo jsme po třináctihodinové cestě dorazili ve čtvrtek a vše si připravili na víkend. V pátek jsme zdárně bez problémů prošli technickými přejímkami, proběhlo školení jezdců a výhodou bylo, že trať jsem znal z předchozích let. Kromě účasti v IRRC jsem si připlatil tréninky do Benelux Trophy, abych toho více najezdil, protože to pro mě byl první velký road racingový závod se Supersportem.
První trénink jsem odjel v Belenux Trophy a kvůli tomu, že večer pršelo, tak trať byla napůl suchá a napůl mokrá. Jeli jsme na mokrých pneumatikách, takže jsem jel v klidu a snažil se hlavně rozhýbat. Celkově mi to dalo na druhé místo. Následovala první kvalifikace na IRRC, kde už se jelo na suchých pneumatikách. Kvalifikace se mi povedla, byl jsem druhý s pěkným časem na kolo 1:44, ale první jezdec jel kolem 1:42, takže nám odskočil. Proběhly nějaké změny nastavení převodu a podvozku a šli jsme do druhého tréninku Beneluxu. Zde se mi čas nepodařilo zlepšit, pořád jsem jezdil kolem 1:44 na kolo, ale stále to bylo na druhé místo. Následovala hlavní kvalifikace IRRC, do které jsme nasadili novou zadní pneumatiku. Hned se mi podařilo zlepšit čas na 1:42,5, což byl čas, se kterým se před pár lety vyhrávaly závody. S tím jsem byl spokojený a druhou kvalifikaci jsem vyhrál. Po kombinaci časů obou kvalifikací byl nakonec o desetinu vteřiny rychlejší Francouz Pierre Yves Bian a já byl druhý na roštu. Výsledky kvalifikace ukázaly, že závody budou velice vyrovnané, protože nás prvních pět bylo v jedné vteřině.
Do závodů Benelux Trophy jsem nenastupoval, využil jsem jen tréninků a tak jsem se připravoval na první závod IRRC. Start se mi podařil a hned jsem se držel za Pierrem v těsném kontaktu. Třetí jezdec za námi ztrácel kontakt a postupně se za mnou vytvořila mezera několika vteřin. Bohužel jsem měl od začátku problémy s gripem zadního kola. To se mi už projevilo ke konci kvalifikace, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornost. V závodě to byl velký problém, při nájezdech do zatáček jsem měl hodně neklidnou motorku a pořád mi šlo kolo do smyku. Stále jsem se to snažil kontrolovat, ale nešlo jet jinak, abych neztratil kontakt s Pierrem. Srdce závodníka mi totiž říkalo, že musím jet s ním a bojovat a ne se jen vozit, protože jsem na něj měl. Bohužel v pátém nebo šestém kole jsem při výjezdu z retardéru dostal highsidera, který nešel ustát. Spadl jsem z druhého místa, které slibovalo souboj o výhru. Naštěstí se mi nic nestalo, nafoukl se mi airbag a motorka byla jen lehce potlučená. Bohužel i tak kvůli mě zastavili závod, protože měli traťový komisaři strach, aby mi něco nebylo. Prohlédl mě lékař hned na místě a poté mě ještě převezli do medical centra, kde mě udělali další vyšetření. Mám jen naraženou ruku a pár modřin, ale jsem rád, že se mi nestalo nic víc. Motorka byla odřená a měla zlámaná řidítka, což byly lehké věci, které dal tým do pořádku. Přezuli jsme na nové pneumatiky a chystali se na nový závod. I psychicky jsem se cítil dobře, takže nebylo nic, co by mě limitovalo do druhého závodu.
Start do druhého závodu se mi podařil a jel jsem na prvním místě, ale na rovině mě předjel zase Pierre. Opět jsem se za něj pověsil a jeli jsme spolu čtyři kola. V pátém kole zase přišlo varování, opět menší highsider na výjezdu z retardéru. V tu chvíli jsem si řekl, že potřebuji také získat nějaké body, takže jsem lehce zpomalil a nehnal se za Pierrem. Na výjezdu z dalšího retardéru jsem dostal další highsider, takže jsem znejistěl. Díky tomu se ke mě dotáhl Ilja Caljouw, který mě předjel. Jel jsem s ním v kontaktu, ale v jedné zatáčce jsme měli málem kolizi a já byl kvůli tomu delší. V tom mě předjel Christian Schmitz, takže jsem byl najednou čtvrtý. To mě naštvalo, že z toho, jak jsem byl schopný jet o první místo, jsem byl čtvrtý a neměl možnost bojovat vpředu. Zkusil jsem jet jinak a získávat čas na jiných místech, takže se mi podařilo se dotáhnout na Christiana. V předposledním kole jsem se ho chystal předjet, ale nakonec přede mnou dostal také highsidera a byl jsem rád, že jsem do něj nevrazil. Nakonec jsme jeli vedle sebe a přišel moment, kdo první zabrzdí do zatáčky. Hodně ostře jsme tak naletěli do retardéru, ale nakonec jsem získal třetí místo a to jsem udržel až do cíle. Měl jsem na dosah také Ilju, ale limitovala mě nejistota ohledně gripu. Nakonec jsem rád, jak to v rámci možností dopadlo.
S víkendem jsem spokojený vzhledem k tomu, že se mi podařilo čas na kolo stáhnout z 1:44 na 1:42,2, se kterým to bylo na vítězství. Dále si odvážíme spoustu nových zkušeností s velkými evropskými závody. Rychlost nám nechybí a máme na to jet s prvními. V IRRC mají všichni vyladěné motorky na velice vysoké úrovni, a proto musíme zapracovat hlavně na jejím nastavení. Změnil jsem kubaturu a více než rok jsme sbírali zkušenosti jen z autodromů a teď nám chybí hlavně zkušenosti a data z přírody. Byl to po dlouhé době závod road racingu, takže budeme pracovat na nastavení a přizpůsobení motorky na přírodu, protože nás v srpnu čeká nejhezčí evropský podnik v Hořicích.“
