Dymokury 2018: Hodnocení závodů od jezdců

Závody v Dymokurech ukončily letošní sezónu na přírodních tratích šampionátu CAMS a jak tento náročný víkend hlavně kvůli počasí hodnotí samotní závodníci? Mám tu zhodnocení od vybraných jezdců různých kategorií, kterým tímto ještě jednou děkuji za spolupráci.

Jiří Obtulowicz – Klasik 175 ccm – 1. místo

Zdravím všechny,

Na závodní víkend v Dymokurech jsem se těšil, i když tuto trať nemám moc rád. Ani nevím proč, ale nikdy se mi tady nedařilo. I proto jsem startoval pouze ve třídě klasik 175. Do prvního tréninku jsme nastupovali brzy ráno a za deště, tak nemělo cenu se nikam hnát a šetřil jsem motorku na odpoledne. To se počasí také neumoudřilo, ale vodu mám vcelku rád, tak jsem si jel své tempo a nakonec z toho byla 1. pozice na startu.

Závod se nesl v podobně mokrém duchu. Po dobrém startu jsem jel za dvěma dvaapůlama, přes které jsem se nemohl dostat. Naštěstí v půlce závodu využili výkonu svých Yamah a lehce mi poodjeli a já si mohl jet to své. Vyšlo to až do cíle, kde jsem konečně získal věnec v Dymokurech a to dokonce zlatý. Takže za mně super víkend. Velké díky týmu a všem co nás podporují.

Stupně vítězů třídy Klasik 175 ccm: Miloš Thér, Jiří Obtulowicz a Petr Mikl

David Gilbert – Klasik 250 – 3. místo, Klasik 350 – 3. místo

Do Dymokur jsme přijeli ve středu, kdy ještě hodně svítilo sluníčko, ale od pátku už začalo hodně pršet. Já mám závody na vodě rád, takže to pro mě nebyl problém. V tréninku třídy 250 ccm to byla výzva pro mou Yamahu TD3, která nejela dobře, ale ve třídě 350 ccm moje Yamaha TR3 doslova létala. Opravdu se mi tento okruh líbí, protože je velice rychlý.

V neděli už nás čekaly závody a první byl ve třídě 250 ccm. Ten byl dobrý, dobře jsem odstartoval a tři kola se pohyboval na druhém místě za Daliborem Žiškou. Poté mě předjel Petr Šupík, kterého jsem se snažil předjet zpátky, ale málem jsem spadl. Závod se mi líbil a nakonec jsem skončil třetí. Hned poté byl závod třídy 350 ccm, do kterého jsem se kvalifikoval na třetí místo. Opět se mi podařilo dobře odstartovat a snažil jsem se zůstat s mladým Borisem. On je velice rychlý, ale oba jsme měli problém s vadnutím brzd. Poté mě předjel Josef a pěkně jsme si zabojovali. Nakonec jsem opět skončil třetí.

Příští rok se určitě vrátím, moc se mi tam líbilo a každý byl velice přátelský. David Gilbert, Velká Británie

Stupně vítězů třídy Klasik 250 ccm: Petr Šupík, Dalibor Žiška a David Gilbert
Martin Prouza a Marek Zima

Martin Prouza – 125 SP – 2. místo

Do závodů v Dymokurech jsem se přihlásil do tříd 125 SP a poprvé na Twina. V sobotních trénincích nás provázely dešťové přeháňky. V prvním tréninku ve dvackách jsem si osahával trať, mokré pneumatiky a nakonec ho dokončil na 7. místě, ale na čelo jsem docela ztrácel. Na druhý trénink jsme změnili nastaveni motocyklu, chytil jsem se kluků a podařilo se mi stáhnout ztrátu na prvního lehce přes vteřinu a dokončit na 5 místě.

Na nedělní závod bohužel v noci pršelo a dráha nestihla oschnout, takže to byla celkem loterie, jaké zvolit pneumatiky. Vybral jsem suché, povedlo se mi zvolit správný převod a pomohlo otryskání motoru, který Péťa Adamec naladil perfektně. Po úvodních kolech trať ještě klouzala, tak jsem jel velmi opatrně. Jakmile začala trať osychat, přitáhl jsem se do boje o pódiové umístění a poté na čelo závodu. Bohužel závod rozhodovali jezdci o kolo a po pěkném souboji se mi podařilo vybojovat druhé místo.

Ve třídě Twin jsem si zvykal za mokrých podmínek na čtyřtaktní motocykl a moc se mi nedařilo. Po trénincích jsem figuroval na 14. místě. Bohužel mě souboj ve dvackách vyšťavil a do závodu jsem se rozhodl nenastoupit. Chtěl bych poděkovat za pomoc mému otci, partě okolo Petra Najmana, Jurovi, Péťovi Adamcovi a všem co mi pomáhají.

Stupně vítězů třídy 125 SP: Martin Prouza, Michal Vecko a Marek Zima

Eduard Werner – 125 SP – 5. místo

Na poslední závody Mistrovství ČR v CAMS jsem přijížděl s devítibodovou ztrátou na vedoucího jezdce v průběžném pořadí. I přes pád a ztrátu bodů z Brna tu byla ještě šance, alespoň teoretická, obhájit titul. V sobotu už od rána pršelo, což mi vyhovovalo. Většinou obvykle ztrácím hlavně na motor a na vodě se tento rozdíl vždy trochu zmírní. V kvalifikacích se mi dařilo a na vodě se mi jezdilo výborně. Motorka perfektně seděla, dlouho jsem i vedl a nakonec jsem si vyjel druhé místo na startu. Pokud jsme chtěli zůstat ve hře o titul, nezbývalo nic jiného, než jet v podstatě vabank.

Do závodu jsem zvolil mokré pneumatiky a i když špička jela na suchých, bylo toto rozhodnutí správné, protože vedoucí jezdec spadl na mokrém fleku. Bohužel jsem měl už od prvního kola problémy držel kontakt s vedoucí skupinou. I když jsem v zatáčkách jezdce výrazně stahoval i předjížděl, na této rovinaté trati neměla motorka jednoduše dostatečnou rychlost. Maximem v tomto závodu bylo 5. místo a v celkovém hodnocení Mistrovství České republiky na přírodních okruzích 2018 to znamená 3. místo.

Děkuji všem partnerům za podporu a to hlavně Fugu Racing, Akumulatorovňa Igor Havala, Autokelly Slovakia, Lotte SK , rodině, dále za přípravu motorku hlavně otcovi, Michalovi Šlezarovi, všem dalším, se kterým můžu tohle dělat na takové úrovni a všem fanouškům, kteří do posledního kola fandili. Na příští rok doufám, že se už konečně podaří zrychlit motorku. Tento rok mě ještě čekají dvoje závody – mistrovství Slovenska na Slovakiaringu a v Hradci Králové.

Eduard Werner
Staňka Malinová

Staňka Malinová – 125 SP – 9. místo

Dymokury 2018 patří mezi ty příjemné závodní víkendy, na které se bude dobře vzpomínat. Předpověď na víkend vypadala půl na půl a i přes to, že nejsem na trati vodník a úplně se v tom nevyžívám, jsem byla připravená na cokoliv s vizí spokojenosti, když se vlezu do desítky. Když se nám sobota i s předpovědí na celý den ukázala stabilně pod sprchou, tak jsem i přesto vyrazila klidně do tréninku. Na trati už to tak klidné nebylo. Nevěděla jsem, zda být úplně zalehlá nebo být alespoň malinko vykouklá, aby voda nějak odtékala z pléga. Při jízdě v závoji za dvěma motorkami jsem si připadala, jako bych jela stále za vapkou. Po dlouhé době mě taky ta moje dvoutaktní kočka malinko pozlobila a tak jsem to v půlce tréninku raději zabalila a šlo se rozebírat. Kluci moji do toho dali maximum(díky!) a do druhého tréninku jsem vyjížděla více než připravená. Jelo se mi výborně, některé soupeře jsem míjela jako v závodě a ke konci to stačilo na hezké 7. místo na roštu.

