O uplynulém víkendu se rozjela nová sezóna MotoGP a bohužel se u mě tentokrát neobjevilo tolik informací, co obvykle. Důvod je prostý – nemám na to dostatek času, jako dřív. Nechci si stěžovat, ale faktem je, že vzhledem k dlouhodobě nepříznivé situaci v tomto odvětví jsem si musela najít novou práci. To se naštěstí podařilo, ale práce je časově náročná a také se toho musím hodně učit. Většina z vás to ví, zacvičuji se na strojvedoucí osobní dopravy.
Web eva-moto.com rušit nebudu, ale nemůžu mu věnovat tolik hodin, dní a nocí, jako v jiných sezónách. Už loni to hodně pokulhávalo a nechci „rozdělat víkend“ a pak ho nedokončit. Vždycky jsem zastávala heslo, když něco dělat, tak pořádně a naplno. Nemám ráda polovičatou práci a ze závodního víkendu napsat něco opožděně anebo jen sem tam něco nechci…
Dál sem chci dávat aktuální reportáže a fotky ze závodů, kterých se zúčastním – pokud něco vůbec vyjde… Jezdit na závody, dělat rozhovory, psát a fotit aktuální dění mě vždy bavilo nejvíce a také to mělo největší ohlas od vás. Vzhledem k tomu, že více než rok člověk na závody nemůže a letošní sezóna nevypadá o moc lépe, zajímavého vlastního obsahu moc vytvořit nejde.
Určitě jsem moc ráda, že jsem si splnila sen a byla součástí motocyklového světa.
MOC DĚKUJI VŠEM
za přízeň, spoustě jezdcům a pořadatelům za spolupráci, fanouškům za čtení článků a motivování se dál zlepšovat. Věřím, že moje články byly přínosem. Za ty roky to byla spousta probděných nocí, ale také nepřeberné množství krásných zážitků a vzpomínek.
Velice si vážím toho, že se podařilo navázat několik spoluprací, které myslím, že fungovaly dobře. U úplného zrodu mého psaní byl tehdy web Silnicnimotorky.cz, takže klukům zakladatelům patří díky za to, že mi dali šanci a z původní brigády a psaní pár článků ohledně Moto2 a Moto3 se z toho stala práce na plný úvazek. Dále moc děkuji časopisu Motohouse, který mi dal šanci u nich publikovat již při mém fungování pro zmiňovaný web a bylo jim jedno, že jsem „od konkurence.“ Díky této spolupráci jsem se mohla dostat na závody MotoGP a vznikla spousta parádních rozhovorů. Dále děkuji bratrům Smržovým, kteří mi velice pomohli, když jsem začínala být novinářkou na volné noze. Psaní pro Smrž Racing a komisi silničních závodů motocyklů u Autoklubu České republiky byla velice cenná zkušenost, kdy jsme se společně snažili zvýšit povědomí o našem milovaném sportu.
Ráda také vzpomínám na to, když mě oslovili Michal a Filip Salačovi a mohla jsem pár let spolupracovat se stoupající hvězdou Filipem. Nyní už je pod křídly AČR a snad se ve velkém světě udrží co nejdéle. Velice zajímavý skok pro mě byl k rallye Dakar. Spolupráce s Ondrou Klymčiwem byla jako na houpačce, když se těžce zranil a najednou se už nepsalo jen o tom hezkém a parádních výsledcích, ale o postupné rekonvalescenci. S velkou výzvou jsem se poprala díky týmu RTR Projects, kdy jsem na sezónu zavítala do závodního prostředí automobilů KTM.
Jak všichni víte, kromě závodů nejrůznějších mistrovství světa jsou mému srdci velice blízko závody na přírodních okruzích. Právě tyhle závody byly jedny z prvních, které jsem pravidelně navštěvovala a postupně jsem poznala spoustu parádních lidí jak z řad pořadatelů, kolegů novinářů, tak jezdců. V posledních sezónách to také vyústilo ve spolupráci s Petrem Najmanem, který má za sebou skvělé výsledky a má našlápnuto v tom pokračovat i v dalších letech. Tahle závodní rodina mi v tuhle chvíli asi chybí nejvíc a snad aktuální situace tyto závody nepohřbí napořád…
Na závěr chci také poděkovat společnosti Přípojky s. r. o., u kterých můžu můj web provozovat a zároveň je můžu všem doporučit za skvělý přístup k zákazníkovi.
Pokud by vás někoho zajímalo si sem tam přečíst něco z prostředí železnice a mého učení, čas o času zveřejním článek tady: https://strojvedouci.eva-moto.com/
Život jde dál, člověk musí z něčeho žít a někdy se dostane do situace, že musí některé priority přehodnotit. Motorky byly, jsou a budou nadále součástí mého života, i když teď už zase asi víc jen z pohledu fanynky.
