Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Milan Kubín
Druhý květnový víkend se na přírodním okruhu v Hořicích v Podkrkonoší odjel 62. ročník legendárního závodu 300 zatáček Gustava Havla. Závodů se tradičně zúčastnil i Petr Najman, který díky svým předchozím výsledkům patřil mezi favority víkendu. Petr svou roli dokonale potvrdil, když si v obou svých třídách – Supersport a Supertwin – vyjel pole position. Svou rychlost prokázal i v závodě Supersportů. Ten vyhrál s velkým náskokem a co víc, zajel nový rekord trati a prakticky celý závod jel v tempu na hranici loňského traťového rekordu. Ve třídě Supertwin měl podobné cíle, ale bohužel už v prvním kole přišla technická závada a ze závodu musel odstoupit. Přesto celý víkend hodnotí velice pozitivně. Nyní ho čeká již třetí závodní víkend v řadě, a to start sezóny IRRC v holandském Hengelu. Závody v Hořicích jsme mohli sledovat živě a stejně tak by měl tento poskytovatel zprostředkovat i závody v Hengelu.
Kompletní výsledky z víkendu: https://chronovision.cz/events/95
Petr Najman
„V Hořích nás čekal další závodní víkend v řadě a já jsem se tam těšil. Tradičně jsem jel v závodech tříd Supersport a Supertwin. V Supersportech jsem jel s německým týmem PSB by Laserscanning. V sobotu jsme odstartovali do prvních tréninků. Bylo docela chladno, takže jsem se nějak nesnažil na to hned tlačit. Po půl roce na této trati jsem si to chtěl v první řadě vyzkoušet a také otestovat motorku. Nakonec se mi ale povedlo první kvalifikaci vyhrát. Poté následovala kvalifikace Supertwin, kde mi všechno fungovalo na jedničku. Zkoušeli jsme nastavení do sucha, protože jsme na tyto podmínky neměli data. Loni jsme tam jeli na mokru. Trefili jsme to a opět jsme byli první. Následovaly druhé kvalifikace. Supersporty jsme odjeli celé a já se snažil zatlačit na čas. Podařilo se mi jet asi dvě desetiny vteřiny za traťovým rekordem, který jsem tu zajel loni. Zajel jsem 2:15,9, takže jsem byl šťastný a zároveň tím získal pole position na nedělní závod. Následovala druhá kvalifikace Supertwinů, kde jsem zajel čas 2:18,7, ale tomu jsem vůbec nevěřil. Tento čas by dříve stačil na výhru v Supersportech. Traťový rekord v této třídě, který byl 2:21,6 jsem vlastně posunul o necelé tři vteřiny. Takže s tím jsem byl velice spokojený a opět jsem si o 1,2 vteřiny vyjel pole position.
V neděli mělo být hezké počasí. Sice bylo trochu chladněji, ale nebylo to nic, co by ovlivnilo závody. Začal jsem závodem Supersportů. Do závodu jsem dobře odstartoval, ale přišlo mi, že semafor svítil o něco déle, než by měl. Do toho dva jezdci ulili start a já se i po dobrém startu zařadil na nějaké třetí místo. Jel jsem za nimi a nechtěl jsem to hned hrotit, protože mi bylo jasné, že je předjedu. Trvalo mi to jedno kolo a do poslední zatáčky jsem najížděl druhý. A jak už mám ve zvyku předjíždět na startu a cíli, tak jsem tady předjel i Garyho Johnsona. Chvilku jsem s tím váhal, zda nemám počkat, ale bylo dobře, že jsem ho tam předjel. Díky tomu jsem mohl hned jet ve svém tempu a ujíždět soupeřům. Už ve druhém kole jsem zajel 2:15,4, což byl oficiální traťový rekord a ve třetím kole jsem čas zlepšil na 2:14,7, což už bylo posunutí loňského traťového rekordu o vteřinu. Poté už jsem viděl, že mám pohodlný náskok, který mi ukazoval můj tým. Trochu jsem slevil, ale pořád jsem jezdil časy kolem loňského traťového rekordu, stabilně kolem 2:15,5. V osmém kole jsme začali dojíždět lidi se ztrátou jednoho kola. Tím jsme se trochu zpomalili, ale bylo to pro všechny stejné a každý z nás je musel předjet. I tak jsem zajížděl časy mezi 2:16 – 2:18, takže jsem měl skvělé tempo. Pořád jsem si budoval lehký náskok a cílem projel s 11,5 vteřinami náskoku na druhého. Byl jsem moc šťastný, protože se potvrdilo, že loňské vítězství nebyla jen náhoda, navíc zlepšení traťového rekordu je krásný bonus k tomu. Trochu mě mrzí, že to komentátoři moc nevytáhli, protože si myslím, že je to vždycky událost, když se pokoří traťový rekord. Celkový rekord trati drží David Datzer s časem 2:12,9, takže jsem od nejlepšího času Superbiků jen o 1,7 vteřiny. Letos v závodě Superbiků zajížděli časy 2:18, což znamená, že jsem byl při letošních 300 ZGH nejrychlejší jezdec na trati a z toho mám obrovskou radost.
Poté nás čekal závod Supertwinů, na který jsme čekali celý den, protože se jel jako poslední, a navíc bylo několik zdržení. Do závodu jsem docela dobře odstartoval a jel druhý. Hned po startu jsem cítil, že není něco v pořádku. I když se mi při startu zvedlo přední kolo, tak se mi hned v zatáčkách přední kolo začalo zavírat. To bylo zvláštní a nejprve jsem myslel, že mám nějaký problém s řízením. Jel jsem dál, ale vadl výkon motorky. Poté jsem se na výjezdu z jedné zatáčky podíval skrz kapotu na přední kolo a viděl jsem, že mám červený kotouč a destičky, takže mi bylo jasné, že není závada na motoru, ale na přední brzdě. Kvůli tomu jsem byl nucen ze závodu odstoupit pro technickou závadu. To mě mrzelo, ale měl jsem za sebou asi nejlepší závod Supersportů, jaký jsem v Hořicích odjel a zároveň nejrychlejší závod, který jsem v Hořicích odjel, takže jsem byl s výsledkem moc spokojený. Zároveň časy z druhého tréninku Supertwinů ukázaly, že jsem měl dobré tempo i rychlost, že bych mohl jet rychle. Bohužel přišla závada, ale to se stává. Víkend byl jinak skvělý, neměl jsem až do té chvíle žádnou krizi ani závady, takže to hodnotím pozitivně. Na závěr chci poděkovat všem partnerům a fanouškům, kterých bylo kolem trati opravdu hodně. Bylo vidět, že mě podporují a ženou dopředu a toho si nesmírně vážím. Děkuji všem a teď už se chystám do Holandska na první závod IRRC, takže budu moc rád, když mi bude držet palce a budete sledovat živý přenos.“