Neděle ráno nevypadala o moc lépe, ale začalo se to vybírat a pomalu osychat, i když zrovna na náš závod to vypadalo nejistě. Velká část z doslechu volila suché pneumatiky a já jsem chodila k trati snad každých patnáct minut, abych se ujišťovala, že volba mokrých pneumatik v týmu byla ta správná volba, což se ve finále i ukázalo jako dobré rozhodnutí.

Kdybych opomenula to trapné opakování mě ve vrtulníku z roku 2016, obzvlášť před startem, a můj klasický „super“ start a následné uklapnutí do první zatáčky, na kterou většinou nemám úplně odvahu jako hoši, mohlo to dopadnout třeba lépe, ale kdyby, kdyby byly v prd….známe. Souboj o deváté místo bylo zpestřením poté, co se mi vedení utrhlo a jezdilo se mezi kolaři. Nikdy se neohlížím a nebylo tomu jinak i teď, ale když jsem slyšela za zády celou dobu soupeře, tak jsem věděla, že to nebude jen tak, i když šlo o nováčka.

Bylo pár momentů, kdy jsme si pozice prohodili, ale při posledním manévru jsem tak trochu čekala, že tohle nedopadne dobře. Zvolnila jsem natolik, abych si ještě v tom krátkém momentě udělala rezervu na to, kdyby se moje očekávání splnilo, tak abych se nesvezla také. Bohužel stalo se… S blátem na přilbě jsem minula soupeře a jelikož byly asi dvě kola do konce, bylo rozhodnuto. Projetí pod šachovnicí a ještě na 9.místě pro mě znamenalo spokojenost, sladká tečka na závěr povedeného víkendu a naladění na víkend následující, ve kterém mířím na Cenu Slovenska na Slovakiaring. Na závěr bych poukázala na můj Tým MV69 pod kterým s hrdostí jezdím už čtvrtou sezonu a děkuji za vše nejen jim, ale i partnerům, rodině, přátelům a Vám všem co jste semnou. Díky!

Staňka Malinová a Jakub Rolf

Jakub Rolf – 125 SP – závod nedokončil (po pádu z 9./10. místa)

Co říkám na závodnický víkend v Dymokurech? Do Dymokur jsem se velice těšil už pár let, že si tam zajezdím s těmi super piloty. Když jsem v pátek k večeru koukal na předpověď počasí, tak bylo dost jasné, že bude pršet. Říkal jsem si, že pojedu poprvé v životě na mokrých pneumatikách. Sobotní ráno ukázalo, že pojedeme na hodně mokré silnici. Když jsem se rozjel pomalinku do prvního kola, měl jsem ohromnou nejistotu a nevěděl co pneumatiky vydrží, proto jsem spíše kroužil a zjišťoval stopu.

Do druhého tréninku jsem jel zase kroužit a doufal jsem, že porychlím. Nevím v kolikátém kole mě předjela soupeřka a to jsem si říkal, že se té holky prostě udržím. Byla znatelně lepší a mnohem zkušenější, ale pořád jsem ji před sebou viděl a to i přes hodně zamlžené plexisklo. S helmou jsem měl velký problém a z každého výjezdu ze zatáčky jsem si musel plexisklo pootevřít, aby se odpotilo, ale vždy, když jsem šel na brzdy, tak se mi zase zacvaklo a toto pořád dokola. Nakonec jsem zajel čas na 9. místo.

V neděli ráno jsem běhal po depu jako zmatená včelka a zjišťoval, co nazout za pneumatiky. Nakonec jsem zvolil suché, jako mnoho jezdců. Když jsme stáli na startu, tak jsem se cítil super, byla tu spousta známých lidí, srdce mě bouchalo a neuvěřitelně jsem se těšil, až odstartujeme. Do závodu jsem odstartoval docela dobře, ale za moment mě předjela soupeřka a pěkně jsme si spolu na trati podrandili. Když jsem viděl, že máme do konce závodu už jen pár kol, tak jsem se rozhodl, že zkusím super závodnici předjet. Nechtěl jsem ji omezit, tak jsem nechal znatelně déle otevřený plyn a pak šel na ostré brzdy, abych měl před ní znatelný náskok. Zlomil jsem to do zatáčky, ale zatáčku jsem už neviděl a viděl jen pytle. Tím to pro mě skončilo, ale jsem velice rád, že jsem to tam zkusil takhle poslat. Je to další zkušenost do příštího závodu, který pojedu v Hradci Králové.

Jakub Rolf

Lukáš Fikker – 125 SP – závod nedokončil (po pádu z 1. místa)

Dymokury jsou pro mě jako můj druhý domácí závod po Hořicích, takže jsme se hodně těšili. V sobotu ráno strašně pršelo a první trénink byl hrozný. Kvůli silnému dešti byla špatná viditelnost na trati, takže jsem si to spíše objel, abych si vyzkoušel mokré pneumatiky. Druhý trénink už byl o hodně lepší a tak se začalo tahat. Po půlce tréninku jsem byl na pátém místě a nebyl jsem spokojený. Nakonec jsem zajel třetí čas.

Když jsem v prvním kole nedělního závodu viděl, že se vzdaluji druhému, tak jsem chtěl ujet co nejvíce. Když jsem při nájezdu do druhé zatáčky třetího kola začal brzdit, tak jakmile jsem sáhl na brzdu, šla motorka bohužel k zemi. Motorka byla zničená tak, že se nedalo pokračovat, ale jsme rádi, že nám začala konečně fungovat tak, jak má. Byly to super závody a chci poděkovat svému týmu za podporu a divákům za to, že se přišli podívat.

Lukáš Fikker

Milan Hanzalík – 400 SSP – 1. místo

Do Dymokur jsme dorazili už ve středu v noci, ve čtvrtek postavili zázemí v depu a čekali na zbytek našeho týmu. V pátek to bylo o administrativní a technické přejímce s motorkami. V sobotu ráno jsme museli všechny motorky popřezouvat na mokro, protože stále pršelo a čekaly nás první tréninky. Do prvního tréninku jsem nastoupil s tím, abych zjistil ideální převod na vodu a bylo z toho čtvrté místo. Do druhého tréninku jsem už vletěl naplno a začal boj o první místo na startu s mým bratrem. Trénink jsem si užíval, i když byl stále na vodě. Voda mi nevadí, ale bratr byl nakonec lepší, zajel první čas a já druhý.

Neděle ráno byla ještě dost zamračená, ale nakonec silnice vyschla a můj závod už se jel na suchu. Po startu jsem vyletěl na první místo a tak jsem jel i celý závod až do cíle. Měl jsem velkou radost, že jsem vyhrál. Za tento úspěch v Dymokurech chci poděkovat i svým sponzorům TSCHUL, MOTEAM ŠURANY, ROMAN STAŠEK a celému našemu týmu a hlavně Štefanovi Pukančikovi a Radkovi Frankovi (RF Moto).

Stupně vítězů třídy 400 SSP: Tomáš Heimerle, Milan Hanzalík a David Hanzalík

Kristýna Jakeschová – 400 SSP – 15. místo

Na závěrečný podnik téhle sezóny jsem se moc těšila. Počasí slibovalo déšť, ale já se docela těšila, že si poprvé vyzkouším jízdu na vodě. Připravila jsem mokrá kola, aby bylo případné přezouvání bez stresu a na místě jsem už jen vyměnila svíčky, jelikož mi trochu zlobilo startování.

Do sobotních mokrých tréninků jsem vyjížděla natěšená a musím říct, že jízda na vodě mi vážně sedla. Každou chvíli na trati jsem si užívala a rozdíl oproti suchu jsem nijak zvlášť nevnímala. Nakonec z toho vyšel i dobrý kvalifikační čas, kdy jsem si vyjela 16. místo z 26 a zároveň můj dosavadní nejlepší výsledek.

Na nedělní závod se moje přání deště bohužel nevyplnilo a musela jsem opět přezouvat a také vychytat problémy s vadnoucí přední brzdou. Start se mi vůbec nepovedl, váhavě jsem vyrazila do prvního kola a už na jeho závěru mi bylo jasné, že s kluky tentokrát tempo neudržím. Tahle jízda pro mě byla spíš trápením, prostě mi ta sobota na vodě sedla líp. Nejdůležitější ale je, že jsme dojeli všichni v pořádku. Dojela jsem celkově na 15. místě a urvala jeden bod do celkového hodnocení.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem z našeho malolhotského týmu za veškerou pomoc se závoděním a přípravou motorky, stejně tak klukům čtyřstovkářům, kteří mi vždycky ochotně pomůžou a poradí a já si toho opravdu moc vážím. Velký dík patří také organizátorům, kteří jako vždy připravili skvělé závody bez komplikací. V depu byla po celý víkend skvělá atmosféra, ráda jsem opět potkala všechny známé tváře a nemůžu se dočkat Jarní ceny Brna.

Kristýna Jakeschová

David Hanzalík – Twin – 1. místo, 400 SSP – 3. místo, do 600 – 4. místo

Zdravím všechny fanoušky road racingu. Do Dymokur jsme dorazili už ve středu v noci, skrz místo v depu. V pátek klasicky proběhly přejímky a poté kontrola motorek na sobotní kvalifikace. V pátek mi ještě dorazil zbytek týmu a začala grilovačka, ale spát se šlo brzy kvůli sobotnímu rannímu budíčku. V sobotu ráno pršelo a pršet mělo celý den. Samotné kvalifikace se mi jely velmi dobře a vyjel jsem si dvě pole position a jedno třetí místo, takže obrovská spokojenost a dobrá nálada v týmu. Motorky se nachystaly na nedělní závody a začala večerní zábava.

V neděli se ráno přemýšlelo, jaké pneumatiky se pojedou, zda bude či nebude pršet. V poledne jsem jel první závod ve třídě 400SSP. Start se mi nepovedl a propadl jsem se v poli na 3. místo a začala stíhací jízda. Přede mnou jel Tomáš Heimerle a závod vedl Milan Hanzalík. Bohužel jsem vyrobil jezdeckou chybu a vyjel jsem ven z tratě a vrátil jsem se až na 5. místě. Znovu jsem musel stíhat a cílem jsem projel na 3. místě.

Hned poté jsem přesedl na další motorku tentokrát kategorie Supertwin. Zde jsem startoval jako poleman. Start se vydařil a já vedl závod hned od začátku. Metoda start cíl také není špatná. Trochu na mě z dálky dotíral místní Zbyněk Soukup, ale první místo jsem udržel a cílem jsem projel jako vítěz závodu a mistr České republiky této třídy pod hlavičkou CAMS.

Za hodinu mě čekal ještě jeden a poslední závod tohoto dne a to v kategorii do 600. Startoval jsem z třetího místa a start byl dobrý. Hned po jednom kole jsem věděl, že převod ze soboty nebyla dobrá volba, ale jel jsem na 4. místě, což nebylo špatné a hlavně mi šlo o celkově 3. místo v seriálu CAMS. Takže jsem jel tzv.na jistotu. Cíl jsem projel na 4. místě a jako celkově třetí, což byl můj cíl. Takže jsem letos z Dymokur odjížděl nadmíru spokojený. Příští závody jsou za 14 dní v Hradci Králové. Děkuji za přízeň a uvidíme se tam.

David Hanzalík ve třídě do 600 
Stupně vítězů třídy Twin: Zbyněk Soukup, David Hanzalík a Petr Plichta

Petr Plichta – Twin – 3. místo, 400 SSP – 4. místo

Ahoj, tak letošní závody v Dymokurech byly velmi vydařené. Sice je jako každý rok doprovázel déšť, ale o to víc mě sobotní tréninky bavily. Ve Twinech se mi podařilo zajet čtvrtý nejrychlejší čas se ztrátou na první místo jen 0,093 s, takže první čtyři pozice byly v jedné desetině. Do závodu se počasí zlepšilo a jelo se na suchu. Start se mi povedl a první kolo jsem držel druhou pozici. Poté mě předjel Zbyněk Soukup a trochu se mi vzdálil, ale pořád byl na dohled. Ke konci závodu se mi ho podařilo skoro dotáhnout, ale na předjetí to nebylo, tak z toho bylo hezké třetí místo, za které jsem opravdu rád.

Ve třídě 400 SSP jsem v sobotu vyjel na druhý trénink a stejně se mi nepovedlo nic zajet. Motorce se voda vůbec nelíbila a jenom kuckala, takže jsem v neděli stál na startu úplně na konci. Snažil jsem se co nejrychleji dostat vpřed, ale stačilo to bohužel jen na 4. místo. Nicméně závod jsem si velice užil a z Dymokur jsem odjížděl v dobré náladě. Nyní nás už čekají závody jen v Hradci Králové, kde výkon motoru nebude hrát takovou roli, tak se tam moc těším.

Petr Najman

Petr Najman – Twin – 5. místo

Zdravím všechny fanoušky road racingu. Na závody do Dymokur jsem se dlouho rozhodoval jestli vůbec pojedu, protože se nezúčastňuji všech závodů pod CAMS, takže mi o body nešlo. Nakonec jsem se ale rozhodl, že pojedu alespoň potrénovat na poslední podniky v sezóně. Hlavním cílem bylo dojet v pořádku bez žádných komplikací které by ohrozily zúčastnění se závodu v Hradci Králové a následně týden potom v německém Frohburgu.

Sobotní kvalifikace se jely na mokru a s tím nemám moc zkušeností, takže jsem byl rád, že jsem se umístil na 5. místě v kvalifikaci s pouhou ztrátou sedmi desetin na prvního. V nedělním závodě jsem odstartoval dobře a v klidu jsem si dojel na pátém místě do cíle. Celkově hodnotím víkend jako povedený, vyzkoušel jsem si jet na vodě a dobře potrénoval na Hradec Králové. Přijeďte všichni do Hradce, budou to skvělé závody. Zatím se mějte, Petr Najman

David Kužela

David Kužela – Twin – 8. místo

Zdravím všechny. Začnu rovnou sobotními tréninky, kdy bylo už jasné do předu, že se pojede na vodě. První kvalda probíhala docela dobře, motorka fungovala perfektně a i mě se jelo dobře, ačkoliv nemám nijak vodu moc v lásce. Byl jsem na pátém místě, s čímž jsem byl spokojen. Druhá kvalifikace byla o něčem jiném. Věděl jsem, že bude potřeba trochu zrychlit, což se povedlo jenom částečně.

Zrychlil jsem jenom o půl vteřiny, což bylo málo. Potřeboval jsem alespoň vteřinu a půl. Celý druhý trénink jsem měl veliký problém s hledím helmy. Strašně se mě mlžilo, viděl jsem vše zamlžené a to vlastně ještě na jedno oko bylo hledí úplně zamlžené. Je to zajímavé, protože v prvním tréninku mi to vůbec nedělalo. Nedalo se nic dělat a dalo to na desátou pozici, s čímž jsem teda nebyl vůbec spokojený, ale hold to tak někdy je.

Do nedělního závodu jsem tedy nastupoval s ne nějakými přehnanými ambicemi. Chtěl jsem hlavně dojet a užít si to. Jelo se na suchu a to bylo dobře. Start byl průměrný a v první zatáčce jsem se nikam nehnal a zvolil jsem jistotu. Pak se strhnul boj o sedmé až desáté místo a to byl mazec. Nespočet předjetí sem a tam, ale nejvíc jsem ve druhé polovině závodu bojoval s Petrem Hulínem. Hodněkrát jsme se předjeli navzájem, ani nevím kolikrát. Byl to ale čistý a férový boj (sice o nic :D), ale opravdu jsem si to užil a krásně si zazávodil a o to jde. Tak jsem byl nakonec spokojený, že jsem si to užil. Dojel jsem osmý před Petrem. Bojovali jsme až na cílovou čáru a rozdíl byl mezi námi asi na tloušťku savého papíru, jak říká jeden z kamarádů. Přesně to bylo o 0,047 s.

Jinak jsem si domácí závod a vůbec celý víkend moc užil. Chtěl bych poděkovat klukům za skvělou práci a pomoc, mým sponzorům a hlavně mému mechošovi Jarkovi. Tak snad za rok zas budu stát na roštu. Už se těším, mějte se fajn.

David Kužela a Petr Hulín

Petr Hulín – Twin – 9. místo

Ahoj všichni, do Dymokur jsme jeli s pauzou od května, přesněji od Starého města. Od té doby jsem na motorce neseděl. Závody jsem si jel hlavně užít a zase se svést, na což jsem se už hrozně tešil. Sobotní kvalifikace se jely na vodě, na které jsem jel podruhé v životě. Nejdříve jsem byl naštvaný, že je voda, protože jsem na ní pořádně nejel, ale po chvíli se mi to rozleželo v hlavě a vzal jsem to jako dobrou příležitost si to zkusit na relativně bezpečném okruhu. To se celkem podařilo a už mi to tolik nevadí.

Do závodu se udělalo pěkné počasí a přišlo celkem hodně lidí. Celý závod jsem si pěkně zazávodil, několikrát jsme si s kluky vyměnili pozice, ale největší souboj byl s Davidem Kuželou, který mě hrozně bavil. Dymokury si náš celý tým užil, děkujeme pořadatelům za skvěle zvládnuté závody. Dále chci poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhají, RSTmoto.cz , Motopneu.cz, Kroon Oil(ellmara.cz), Czech Road Racing,Obec Sány, OldTimerKarosserie Hulín a v neposlední řadě celému našemu týmu a všem lidem co se na tom podílejí, bez nich by to prostě nešlo. Díky!

Christopher Eder a Patrik Kolář

Christopher Eder – 125 GP – 2. místo

Před prvním tréninkem to pro mě bylo trochu těžké a zvláštní kvůli usazení pístu a válce po pádu na Ulster GP. V první kvalifikaci jsem se na motorce cítil dobře a začal jsem si jízdu opět užívat. Také ve druhém tréninku to bylo docela OK. Poté přišel závodní den, kdy jsme si mohli užít bláznivý, ale opravdu dobrý závod s Kolářem, Savinkovem a také Meyerem, který k nám byl opravdu blízko. Nedokážu říct, kolikrát jsme se předjeli. Traťoví komisaři odvedli dobrou práci, když pokaždé mávali modrými vlajkami, takže jsme neměli problémy s jezdci o kolo.

Nakonec mě Kolář porazil jen o pár milimetrů, ale byla to od něj fairplay. Měl prostě lepší den a něco navíc k vítězství. Ztratil jsem závod a byl jsem opravdu zklamaný. Když vím, že jsem na to tlačil a mohl vyhrát, tak jsem z toho v tuhle chvíli zklamaný. Nicméně závod byl dobrý a byl dobrý také pro fanoušky a všechny, kteří se na něj dívali. Je to opravdová závodní třída a tyto motorky pro to byly vyvinuty, ne jako v ostatních třídách, kde motorky vychází s ze silničních strojů. Doufám, že podobné závody dokážou přivést do této třídy GP125 více nových rychlých jezdců z ostatních tříd. Také doufám, že organizace CAMS a AČR tuto třídu otevřou také pro motorky Moto3, abychom jezdili společně, aby to mělo stejný princip jako v Irsku. Poté si budeme moci užívat každý závodní víkend tak napínavý, jaký jsme měli v Dymokurech!

závod třídy 125 GP

Michal Savinkov – 125 GP – 3. místo

Předposledním závodem naší letošní sezony byly právě Dymokury, které jsme si i přes tradiční nepřízeň počasí užili na výbornou. První ze sobotních tréninků vyhlásili jako mokrý. Podstatou bylo najet potřebná kola do kvalifikace a najít ideální nastavení motorky pro tyto podmínky, jelikož jsme věděli, že i druhý trénink proprší. Vyšel z toho třetí nejrychlejší čas v naší kategorii.

Po drobných úpravách podvozku jsme vyrazili do druhého tréninku, který byl, co se počasí týče stejný, ne-li horší. Nové nastavení se projevilo jako správné, avšak během posledních minut došlo k závadě, kdy se voda dostala do elektriky a motorka ztrácela výkon. I přes to z toho byl opět třetí nejrychlejší čas třídy a celkově čtvrté místo na startovním roštu pro nedělní závod.

Nedělní počasí slibovalo lepší podmínky nejen pro závodníky, ale i diváky, kterých se kolem trati sešlo podstatně více než v sobotu. Kategorie 125 GP a 250 CRR neměly odložený start a pořadí v první zatáčce po startu bylo velice zamotané. Již po prvním kole bylo jasné, že o vítězství kategorie GP se popereme ve čtyřech (Kolář, Eder, Meyer a já). V průběhu celého závodu došlo k nesčetně férových soubojů a předjetí. O vítězi rozhodla cílová fotografie a na nás zbylo těsné třetí místo. S výsledkem jsme naprosto spokojeni, protože se jednalo o skvělý a divácky atraktivní závod až pod šachovnicový prapor. Velké poděkování patří organizátorům závodu, firmě ORT s.r.o., celému ORT racing teamu a všem fanouškům. Příště se uvidíme na závodech MČR v Hradci Králové.

Stupně vítězů třídy 125 GP: Christopher Eder, Patrik Kolář a Michal Savinkov
Michal Vecko

Michal Vecko – 125 SP – 1. místo, do 600 – 1. místo

Na Dymokury jsem se celkem těšil, protože je to naše „domácí“ trať. Počasí nám v sobotu moc nepřálo, ale s tím se dalo počítat, to by nebyly Dymokury, kdyby nám nezapršelo, takže 1. a 2. trénink na vodě jak ve 125 SP, tak i na šestistovce. Kdybych měl zhodnotil sobotní tréninky – no prostě voda a té já moc 2x nefandím, ale nedalo se nic dělat. Nakonec to nedopadlo vůbec špatně: ve třídě 125SP jsem zajel poleposition a v šestistovkách 2. místo na roštu.

Už jsem ani neočekával, že by v neděli mohly být lepší povětrnostní podmínky, ale trať začala vysychat a tak se pro můj první závod, který byl ve třídě 125 SP, vyměnily pneumatiky z mokra na sucho. Koukal jsem, že nejsem jediný, který dal suché, i když byl závod vypsán jako mokrý. Ze závodu jsem byl lehce nervózní, tak jako asi každý závodník, když přijede na rošt. Nakonec jsem si závod opět moc užil, tak jako vždycky – tam se prostě bojuje o umístění! A vyšlo z toho 1. místo a to na „domácí trati“, takže jsem moc spokojený.

Závod do 600 ccm už byl vyhlášen jako suchý. Start se mi moc nepovedl a myslím si, že jsem vystartoval jako třetí, ale z první zatáčky jsem nakonec vyjel jako první a za mnou už byl Richard. Vůbec bych nečekal, že bych mohl dojet na 1. místě, spíš jsem typoval Ričího a tak jsem pořád očekával, kdy a kde mě předjede. Asi dvě kola před koncem se mu to povedlo, ale při další příležitosti jsem ho předjel hned zpátky.

Celkově jsem moc spokojený se závodním víkendem. Nikdy se mi nepodařilo dojet na 1. místě na „domácí trati“ v Dymokurech a teď se mi to poštěstilo za víkend dokonce dvakrát! Za tento úspěch bych chtěl poděkovat především Honzovi Benešovi a všem, kteří mě podporují po všech stránkách. No a už se na Vás budeme těšit na příštích a zároveň pro mě posledních závodech tohoto roku a to v Hradci Králové 14. 9. – 16. 9. 2018.

Stupně vítězů třídy do 600: Richard Sedlák, Michal Vecko a Petr Wiesenberg

Richard Sedlák – do 600 – 2. místo

Poslední závody pod CAMS federací a poslední rozdávání bodů. Do Dymokur se přijíždělo s dvanácti bodovou ztrátou na Michala Vecka, který má parádní letošní sezónu a bylo jasné, že pokud se nestane zázrak, tak letos pro sebe titul získá. Počasí v Dymokurech nezklamalo a jako každý rok alespoň část víkendu proprší. Takhle to bylo i na sobotní kvalifikace. Déšť byl hlášen na celou sobotu, a proto nemělo cenu čekat na druhou kvalifikaci, že by třeba byla suchá a neriskovalo se tak v první kvalifikaci na vodě. Obuly se mokré pneumatiky a jelo se. Kupodivu to na vodě drželo a mně se povedlo zajet druhý čas se ztrátou 0,013 s na Petra Wiesenberga, který letos parádně zrychluje.

Druhá kvalda byla také mokrá, ale vody bylo o něco méně. Zase se zrychlilo, ale tentokrát to stačilo až na čtvrté místo za Wiesenbergem, Veckem a Hanzalíkem. Takže start do nedělního závodu z druhé řady.

Neděle byla hlášena už jako suchá, takže na náš závod v 15:15 už svítilo sluníčko a trať byla komplet suchá. Zase to byla loterie, jak se na suchu pojede. Vše se mění, brzdné body, rychlost… Start se mi nepovedl, ale naštěstí jsem na brzdách získal pozici a byl třetí v zatáčce, nahoře v další zatáčce jsem předjel Wiesenberga a držel se za Veckem. Takhle už to probíhalo celý zbytek závodu, sledování Michalova zadního kola a zkoušení, zda se povede předjetí. Jednou ke konci závodu to vyšlo, ale Michal mi to hned vrátil. Cílem projel na prvním a já druhém místě. Tímto si Michal zajistil titul v CAMS a já se umístil jako celkově druhý.

Richard Sedlák

Petr Wiesenberg – do 600 – 3. místo

Do Dymokur jezdíme každý rok se smíšenými pocity, doposud to byl poslední závod sezóny takže se člověk na jednu stranu těší na závody a na druhou ho mrzí, že ten kolotoč už zase končí. Letos se nám konec sezóny posunul o čtrnáct dní do Hradce Králové, takže na smutek je ještě chvíli čas. Co nás letos opět nezklamalo bylo počasí. Už po našem pátečním příjezdu začalo pršet a předpověď neslibovala ideální počasí ani na sobotu

V sobotu ráno po absolvování přejímek bylo jasné, že nás čeká mokrý trénink. Z toho jsem měl trochu obavy, protože v takovém množství vody jsem ještě nikdy nejel. Strach ze mě opadl po pár kolech, kdy jsem zjistil, že se nám motorku podařilo vcelku dobře na mokro připravit a měl jsem v ní jistotu. Další kola jsem zkoušel plynule zrychlovat a hledat ideální stopu na mokré trati. Po prvním tréninku z toho nakonec byl nejrychlejší čas, což bylo absolutně nad očekávání, i když jsme byli v jedné vteřině čtyři, takže bylo jasné, že druhý trénink nebude snadný.

Do druhého tréninku nebylo potřeba nic měnit, počasí se také neumoudřilo, takže nebylo co řešit.

V prvních kolech jsem se snažil navázat na časy z prvního tréninku a strategie byla jasná: pokud to nebude potřeba, tak netlačit moc na pilu a neriskovat zbytečný pád s tím, že čas do top 5 to pro nás bude dobré. Po pár kolech mě mechanik z boxu signalizoval třetí pozici Věděl jsem, že mám ještě nějaké rezervy a tak jsem zkusil trochu přitlačit a po pár kolech z toho byla opět první pozice. Bohužel došlo i na ten zbytečný pád. Tři minuty do konce jsem úplně neodhadl situaci a chtěl předjet Ričiho na brzdy do nejpomalejší zatáčky. Jenže jsem neodhadl bod kdy bude do zatáčky najíždět a ve chvíli, kdy jsem byl u jeho zadního kola začal zatáčet a mě nezbylo nic jiného než tvrdě brzdit a uhýbat se do strany, protože to poslední, co jsem chtěl, byl kontakt a pád nás obou. Ve chvíli, kdy už se zdálo, že je po problému, tak moje přední kolo lízlo podélnou bílou čáru a ležel jsem na zemi. Naštěstí v minimální rychlosti a bez větších škod. Nakonec i přes pád zajetý čas stačil na první flek na roštu a věděl jsem, že pokud bude pršet, tak máme na to jet na špičce. Mým přáním na neděli byl tedy déšť.

Neděle byla ale už od rána bez deště. Proto jsem lehce upravili převod, přezuli a čekali na závod. Bylo jasné, že konkurovat Ričimu a Michalovi na suchu bude hodně obtížné, nehledě na to, že tu byli i jiní kluci, kteří mě umí hodně potrápit. Takže cíl pro závod byl udržet bednu. Start se mi vcelku podařil, ale do první zatáčky jsem netrefil ideálně brzdy a Michal mě přeletěl. Ta samá situace se opakovala i o zatáčku dále a na brzdy mě předjel Riči, snažil jsem se jejich tempo akceptovat, ale po zhruba třech kolech jeli o půl sekundy na kolo rychleji a ztratil jsem kontakt. Mou jedinou starostí byl tedy odstup Davida Hanzalíka. Snažil jsem se, aby mě David nedojel a to se na konec podařilo. Závod jsem tedy dokončil na 3. místě s úsměvem na tváři a splněným cílem.

Teď už nás čekají pouze závody v Hradci Králové kam se velice těším. Je to pro mě jako pro Pardubáka prakticky domácí závod a také je to poslední závod pod hlavičkou AČR, kde aktuálně figurujeme celkově na druhém místě za Ričím o 8 bodů, takže motivace podat co nejlepší výkon tu určitě je. Tím bych taky všechny chtěl pozvat na závěr sezóny do Hradce Králové, určitě se bude na co dívat.

Závěrem musím poděkovat svému týmu ve složení mechanika Michaela a přítelkyně Gabči, kteří mě neúnavně stojí celý rok po boku a mají se mnou trpělivost. A dále našim sponzorům kteří nám letos připravili perfektní podmínky pro to abychom mohli dělat vše na sto procent. Betontransport s.r.o., InterCars, AM Besi, Reklama AB design, Ford Auto IN, CrunkBass movie, Chára sport pneu, S.M.E. Aleš Matoušek

Na všechny se budu těšit v Hradci

Petr Wiesenberg
Luboš Koňák

Luboš Koňák – do 600 – 6. místo

Do Dymokur jsem se těšil, protože je to pro mě první domácí závod v týmu AMK Městec Králové. I díky tomu jsem se na víkend připravoval mnohem dřív, protože jsem se zapojil do přípravy trati. Sobotní tréninky proběhly na vodě, ale voda mi nevadí, tak jsem se z toho neposral. V prvním tréninku jsem objel čtyři kola, ale když jsem se chystal předjet jezdce před sebou, zrovna dostal highsidera, narazil do mě a já jsem šel do pole. Tím pro mě trénink skončil totálně zablácenou motorkou.

Díky týmu se nám podařilo za dvě hodiny motocykl rozebrat a vše vyčistit a mohl jsem bezpečně nastoupit do druhého tréninku. V něm jsem potřeboval přidat a zlepšit čas, abych se přiblížil jezdcům přede mnou. Ti měli výhodu, že najeli více kol v prvním tréninku. Čas jsem sice zlepšil, ale stále tam byl velký rozdíl. Nakonec jsem se kvalifikoval na šesté místo. Start z druhé řady vypadal nadějně a díky technickým radám od Marka Červeného se mi jezdilo pohodlněji.

V neděli už bylo hezky a jelo se na suchu, takže vše bylo na novo a závod byl vlastně bez tréninku. Start se mi podařil a na chvíli jsem získal pár pozic. V dalších kolech jsem bojoval o páté místo, ale ve druhé polovině závodu už jsem jel sám na šestém místě. Výsledek hodnotím jako průměrný a už se těším na další závody v Hradci Králové.

druhá řada na startu třídy do 600

Anežka Svobodová – do 600 – 10. místo

Na tyto závody jsem se velmi těšila. Byl to pro mě poslední závod sezony v Česku a také téměř domácí závod díky práci v Dymokurech u Kámen-Donát, ale o to více nás čekalo příprav, aby vše mohlo být perfektní. To samozřejmě nikdy není, a proto mě nepříjemně překvapila předpověď počasí, kde nejdříve hlásili teplo a slunce na celý víkend a pár dnů před závody naopak samý déšť. Mé nadšení se začalo stupňovat. S jízdou na vodě jsem měla problém od velkého pádu v Assenu na 125.

Závody byly tu, v pátek ještě krásné počasí a my čekali na příjezd Tomáše Borovky a celé bandy, abychom mohli postavit stany a celé zázemí, které bylo tento víkend opravdu skvělé. No a vše mohlo začít. Přejímky jsme zvládli tak rychle, jako nikdy předtím a to díky Thomasu Stingl za nejlepší přípravu motorky během celého víkendu.Večer všichni dorazili a my už byli kompletní parta.

V sobotu ráno už nás budil déšť a vypadalo to, že bude pršet opravdu celý den. Také to tak bylo. Já mohla poprvé vyzkoušet nové pneumatiky na vodu od Bridgestone a celá motorka se přenastavila na jízdu na vodě. První trénink nám opravdu hodně pršelo a nebyl moc čas si vše ozkoušet. Gumy držely opravdu neuvěřitelně a motorka jela skvěle, ale od druhé poloviny kvalifikace se mi bohužel začalo mlžit plexi u helmy a já téměř nic neviděla. Kvůli tomu jsem musela dvakrát zastavit . Věděla jsem, že do druhé kvalifikace bude potřeba ještě hodně zrychlit. Po první jízdě na vodě s šestkou jsem měla dobrý pocit. Pneumatiky držely opravdu neuvěřitelně (díky Viktor Noss -Bridgestone: jsou opravdu skvělé a všem doporučuji) .

Odpoledne už mě čekala druhá kvalifikace a déšť začal ustupovat. Věděla jsem, že mohu i více zrychlit… a šlo to.. Pět vteřin dolů v druhé kvalifikaci mi zajistilo 13. místo na startu. Pro mě šťastná 13 a kvalifikace do závodu. V ten okamžik jsem přestala mít strach a věděla jsem, že pokud pojedu závod na vodě, mohu ještě zrychlit. Počasí si s námi celý víkend pohrávalo a my se v neděli ráno vzbudili se sluníčkem, teplem a vydrželo to celý den.

První závody se jely ještě na mokru, myslím že nejhorší volbu měli ve 125, kdy trať byla na půl mokrá a na půl suchá. Pro nás v šestkách se startem v 15:00 už jasná volba a trať kompletně suchá. Na závod jsem se velmi těšila. Start se mi podařil a já od začátku závodu měla dobrou pozici. V průběhu závodu mě předjel Martin Sedlák, kterého jsem se nějakou dobu držela, ale začal mi poodjíždět. Pouze jednou jsem se zdržela v první zatáčce, kdy mě vyskočil kvalt, ale naštěstí jsem měla dostatečný náskok na jezdce za mnou. Nakonec z toho bylo 10. místo po projetím cílem a obrovská radost. TOP TEN.

Celý víkend byl skvělý, ale nic by nebylo bez skvělých lidi kolem mě. Tímto bych ráda poděkovala sponzorům, kamarádům, fanouškům a rodině…díky díky díky. Dále Kámen-Donát, Speed-energetický nápoj, Viktor Noss Bridgestone, Wildmotors, Lazer helmets, RaF motorcycles, PSI- Hubík.

Anežka Svobodová
Marek Červený

Marek Červený – nad 600 – 1. místo

Dymokury jsou vždycky poslední nebo předposlední závod sezóny, takže se tam člověk těší. Trošku nás opět pozlobilo počasí. Oba tréninky se odjezdily na vodě, takže přišlo pár pádů, ale naštěstí to pro nikoho nebylo nic závažného, za což jsem opravdu rád. Na vodě byly pro všechny stejné podmínky a já jsem byl spokojen, jelo se mi dobře. V trénincích jsem skončil první, takže jsem z toho měl samozřejmě radost a před závodem mi to přineslo klid. Škoda, že kvůli počasí nepřišlo tolik diváků, ale chápu, že to některé odradilo.

V neděli jsem do poslední chvíle koukal na předpověď počasí, protože stále hrozily přeháňky, ale nakonec jsme si užili nádherné počasí a chvílemi bylo až velké teplo. Díky tomu také neděle divácky vynahradila sobotu. Závody byly moc pěkné, ti první to měli ještě napůl na vodě a napůl na suchu, ale myslím si, že stopětadvacítky nám předvedly nádhernou podívanou, stejně tak šestistovky a myslím, že i náš závod se povedl.

Už po závodě jsem říkal a zopakuji to i tentokrát, že musím pochválit traťové komisaře, kteří fungovali skvěle, mávali pomalejším jezdcům a ti také dobře uhýbali. Určitě mám radost z vítězství, které mi pomohlo k druhému celkovému místu v CAMSu, což je dobré i přes to, že jsem jedny závody vynechal. Jsem za to rád. Nyní už se chystám na závody v Hradci Králové, poté ve Frohburgu a následně bych všechny rád pozval na moji tradiční akci na konci sezóny se závody v motokrosu a párty v kempu v Hořicích s kapelou (pozn. k této akci později napíšu článek s kompletními detaily).

Stupně vítězů třídy nad 600: Tomáš Borovka, Marek Červený a Aleš Nechvátal

Tomáš Borovka – nad 600 – 2. místo

Dymokury jsem jel letos potřetí a vždy se na ně těším, sice jsem za tu dobu ještě nezažil, aby tu nepršelo, ale to k tomu patří. Sobotní kvalifikace byly obě na mokru a to zas byla výzva, jelikož jsem na vodě jel letos jednou a to v IRRC ve Finsku, kde to byla taková má premiéra.

Ale na vodu se vždy těším, protože to většinou pěkně zamíchá kartami, výkony motorek se hodně sjednotí a je to spíš o citu a odvaze jezdce. Po kvalifikaci jsem byl spokojený a těšil se na nedělní závod. Start se oproti loňsku vydařil a šlo se bojovat. Na motorce jsem se cítil výborně a určitě by šlo i trochu zrychlit, kdyby bylo zapotřebí ale na signalizační tabuli mi tým ukazoval, že je za mnou poměrně mezera, tak jsem jel hlavně na jistotu a celý závod jsem si moc užil. Moc děkuji týmu a všem co nám pomáhají bez toho by to nešlo. Tom

Tomáš Borovka
Marek Červený a Aleš Nechvátal

Aleš Nechvátal – nad 600 – 3. místo

Strašně jsem se do Dymokur těšil. Počasí sice nevypadalo nejlépe, ale byl jsem připraven i na déšť. Ten opravdu přišel, kdy propršela celá sobota. V prvním kvalifikačním tréninku jsem si vyjel celkově 2. místo, kdy jsem se na vodě cítil moc dobře. Za to děkuji hlavně Thomasi Stinglovi, který mi pomohl nastavit motorku na mokro. Ve druhém tréninku jsem ještě dokázal zrychlit a tím jsem si do nedělního závodu zajistil start ze druhého místa.

Nedělní závod se nakonec odjel za sucha, kdy jsem věděl, že bude rozhodovat, kdo se lépe vypořádá s odlišnými podmínkami (jízdou) na suché dráze. Start se mi povedl, udržel jsem druhé místo, ale bohužel při prvním prudkém brzdění se mi propadla brzdová páčka, což mělo za následek špatný průjezd zatáčkou. Toho využil Tomáš Borovka, který hned od začátku nasadil skvělé tempo. To jsem bohužel neudržel.

V prvním kole přetrvával problém s propadající se brzdou, kdy jsem opět při brzdění u benzinky do pravé na cílovou rovinku promáčkl a myslel jsem, že pojedu až na náměstí do Dymokur. Naštěstí se tak nestalo a i brzda se v dalším průběhu závodu nakonec umoudřila.

V samotném závodě jsem si nikým neohrožován dojel pro 3. místo, za které jsem moc rád. Hlavně konec závodu se mi dařilo udržovat konstantní kola a cítil jsem se na motorce dobře. Motorka jinak fungovala perfektně. Děkuji moc celému teamu, který mi o víkendu strašně moc pomohl. Také moc děkuji za opravení řazení Michalovi „Šutr“ Čápovi, které fungovalo perfektně.

Dan Vysloužil

Dan Vysloužil – nad 600 – závod nedokončil pro nedostatek paliva

Závody v Dymokurech si dokážu užít a nebylo tomu jinak i letos. Pauza s mojí Kawasaki byla dlouhá, ale nakonec se na poslední závod sezóny podařilo dát motorku do pohybu. Do Dymokur jsem odjížděl dobře psychicky naladěn a doufal jsem ve stoprocentní funkci techniky. V sobotu na první kvalifikaci dosti pršelo a já stál před novou výzvou obutí mokrých pneumatik na Kawasaki. Doposud jsem s motocyklem kategorie nad 600 nejel na vodě. Zprvu jsem si osahával funkci motorky, se kterou jsem si začal rozumět. Problémy s brzdami jsem od Jarní ceny odstranil a mohlo se začít tahat. Po dojetí jsem zjistil, že je z toho krásné páté místo. Jediné, co mě opravdu velmi mrzelo, tak pád mého kamaráda Josefa Lukšíka, který svojí havárii ukončil možnost úspěšně bodovat v kategorii volná nad 600 a 400SSP. Teď snad jen popřát všem zraněným brzké uzdravení.

Do druhé kvaldy nebylo tolik vody na vozovce a já najížděl na dráhu připraven svůj čas vylepšit. Věděl jsem, že kluci jsou silní a své časy vylepší. Já jsem se bohužel potýkal s problémem, kdy mi na hledí přilby dopadalo velké množství vody z vozovky. Dvakrát jsem zastavoval v boxové uličce, kde mi plexi ochotně očistil mechanik Tomáše Borovky, za což velmi děkuji. Nadále byly podmínky velmi těžké, a tak jsem se rozhodl raději neriskovat pád sebe nebo soupeřů. Návrat do mého zázemí byl sice hořký, ale bezpečnost je na prvním místě. Po odjetí jsem zjistil, že se v pořadí posunul DoDo Ježovica, s kterým jsem počítal.

Na nedělní závod jsem si hrozně přál déšť, ale bohužel to nevyšlo. Motorku jsme přezuli a já byl odhodlán vylepšit svůj čas z loňska, kdy jsem jel tuším nějakých 01:04.xxx . V závodě jsem chtěl udržet tempo zkušeného Aleše Nechvátala a Tomáše Borovky. Po startu se mi podařilo procpat se na 4. pozici. Následně mi to bylo vráceno od Jokera a DoDa. Průběžně jsem se dostával do tempa a začal zrychlovat. V momentě, kdy jsem se začal přibližovat Jiřímu Petrlovi-Jokerovi, tak jsem zaregistroval jeho problémy na brzdách, kdy opustil dráhu a musel se vracet. Já jsem byl bohužel nucen pro nedostatek benzínu odstoupit z pěkně rozjetého pátého místa s časem na kolo 01:02,7xx.

Naštvaný rozhodně nejsem a závod jsem si užil. Jsem velmi rád za návštěvu spousty fanoušků a dobrou zábavu ve večerním paddocku. Závody to byly skvělé a nyní už se těším na další sezónu s úsměvem na rtech. Hrozně rád bych chtěl vyzdvihnout podporu od Jihomoravského Kraje, společnosti DOPRAVA SILNICE za skvělou spolupráci, MOTOKŠEFTU BRNO a MOTOPOINTU.

Díky za podporu a rozhovor

Knedlíček

Jiří Petrla

Jiří Petrla – nad 600 – 10. místo

Zdravím fanoušky Road Racingu,

Dymokury pro nás začaly trochu netradičně, protože skrz pracovní vytížení jsem nemohl vyrazit jako vždy ve čtvrtek, ale až pátek po práci. Pozitivní na tom bylo, že takhle se mnou mohl na závody dlouholetý kamarád Marcel. Každoročně si Dymokury užíváme jako jedny z posledních závodů a letos měli být pro mě opravdu poslední. Závodů v Hradci, kde jsem měl startovat ve třídě Twin na zelené bestii kamaráda Kuby Gottvalda a IRRC v německém Frohburgu se letos nezúčastním. Projednou jsem dal přednost relaxu u moře.

Do Dymokur, byla cesta veselá, k Meggy (pes) přisedl Marcelus, několik zastávek, nafta,benzín, papu a kačáky. Už příjezd naznačoval, jakým směrem se bude celý víkend ubírat. Zarezervované místo neexistovalo, tak jsme si našli plac sami. V tu chvíli bych nikomu nedoporučoval říct mi, že tam stát nemůžeme. Takže vybaleno, rychle na administrativní přejímku, ale o cca. 5 minut jsme ji nestihli – pardon, ale počítač už je vypnutý, zítra ráno, díky. Říkám si, to je poprvé, co řeším přejímky v sobotu před tréninkem, boží! Takže sobota, budíček, déšť, všude kaluže, všechno mokré a hurá na přejímky, naštěstí administrativní i technická bez komplikací.

Před tréninkem jsme přezuli pneumatiky na mokro. Na litrové motorce na mokru nemám moc zkušeností,ale vždy mi to celkem sedělo, tak jsem začal první kvalifikaci hodně zvolna. Na dráze byl velký provoz, motorky za sebou hodně cákaly vodu a mě se neskutečně mlžilo plexisklo na přilbě. Jakmile jsem viděl (spíše neviděl) prostor před sebou, pokusil jsem se o pár rychlých kol. Nakonec z toho bylo pěkné výchozí 3. místo do druhé kvalifikace, která se jela také na mokru.

Věděl jsem, že kluci zrychlí a já musím přitlačit také, pokud chci udržet první řadu pro nedělní start závodů. S tuningem helmy proti mlžení jsem taktizoval a hledal si místo pro rychlá kola. V závěru tréninku jsem měl prostor a rozjel první rychlé kolo, stáhl jsem zhruba vteřinu. Krásně jsem se rozjel a připravoval si další rychlé kolo, kde přitlačím, ale bohužel mi na cílové rovince při nájezdu do tohoto kola praskl řetěz a v obrovským štěstím, čistě bez jakéhokoliv zamotaní se nebo pohlazení motoru nebo mého lýtka opustil motorku, tím pro mě trénink skončil. Bohužel jsem se propadl na čtvrté místo, ale i tak to bylo pěkné místo.

Jiří Petrla

Předpověď na neděli slibovala přeháňky a já si déšť přál, protože jsem věděl, že mám rezervu a mohu s kluky bojovat o druhé místo.Nicméně k tomu nám scházel nový řetěz a po kontrole motorky a vylámaných zubech i rozeta a pastorek. S řetězem se ihned nabídl táta od naší umbrella girl Pavel Novák, který by určitě posloužil pro závod velmi dobře, ovšem zvolili jsme ještě možnost druhou, řetěz který byl původně Davida Torta Kužely z Twina věnovaný na zeď Karol Matušové(neboj řetěz na zeď mám,akorát roztržený). Pastorek jsem měl k dispozici pouze se 16ti zuby a ten by nebyl úplně vhodný. Začala procházka po depu a shánění 14 nebo 15 zubu pro slušný převod. Nikdo neměl náhradní pastorek, jediný Tom Borovka našel nějaký se 14ti zuby, ale nepasoval na R1. Honza Tóth zkoušeli s Aldou Šutra a my obvolavali prodejce dílů v blízkosti Dymokur. Nikdo už pozdě večer telefon nebral, tak jsme to odložili na neděli ráno.

To se ještě objevil pozdravit kamarád Honza Kovář a hned se zapojil do řešení problému. S jeho známosti se podařilo dovolat klukům z Motopointu z nedaleké Nové Paky, že pro nás otevře sklad, ovšem po dráze se již závodilo a kamarádi, kteří nabízeli vozidlo k dopravě, byli všichni zaparkování uvnitř v depu a ze zabláceneho parkoviště nikoho nechtěli pustit na trať, což bylo pochopitelné. Další človíček, kterému patří obrovské děkuji, je Maruška Ortová, která bydlí nedaleko. Přijela a zavezla nás do Motopointu i přesto, že jí tu noc odešel navždy její dědeček. O to víc si této pomoci vážíme.

Chtěl jsem už i pro to a pro lidi, kteří se snažili, abych mohl jet závod. Jet ho pro ně a pokusit se o první stupně vítězů, i když jsem věděl, že je to šíleně těžké, protože již tou dobou svítilo sluníčko a předpověď byla pro suchý závod. Řetěz snytovaný, převod na sucho byl pokus omyl, přezuto na slicky, nahříváme, připraveno.

Start ze 4.místa se mi příliš nepovedl a Dan Knedliczech Vysloužil sklápěl do první zatáčky dříve. Díky tomu výjezd nebyl úplně ideální a Alda s Tomem začínali poodjíždět. Potřeboval jsem rychle za nimi, na brzdy. Do následující zatáčky předjíždím Knedlička na jeho Kawasaki a snažím se stáhnout ztrátu. Tom šel před Aldu, kterého postupně dotahuji, ale hned ve třetím kole cítím problém na brzdové páčce. Začala se mi lehce propadat, nemohl jsem pokračovat v ukrajovaní náskoku Aleše. Toho ihned využil asi v pátém kole Jozef Ježovica jedoucí na BMW. Ten nešel udržet ani na novinkách, kde je na tom BMW výkonově lépe a nakonec ani na brzdách, protože jsem zkusil opět tlačit na brzdy a získat zpět 4.místo, ovšem u benzinky mi brzda vypověděla službu úplně. Třikrát jsem namačkl s nulovým odporem, byl jsem nucen vyjet mimo trať, zastavil jsem přes zadní brzdu, zkoušel přední a lehce to šlo po zchladnutí pravděpodobně přehřáté kapaliny.

Poté jsem se rozhodl opatrně dokončit alespoň čestně závod. Vrátil jsem se na 14. pozici a při jízdě jsem neustále zkoušel, zda brzda alespoň trochu brzdí a začal zvyšovat tempo s tím, že jsem byl nucen brzdit dříve a méně. I tak jsem se dostal až na myslím 7. místo a při tomto předjížděcím manévru byla účinnost brzdy opět tak 20% a já vyjel z trati. Vrátil jsem se na 10. místo a rozhodl se, že odstoupím ze závodů, jelikož to bylo velmi nebezpečné jak pro mne, tak pro závodníky kolem mě. Při nájezdu na cílovou rovinku jsem viděl šachovnicový praporek, tak jsem tedy dokončil závod na smutném 10. místě. Bohužel vždy se dařit nemůže, jsou to závody. Ale toho neštěstí a smůly bylo tento závodní víkend poněkud více.

Mrzí mě, že jsem pro snahu skvělých lidí kolem mě nemohl zajet solidnější výsledek, který by byl jim snad odměnou, tak snad příště. Tímto všem, kteří se zapojili, děkuji. Bylo vás opravdu hodně a snad příští rok #27

Připravujeme

Patrik Kolář – 125 GP – 1. místo

Daniel Zörnweg – Supermono – 1. místo

Autor příspěvku: Eva

Už pár let se pohybuji v motocyklovém prostředí jako redaktorka, která přináší aktuální informace ze závodního dění různých šampionátů, ale zajímám se také o novinky motorek a vše, co je spojeno s jednou stopou.